Leningrad: Metronom VII

Metronom je přístroj, který rovnoměrně odklepává rytmus hudební skladby. Jde rovněž o jeden ze symbolů leningradské blokády. Neznamenal jen varování před nálety.

9. září 1941 Němci dobyli pevnostní město Šlisselburg, které leží na levém břehu Něvy při jejím výtoku z Ladožského jezera. Získali tak naprostou kontrolu nad všemi spojovacími cestami do Leningradu z ostatních zemí. Od té chvíle bylo zásobování města možné pouze letecky nebo přes Ladožské jezero. Náčelník generálního štábu OKW Franz Halder si zapsal do svého deníku: „Leningrad-našeho cíle je dosaženo a stane se teď vedlejším bojištěm.“ Hitler nařídil nepodnikat přímý útok na město, von Leeb ho měl obklíčit a vyhladovět. Od samého začátku operace Barbarossa panoval rozpor mezi vůdcem a jeho generály. Hitler chtěl nejprve dobýt pobaltí, vyřadit Baltskou flotilu, obsadit Leningrad a pak teprve zahájit útok na Moskvu. Jeho generálové v čele s Franzem Halderem měli názor opačný a za zásadní strategický cíl považovali hlavní město.

Rozpory vyvrcholily na začátku září. Urovnal je kompromis, když Hitler pátého tohoto měsíce souhlasil s tím, že pokud von Leeb nedobude do deseti dní Leningrad, převelí 4. tankovou skupinu k maršálu von Bockovi, který táhl na Moskvu. Zřejmě šlo o okamžik, kdy Němci přišli o nejlepší šanci Leningrad obsadit, protože už nikdy skupina armád Sever nedokázala pořádně soustředit dostatečnou palebnou sílu k frontálnímu útoku. Navíc svoje záložní jednotky poskytovala ostatním úsekům fronty. Kruh kolem Leningradu se sice uzavřel, ale ustrnul v blátě a krvi zákopové války. Na ruské straně došlo k zásadní změně velení. Maršál Vorošilov oznámil Stalinovi pád Šlisselburgu o den později a ten byl vzteky bez sebe. Okamžitě ho odvolal a na jeho místo jmenoval toho nejlepšího z nejlepších. Brilantního taktika, odvážného a nelítostného vojáka, maršála Žukova.

Sovětskou chatrnou obranu komplikovaly operace finské armády na Karelské šíji. Finové sice odmítli zaútočit na Leningrad přímo, ale už samotná hrozba jejich útoku vázala značné síly Rudé armády, které potřebovala na jiných místech země. 4. září 1941 německé jednotky začaly nepřetržitě ostřelovat Leningrad dělostřelectvem a o čtyři dny později zahájilo Luftwaffe denní nálety. S útoky by začalo daleko dříve, německá armáda však nejprve musela opravit všechna okolní letiště, která v červnu a červenci zničila vlastními nálety a bombardováním. Nakonec se    8. září ve městě spustily poplašné sirény v rozhlase, ulicích, na lodích a v továrnách. Němci začali bombardování a hned první den se jim podařilo zničit to, co bylo pro město nejdůležitější. Kousek vedle od Varšavského nádraží stály Badějevovy sklady, celkem 38 dřevěných budov. Obsahovaly podstatnou část městských zásob potravin a ty byly teď nenávratně pryč.

Dále hořely zásobníky s naftou, pekárna a zásah dostala zoologická zahrada. Nálety na Leningrad trvaly po celou dobu obležení, nejsilnější byly v prvním týdnu. Zmírnily se po převelení sovětského VIII. leteckého sboru k Moskvě. Během války město zasáhlo 69 000 zápalných pum a 4 259 vysoce explosivních pum. Wehrmacht provedl celkem 272 soustředěných dělostřeleckých útoků a vystřelil 13 000 dělostřeleckých granátů. Jednou jeden dělostřelecký útok trval bez přestávky 18 hodin. Z důvodů bombardování a ostřelování zemřelo 16 747 civilistů a dalších asi dvacet tři tisíc bylo zraněno. Cílem se staly továrny, zejména Kirovovy závody a elektrárna Elektrosila. Zbrojovky musely stále vyrábět a jejich produkce se převážela na bárkách přes Ladožské jezero. Hlavně do Moskvy.

Je klid, jste v bezpečí.

 

Obránci Leningradu samozřejmě museli proti útokům ze vzduchu něco dělat. Jejich protivzdušná obrana (PVO) byla ze začátku slabá, ale během podzimu sílila. Žukov rozhodl, že hlavní zbraní se stanou obrovská děla Baltské flotily, ty však používal zejména pro ochranu pozemních jednotek Rudé armády. K obraně byl povolán i smutně proslavený křižník Aurora, jehož výstřel z děla v roce 1917 odstartoval bolševickou revoluci v Rusku. Samotné město chránil II. sbor PVO a VII. sbor stíhacího letectva. Další útvary chránily železniční trať a Ladožské jezero. Na konci září velení Leningradského frontu vypracovalo plán, který obsahoval podrobné protibateriové programy. Měly znemožnit nebo ztížit destruktivní palbu nepřítele. Tyto programy přidělovaly konkrétní cíle dělostřelcům i letcům do posledního děla a letadla.

Schovejte se do krytů, letecký útok!!!

 

Leningrad neměl žádný podzemní systém, protiletecké bunkry prakticky neexistovaly. A tak se nejlepší ochranou před nálety staly přirozené úkryty. Kotelny a schodišťové šachty nebo sklepy. Na veřejných prostranstvích obyvatelé kopali zákopové kryty, chráněné většinou pytli s pískem. Dělostřelecké útoky byly horší než letecké, protože jim nepředcházel žádný poplach. Před těmi leteckými varovaly sirény. V ulicích města bylo instalováno celkem 1 500 ampliónů, které se používaly pro hlášení, různé výzvy,  letecké poplachy a rozhlas. Když rozhlas nehrál žádný program, vysílal se zvuk metronomu. Pomalé údery znamenaly klid, rychlý rytmus upozornil, aby se lidé schovali do krytů, protože hrozí letecký útok. Postupem doby se metronom stal jedním ze symbolů leningradské blokády. Jeho rytmus byl jako tlukot srdce. Ještě jsme tady. Ještě žijeme.

Psáno pro iDNES.cz

Příště: Leningrad: Jídlo

Z plánovací schůzky štábu nejvyššího velení německé armády OKW dne 21. září 1941:

1) Okupovat město, jinými slovy postupovat tak, jak jsme postupovali v jiných ruských městech. Odmítnuto, protože to bychom byli odpovědní za zásobování potravinami.

2) Stáhnout obkličovací kruh co nejtěsněji, pokud možno za plot nabitý elektřinou a se strážnými s kulomety. Nevýhody: Z asi 2 mil. lidí ti slabí zemřou v dohledné době. Silní si zabezpečí potraviny a přežijí. Je zde nebezpečí epidemií, které se může rozšířit i na naši frontu. Je otázkou, zda můžeme chtít po našich vojácích, aby stříleli na ženy a děti pokoušející se prorazit ven.

3) Ženy, děti a staří by byli vpuštěni mezerami v obkličovacím kruhu. Zbytku by bylo povoleno zemřít hlady.

Slova Adolfa Hitlera o Leningradu: „Vůdce je rozhodnut vymazat město Petěrburg ze tváře země. Po porážce sovětského Ruska není žádný zájem na pokračující existenci tohoto velkého městského centra. Cílem je město obklíčit a srovnat se zemí s pomocí dělostřeleckého ostřelování granáty velikého kalibru a neustávajícím bombardováním ze vzduchu. Žádosti o vyjednávání kapitulace po obklíčení města budou odmítnuty, protože problém přesídlování a krmení populace nemůže být řešen námi a nebude. V této válce o naší existenci nemáme žádný zájem o udržování byť jen části této velké městské populace.“

Zdroj: Citace použity z knihy Anny Reidové Leningrad, tragédie obleženého města 

Zdroje:

Náhledový obrázek: Autor: neznámý – own collection, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=3948359

Kniha LENINGRAD, Tragédie obleženého města 1941-1944, autorka Anna Reidová,

Kniha Obležení Leningradu 1941-44, 900 dnů hrůzy, autor David Glantz

Wikipedie.cz, Obležení Leningradu“, odkaz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Oble%C5%BEen%C3%AD_Leningradu

Wikipedie.cz, „Petrohrad“, odkaz:https://cs.wikipedia.org/wiki/Petrohrad

Youtube.cz, dokumentární film „Blokáda Leningradu“, odkaz:

 

Subscribe
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Vladimír T. Gottwald
Vladimír T. Gottwald(@vladimirgottwald)
2 měsíců před

Díky!
comment image
Ještě jsme tady, ještě žijem!!!

jana melišová
jana melišová(@janamelisova)
2 měsíců před

Ďakujem za ďalší diel, rada si ho prečítam.

Tomáš Vodvářka
Admin
2 měsíců před

Dík za pokračování. Málokdo si umí představit, co se tam dělo..A z pohledu dnešních dní se děsím, že něco podobného by bylo zase možné…..

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial