10 let od odchodu Václava Havla

Dne 18.12.2011 zemřel člověk, který dodnes vzbuzuje vášně a to na obou stranách emočního spektra. Málokdo však tak významným způsobem ovlivnil naše dějiny po Listopadu 1989

Vážený pane presidente, dne 29,12.1989 Vás český a slovenský národ nadšeně instaloval do funkce hlavy státu. Bylo to ve dnech, kdy téměř všichni občané naší republiky uvítali pád komunistického režimu, který sliboval od samého prvopočátku zářné zítřky, které se však jaksi ne a ne dostavit. Vše bylo šedé, vyjma rudých mávátek na povinných pochodech pod tribunami, na nichž stáli pomatení soudruzi, kteří se báli jeden druhého. V ony listopadové a prosincové dny roku 1989 jste silou své osobnosti dokázal přinést naději, že ona vláda věcí našich se nám vrátí zpět.

Celý svůj život jste prožil vpravdě hekticky, zprvu jako divadelní autor, posléze dělník v pivovaru, vězeň a nakonec president státu. V poslední funkci jste byl natolik známý, že celý svět věděl, kde leží naše zem a na odpověď cizinci v daleké zemi o místu původu byla reakce, že naši zemi zná včetně jejího presidenta. Po mnoha letech bezbarvých projevů Vašich předchůdců, kdy z obrazovky civěla tvář aparátčíka a zněla slova o nutnosti urychlit výstavbu socialismu či lépe bojovat o zrno, jste měl projevy, které měly hlavu a patu a byla v nich naděje, že zítra bude opravdu o cosi lépe.

Vaše esej „Moc bezmocných“ byla a doposud je velkolepým shrnutím problému a popisem, jak je možné zůstat důstojnou lidskou bytostí i v řetězech totalitního režimu. Mnoho Vašich dalších děl, jak literárních, tak i dramatických, má dodnes nadčasovou platnost.

Po Vaší smrti, kdy občané zcela spontánně projevovali svůj zármutek, což se u nás naposledy stalo snad jen při úmrtí T.G.M,  bylo jen otázkou času, kdy se objeví první relativizátoři Vaší osobnosti. Nebylo tak úplně překvapivé, že jako první na Vás zaútočil Váš následovník, který měl od samého prvopočátku svého veřejného působení zcela jiné pojetí politiky, založenou na syrovém pragmatismu a absenci morálky. I současná hlava státu, jakkoli se k Vaší osobě příliš nevyjadřuje, je spíše karikaturou, než někým, na koho by mohl být národ hrdý.

Deset let po Vaší smrti je stále více těch, kteří mají jakousi potřebu si do Vás kopnout. Samozřejmě jste byl jen člověk z masa a kostí, se svými chybami a slabostmi, jež však byly vyváženy biblickými hřivnami, které jste rozmnožil měrou málo vídanou. To je už bráno jako jakási samozřejmost, o níž se už neví, nebo aspoň nemluví. Naopak jsou Vám připisovány ty největší zločiny, jako je spiknutí tu s komunistickou stranou, tu zase se Západem. Jste obviňován z likvidace socialistického hospodářství, které bylo přece tak úžasně prosperující, že s námi obchodovaly jen státy postižené nemocí RVHP a pak již jen Togo a Horní Volta. Jste obviňován ze zchudnutí obyvatel tohoto státu, kteří nyní v milionech cestují na své dovolené do zahraničí či rabují supermarkety. Jste obviňován z existence statisíců nezaměstnaných, kteří samozřejmě byli i dávno před Vaší érou, jen byli uměle zaměstnáni v nesmyslné práci.

Náš národ neumí mít své velké muže v úctě. Je už naším národním sportem hledat na všech místo jejich pozitiv kdejakou hnidu, kterou je pak třeba zveličit, patřičně opentlit a posléze vydat jako nové svědectví či nový pohled. V televizi jste nám byl pseudoumělecky převáděn jako blekotajicí neurotik, který neumí jednat s komunistickými primitivy. Český člověk potřebuje nalézt na svých velikánech nějakou vadu, slabost, případně i špínu, aby mohl směle vyhlašovat, že on takový není, že je v podstatě lepší a že pokud by to dělal on, vše by dopadlo mnohem lépe.

Přesto zůstávají i lidé, kterým jste svou existencí přinesl naději, že pravda a láska může zvítězit nad lži a nenávistí. Jakkoli tato Vaše slova mnozí zlehčují a označují Vaše příznivce jako pravdoláskaře či havloidy, je toto vaše poselství nadčasové a universální. Na tom nezmění nic žádná nenávistná slina či ohýbání dějin.

