Cesta do blikajícího pekla (recenze)

Biografie známých osob je v dnešní době záležitostí tzv. „ghostwriterů“, kteří předmětnou osobnost vykreslí v příznivých barvách. Negativní stránky nezmíní vůbec, případně je podají v úsměvné formě, předpokládající shovívavou reakci čtenáře.

Popsat vlastní rozklad osobnosti, zapříčiněný závislostí na maligní neřesti, je jevem v literatuře spíše ojedinělým. V roce 1979 vydala americká dokumentaristka Barbara Gordonová knihu „Tančím tak rychle jak dokážu“, v níž popisuje svou vzrůstající závislost na Valiu, rozpad osobnosti a těžkou cestu zpět.

V české literatuře jsou podobné knihy zcela ojedinělé. Blogerka Šárka Medková ve své prvotině popisuje velmi uvěřitelný příběh ženy, která se propadá do závislosti na hracích automatech. Čtenář je vtažen bez chvíle odpočinku do víru závislosti, která hrdinku příběhu Milenu Svobodovou zpočátku nenápadně, posléze však se stále větší rychlostí devastuje až na úplné dno. Lidská existence manželky, matky, přítelkyně a pracovnice v bance je stále více nahrazována devastovanou bytostí, jejíž jediným smyslem života je vyhrát na hracích automatech. Logický nedostatek peněz zprvu řeší finančním i časovým šizením své rodiny, aby posléze rozšířila okruh svých donátorů na všechny, od nichž je možné aspoň cosi vymámit.

Před čtenářem defilují vedle hrdinky příběhu i další ztracené existence, potulující se po hernách a předstírající jakési přátelství či souručenství s jim podobnými, aby posléze vyšlo najevo, že každý je tragicky sám a jediným souputníkem je jeho nezvladatelné bažení po výhře, jež přichází jen občas či vlastně vůbec nikdy,

Autorka velmi dobře vykresluje psychologii gamblera, jeho prudké výkyvy nálad, jež závisejí na momentálních výhrách, ale samozřejmě převažujících prohrách a to nejen v přítmí heren, ale i v běžném rodinném životě. Pyramida lží je vystavěna jako domeček z karet a čtenář dobře ví, že musí dojít ke katarzi. Současně je mu Mileny jaksi líto, protože ona sama již není schopna přes všechna předsevzetí a sebeujišťování o konci hráčské vášně přestat.

Knihu bych doporučil k přečtení odborníkům – psychiatrům, kteří se léčbou závislostí zabývají, neboť jde o pohled z druhé strany, jakýsi deník pacienta, který je psán naprosto upřímně, bez snahy o zlehčení této nemoci. Pak i těm, kteří si myslí, že stačí jen důrazné doporučení partnera či přítele, aby osoba závislá zanechala vlastní destrukce. A snad i těm, kteří zatím jen obcházejí – naštěstí již mizející – herny s oním svádivě blikajícím displejem se zobrazenými bankovkami, které jen zřídka skončí v rukách hráče s nadějí, že právě jim se povede to, o co marně usilují všichni před ním. A že si možná uvědomí, že jde o nemoc, o to strašlivější, že není na první pohled vůbec znát, že je ji možné schovat jako flašku rumu či třeba psaníčko s kokainem.

Následky jsou však nemilosrdně stejné.

Knihu vydalo nakladatelství Pointa Praha 2022

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články