zdroj Pinterest

Zahradnice

Občas mě samotnou překvapí, jaký příběh se mi rozehraje pod prsty, běhajícími po klávesnici. Dnešní je jeden z nich. Povídka s nečekaným vyústěním. To je ZAHRADNICE.

Konečně bylo po škole a já jsem mohla vypadnout. Jak moc mě unavovaly řeči mých spolužáků, chvástající se jeden před druhým. Holky zase dneska nekonečně dlouho probíraly šminky a tvary podprsenek, kluci řešili nějaké tenisové vítězství a jedinou zajímavou debatu jsem zaslechla cestou na záchod, když se Mojmír s vedlejší třídy rozplýval nad nějakou knihou, čímž se snažil sbalit největší krasavici z céčka. Té to však bylo evidentně ukradené. Škoda, že to nechce vyprávět mně. Já bych ho hltala celého, bez okolků a každou chvíli. A ne jen kvůli tomu co povídá. Je fakt krásný.

Vyrazila jsem ze školy a s větrem o závod uháněla za nejbližší roh. Miluji, když mi kolem hlavy létají vlasy. Připadám si tak dospěle. Nespoutaná, volná a taky sexy. Moje dlouhá sukně až ke kotníkům, kterou jsem včera vyhrabala v nedalekém sekáči, mě lechtala a hladila po bocích. Byla splývavá, plná drobných kvítků a já se do ní hned zamilovala. Nikdo si samozřejmě nevšiml, že je nová. Nevadilo mi to. Stačí, když z ní mám radost já. Nechápu, proč je teď tak moderní pořád všechno ukazovat a vystavovat na odiv. Co je pěkného na tlustých, bílých nohou některých mých spolužaček? Nebo je opravdu účelem nalákat hormonálně nevybouřené jedince barvou svých kalhotek, které se pod minisukní chtě nechtě během dne ukázat prostě musí? Takovou povrchností naprosto pohrdám. Líbí se mi tajemství. Líbí se mi, když se někdo odhaluje pozvolna, lehce a nenuceně, ne tak okázale a vyzývavě. A co na tom záleží? Kluka nemám, a že by si mě nějaký v dohledné době všiml, tomu moc nevěřím. Musel by být stejné pako jako já, aby mě zaujal a takový se zřejmě nenarodil.

Vzpomněla jsem si, že teď budu dva dny sama doma. Máma odjela na služebku. Bylo by dobré si nakoupit. Vstoupila jsem do malých potravin kousek od domu. Pár regálků, rodinný podnik. Znala jsem je od mala. Vždycky jsme s paní Maruškou prohodily pár slov a její muž Adam mě často chválil, jak mi to sluší. Stála jsem zrovna u regálu se zeleninou, když kolem mě prošel neznámý muž. Vlastně jsem ho ani neviděla. Jen jsem ucítila jeho letmý dotyk, jak se o mě v úzké uličce nechtě otřel a voněl. Bože ten voněl, až mě zamrazilo. Byl to úplně cizí. Určitě. Tuhle vůni jsem neznala. Útrobami mi projelo dlouho nepoznané chvění a podvědomě jsem začala osahávat mladé cuketky. Zajímala mě pevnost a tloušťka. Jedna se mi obzvlášť zalíbila. Dala jsem ji do košíku, k ní přidala banán a pár mrkví. Byly krásně čisté a měly dokonalý tvar. Cítila jsem tlak pod tričkem a známé horko v podbřišku. Začínala jsem se těšit na to, co mě čeká, i když vím, že si to potom budu vyčítat. No a co! Tak dlouho se nic nestalo. Tolik měsíců, mě to ani nenapadlo. Nemůžu za to. To on! Ve spěchu jsem popadla ještě pár věcí, prohodila několik zdvořilostních fází s Maruškou a přidala do kroku.

V hlavě se mi rozbíhaly obrázky, které bičovaly mou představivost a touhu do neudržitelného stavu. Začala jsem se potit, ruce se mi třepaly a svaly začaly vibrovat. Jako sopka před výbuchem. Ještě ne, vydrž. Ještě chvíli. Začal mi zvonit telefon. Máma! Teď nemůžu mami, promiň. Chvatně jsem otevírala dveře, ruce se mi třásly, v nose jsem stále cítila jeho vůni a na pravém boku dotek jeho těla. Konečně! Dveře se otevřely. Vběhla jsem dovnitř a prolétla všechny pokoje. Nikde nikdo. Na stolku vzkaz od mámy, jídlo máš v lednici, přijedu zítra kolem oběda, pusu máma. Strčila jsem ho do šuplíku, jakoby kousek papíru mohl uvidět, co právě teď budu dělat.

Strčila jsem klíče do zámku, aby se nikdo nedostal dovnitř. Zatáhla jsem závěsy, zapálila třesoucími prsty voňavé svíčky a pustila expresivní hudbu. V rychlosti jsem se osprchovala. Ledová voda mě trochu uklidnila. Chtěla jsem moment napětí prodlužovat donekonečna. Milovala jsem to. Dovolila jsem si to jen občas. Bylo to tak vzácné, ojedinělé, originální a hlavně tajné. Jen a jen moje. Pokaždé, když jsem to dělala, měla jsem pak výčitky a cítila jsem se hrozně, že nejsem normální, nebo tak něco, ale za čas zůstaly jen pocity blaženosti a vzrušení, a kdykoliv přišel impulz, jako dnes, neskutečně ráda jsem to opakovala. Třeba celou noc. Jak to šlo. Pořád dokola. Bývala jsem pak velmi vyčerpaná a unavená ale….Ale absolutně uspokojená a povznesená nad hloupé a trapné sexuální pokusy mých neohrabaných spolužáků.

Začala jsem nahá tančit po pokoji a pomalu jsem se dostala až do kuchyně, kde byla odhozená taška s nákupem. Pečlivě jsem vybalovala kousek po kousku a představovala si, co by se s tím kterým kusem zeleni, či ovoce dalo zažít. Mrkev a cuketu jsem na chvíli ponořila pod teplou vodu a vydrhla je jemným kartáčkem, aby byly dokonale čisté. Banán jsem vybrala ten nejdelší. Byl masivní a pevný. Všechno jsem si úhledně vyskládala do překrásné keramické mísy a odnesla do ložnice. Z komody jsem si vytáhla překrásnou průsvitnou noční košilku plnou krajek s velkým výstřihem, abych si dobře viděla na svá bujná, mladá, pevná ňadra. Rozložila jsem se pohodlně na postel a při svitu svíček navlékla připravený prezervativ na banán. Uložila jsem ho až na konec řady. Dnes podle velikosti, pomyslela jsem si. Zavřela jsem oči a po slepu svým přirozením ochutnávala vše, co jsem si domů přinesla. Fascinovala mě rozdílná teplota, délka i tvrdost každého jednoho kousku. Extrémně mě zajímalo, jak bude moje tělo reagovat. Každý orgasmus byl jiný. Různě intenzivní, dlouhý a provázený jinými zvukovými projevy. Každý prožitek byl jedinečný, ale všechny, všechny do jednoho byly skutečné, nehrané a mnou prožité úplně naplno, ve vší své kráse a slasti.

V pauzách mezi orgasmy, když jsem odpočívala, přemýšlela jsem, jestli by mi takový zážitek mohl poskytnout nějaký muž. Nebo snad vibrátor?! K čemu takové zbytečnosti. Slast za pár korun a navíc zcela bez následků. Stala jsem se závislou. Na samotě, sebelásce a sebeukájení.
Zase ty špatné pocity!!! Ne teď ještě ne, prosím! V lednici bylo trochu vína, které jsme s mámou nedopily. Na ex krásko, povzbuzovala jsem samu sebe. Omámená jsem se doploužila k posteli a vzala si do ruky svou poslední hračku. Banán.

A co bude zítra? Prolétlo mi ještě hlavou. Zítra je zítra a ty se zase můžeš obléct do cudnosti.

Subscribe
Upozornit na
guest

12 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
David Snítilý
8 měsíců před

Brigito, Janka o Vás často mluví a tak jsem dal na její doporučení. Jemné, citlivé, vzrušující.

Jana Melišová
9 měsíců před

Vlastníme na sebe všetko, svoje telo, svoje pocity, svoje ústa aj hlas. Svoje chovanie k sebe i druhým, svoju nádej i strach. A pretože sa máme celý, môžeme sa aj intímne poznávať a byť priateľom všetkých našich častí….💝

Filip Vracovský
Filip Vracovský
9 měsíců před

Nejsem si úplně jistej jak se teď mám soustředit na práci, polechtala jste fantazii…

Tomáš Vodvářka
Admin
9 měsíců před

Ty brďo…..celkem slušný nářez, Brigito. Blogosféra je skutečně multižánrová. Děkuji za přínos.

Ján Šik
9 měsíců před

Takovou vnitřni touhu, vášeň a pocity muž nikdy nezažije (chlapi, nemám na mysli ten banán). Může však udělat hodně pro to, aby obojí v jeho přítomnosti prožila žena. Ona ho však, jak vidno, pro vsechny věci zase az tak moc nezbytně nepotřebuje. Napsala jste to moc krásně. Klobouk dolů, že jste se do tohoto tématu pustila zde. Napsat jemnou a něžnou erotiku, aby z toho nebylo porno je umění, dobře vím, o čem mluvím. Hezký den

Tomáš Vodvářka
Admin
9 měsíců před
Reply to  Brigita

Omlouvám se za vstup pod Honzou. na Vaši otázku odpovídám, že doufám, že ano. Být sám nemusí být vždy špatné (třeba moje Camino), ale s vědomím, že to má konec a pak zase nastanou krásné, byť všední časy.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial