Koba (aneb Strach se bát)
[sonet poststalinský]
Dopadl jsem dost bledě. –
Snad jsem srab. Nejsem sebevrah,
a on moc dobře věděl,
že budu mlčet, že mám strach.
Strach, že jsem se snad v sobě splet,
strach otočit se zády,
strach vzpomenout, strach pomyslet
na mrtvé kamarády,
strach mluvit, mlčet – strach se bát…
To nebyl strach, že dostanu
do týla kulku z naganu.
To byl strach o ty, co mám rád.
© vtg 2021
Napsáno na téma inscenace monodramatu Edvarda Radzinského Koba, uvedené ve světové premiéře 25. 2. 2008 (o výročí „Vítězného února“).
Příští repríza v neděli 7. listopadu 2021 (o výročí „VŘSR“) v pivnici Dno pytle, v Praze na Vinohradech.
Exaktní shrnutí inscenace, již jsem měl možnost vidět opakovaně a taktéž v ní excelujícího Vladimíra.
Děkuju za pochvalu!
Ale klidně se přijď podívat zase! – Akorát to holt nebude pozítří v pondělí v Porubě, protože z Čarodějek hlásili nemocnost. Tak jsme to přeložili na pondělí 6. prosince.
Takže třeba za rovnej měsíc na shledanou, kdyby se Ti zachtělo.
Vy to se slovy fakt umíte!
Díky, snažím se. ;o)
Pekné..a na predstavenie držím palce…snáď sa niekedy podarí aj mne to vidieť…
Držme si palce!
Na predstaveni se bohuzel nedostanu je to trochu daleko, ale uspech je uz dopredu zaruceny!
Třeba se někdy vyskytnu i blíž. ;o)