O tom, co se děje na Blogosféře

Začíná to být nejspíše tradiční. Kdykoli vyrazím do Santiaga, začnou se tady dít věci. V loňském roce paní Vlasta Fišrová nedokázala vyčkat na  vysvětlení administrace, proč se neobjevuje v diskusích pan Jeřábek. Po urážce jednoho z adminů byla požádána o odchod. Letos byly turbulence horší.

Vše začalo několika články pana Lubomíra Stejskala, kde s úporností poukazoval na hříšnost sexuálních styků mezi lidmi stejného pohlaví. Jinak brilantní komentátor dění v Israeli (stavím jej na stejnou úroveň jako G. Zbavitelovou a T. Gutmanna ze serveru Neviditelný pes) se neustále vracel k tomuto tématu a sklízel kritiku, jež byla dle mého časem poměrně značně osobní. Vůbec jsem nechápal ( a dodnes nechápu ), proč se k tématu vracel, když to nejspíše není jeho problém či problém jeho rodiny. Mám za to, že moudrý muž nikomu nepotřebuje vnucovat svou pravdu, zejména tam, kde ví, že narazí. Pokud bych to měl k něčemu přirovnat, tak nejspíše nebudu na stránky kovaných veganů psát neustále cosi o báječném šrůtku uzeného masa s hořčicí a křenem. (Jde mi o princip, ne o podstatu, abych předešel případné kritice). I pan Stejskal si posléze nebral servítky. Jeho pojetí, že žena má „mechanický mozek“ bych snadno vyvrátil svou zkušeností z praxe, pokud rezignuji na jistou míru nevhodnosti (používám záměrně velmi mírný eufemismus) tohoto tvrzení. Pan Stejskal byl administrací posléze požádán o stažení článku opět s podobnou tématikou. Jeho odpovědí byla žádost o stažení všech dosavadních článků na BS, čemuž bylo vyhověno.

Hlavním kritikem jeho článků byla Radomíra Kielbergerová. Prohlašuji, že mi její způsob útoků ad hominem vadí. Považuji Radku za nadanou blogerku, v jejichž schopnostech jistě existuje možnost stejně razantního vyjádření opačného názoru, avšak bez zbytečných urážek oponentů. Týká se to nejen pana Stejskala, ale i pana Tomáše Flašky, jehož považuji rovněž za výborného blogera a s jehož blogy souzním prakticky ve 100 procentech. Tomáš Flaška v reakci začal mazat vlákna komentářů, což je faktor, který mne osobně velmi mrzí.

Jako malou poznámku chci uvést, že mne prohlášení pana Dvořáka, že „si archivuje diskuse“ připadlo jako cosi z let dávno minulých a považuji je za krajně nevhodné. Připomněl mi svým prohlášením a činností pana Jaromíra Petříka z blogu idnes, který mne dodnes fascinuje tím, že je schopen dát odkaz na některé mé třeba i 5 let staré výjádření kdesi v diskusi. Jeho archiv musí být úctyhodný.

Dnes, nejspíše na podkladě situace v diskusích na BS, požádal o výmaz pan Filip Vracovský, člověk, s nímž jsem se setkal osobně a kterého považuji za člověka výjimečných lidských kvalit. Jeho odchod mne osobně velmi velmi mrzí a naposledy jej prosím, zda-li by si své přání ještě nerozmyslel.

Jsem si jist, že nejspíše řada autorů či těch, co by chtěli psát na tomto fóru, podobné diskuse a situace odrazují, protože se začínají podobat těm na Neviditelném psu, Novinkách.cz či blogu idnes. Princip tamních diskusí je veden stylem, kdo ze dvou diskutérů je větší blbec. Smyslem Blogosféry byl klidný prostor, kde nebude možné vstoupit každý a kde diskuse bude na vysoké úrovni.

Byl jsem naivní. Měl jsem za to, že lidé i přes své odlišné postoje k tématům a životu jsou schopni reagovat přiměřeně, třeba i ostře, avšak bez toho, aby museli toho druhého urazit. Administrace nikdy nikoho nemazala, sázela na slušnost a rozvahu. Byli vyřazeni někteří diskutující, u nichž se posléze ukázalo, že v jejich minulosti byly pro některé autory nepřijatelné věci (týká se to bohužel i mne a jednoho dříve aktivního stalkera).

Na své nedávno skončené cestě jsem měl spoustu času na přemýšlení. Dospěl jsem k tomu, že ke spokojenému  životu patří pokora a trpělivost. Že bez ní se člověk nikam neposune, že úporným lpěním na svém názoru a jeho vnucováním ostatním nedosáhne vnitřního klidu.

Co z toho všeho plyne.  Administrace nechce řešit narativ jestli Radka K  nebo Tomáš F. Opět opakuji, že původní záměr BS nebyl volně přístupné fórum, ale jistý selektivní prostor pro ty, kteří chtějí a umějí psát a přitom nebýt agresivní a útoční vůči jiným. Mám za to, že inteligence se pozná i podle toho, že pokud nejsem schopen strávit prohlášení druhého bez osobního útoku, nebudu do diskuse vstupovat vůbec a své protichůdné názory na druhého zpracuji tak nějak uvnitř.

Tento článek je fakticky posledním pokusem o zklidnění atmosféry. Pakliže by kdokoliv pokračoval v tom, co jsem napsal výše a co dle mého na Blogosféru nepatří, bude – pro mne s velkým smutkem – z Blogosféry vyloučen. Chci na Blogosféře nalézat zajímavá témata od zajímavých autorů a neprodírat se záplavou invektiv. Mám za to, že by to mohlo být cílem náš všech.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články