Requiescat in pace.

Autor je v současném pojetí společnosti pravdoláskař a havlista.

Subscribe
Upozornit na
guest
13 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Brigita
Brigita(@brigitatothova)
1 měsíc před

Srdečně děkuji Tomáši.

Hana
Hana
1 měsíc před

Skvěle napsáno.

Pavel Jeřábek
Pavel Jeřábek(@paveljerabek)
1 měsíc před

Člověk by se měl chovat tak, jak si myslí, že by se měli chovat všichni.

Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.

Často jsem dokonce zaujal názor, který byl jednoznačně menšinový, a sklidil tak více odporu než uznání.
Někdy jsem se mohl mýlit, ale rád bych vás ubezpečil, že vždy jsem se snažil dodržovat příkazy svého nejlepšího vědomí a svědomí.

V. H. 

Pavel Jeřábek
Pavel Jeřábek(@paveljerabek)
1 měsíc před

Skvělý blog, plně podepisuju. 
Nejsem příliš historicky vzdělán, a tak se (navíc jsa ve stavu kocoviny) dopustím jistého zjednodušení, což je princip, který sám nesnáším a leckdy proti němu vystupuju: 
Jsou pouze dva politici, u nichž můžu říct, že mají mou důvěru (a zároveň nejsou už příliš zaváti dunami písku času): 
Jedním je Mahátma Gándhí. 
Druhým je ten, o němž píšete. 🙂
Díky. 

Radomira Kielbergerova
Radomira Kielbergerova(@radomirakielbergerova)
1 měsíc před

Cítím se jaksi opuštěna…byl normální, byla s ním sranda, byl nepopulistický, chápal starosti lidí, byl trpělivý k jejich zvyklostem vybudovaným životem podle not jiných, chápal, nespěchal, promlouval, chválil děkoval…obyčejně a hezky se usmíval…
Děkuju ti. Chybí mi doslovně strašně…

Hana Rybnická
Hana Rybnická
1 měsíc před

Především děsně chybí České Republice.

Pavel Jeřábek
Pavel Jeřábek(@paveljerabek)
1 měsíc před
Reply to  Hana Rybnická

Svatá pravda.

Pavel Jeřábek
Pavel Jeřábek(@paveljerabek)
1 měsíc před

Je to tak. A teď si to vezměte: chápal, nespěchal, promlouval, chválil a děkoval. Pro nás samotné teď vynechme nespěchal (lze to ještě? :)), promlouval (kdo jsme my, abychom nějak takhle promlouvali, že jo), chválil a děkoval (jak se patří). A zbude nám tenhleten pan Chápal.  Dneska je samozřejmě v módě ohánět se Havlem, ať se to člověku hodí kdykoli k čemukoli. Víte ale, co si myslím, že by dneska řekli Václav Havel nebo Karel Kryl, kdybychom se jich zeptali?  Podle mě by řekli: Nehádejte se.  Podle mě by řekli: Nenechte se rozeštvávat, proboha, přátelé, jsme přece lidi. Jsme tu… Číst vice »

Hana Rybnická
Hana Rybnická
1 měsíc před

Vynikající. Gratuluji.

Vladimír T. Gottwald
Vladimír T. Gottwald(@vladimirgottwald)
1 měsíc před

Děkuju, Tome! Leč promiň, doufám, že Tě ode mne neurazí, a spíš potěší, pokud vyjádřím, že Ty pro mne pravdoláskařem a havlistou nejsi. Mimo jiné i proto, že na Havla nahlížíš jako na člověka, a nevzhlížíš k němu jako k barvotiskovému obrázku světce, prostému sebemenšího stínu. Protože na Havlovi podle mého není obdivuhodné, že by nedejpámbu byl nadčlověkem bez chyb a omylů, ale právě to, že byl člověčí, a to i s případnými chybami a omyly. Na čemž pro mne nic nemění, že u výročí jeho smrti tu zmiňuješ klady. – Rozebírat dnes, co by bylo možno pokládat spíš za… Číst vice »

Vladimír T. Gottwald
Vladimír T. Gottwald(@vladimirgottwald)
1 měsíc před

Pakli chápáno takhlůe, pak jsem holt taky pravdoláskařem a havlistou.
comment image

Jana Melišová
Jana Melišová(@janamelisova)
1 měsíc před

Ďakujem za tie informácie o mnohom som ani netušila

Last edited 1 měsíc před by Jana Melišová
Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial