47. letní filmová škola v Uherském Hradišti
I v současných obtížných podmínkách se pořadatelům daří připravit program festivalu, který je prodchnut skvělou atmosférou a vlídným prostředím.
Zatímco třeba Colours of Ostrava jsou na jednom místě – v bývalém areálu Vítkovických železáren, v Uherském Hradišti je vše jaksi rozptýleno po celém městě, respektive v jeho centrální části, takže všude je docela blízko.
V letošním roce bylo akreditováno cca 5000 účastníků, což je na podobnou akci akorát. Nejde o nic masového, nikde není tlačenice a i když je sporadicky třeba přijít na promítání o cosi dříve, na všechny se dostane třeba při reprízách.
Bylo uvedeno celkem 170 filmů, od hodně letitých z 20. let minulého století až po premiéry. Mohu-li hodnotit ty, co jsem viděl, až na výjimky šlo o velmi podařená díla, pečlivě tématicky vybraná, aby si každý přišel na své.
Polské filmy z období „morálního neklidu“ (60. a 70. léta), mě jako pamětníkovi připomněla hnusné časy zaprodávání se režimu (Předtanečník, Index), naopak novinkou pro mne byla mexická kinematografie (Roma, Muzeum). Naše historie byla připomenuta snímkem Služebníci o stávce studentů teologické fakulty na Slovensku v 80. letech 20. století. Britská škola byla zastoupena filmem Epilog lásky (After love), se strhujícím výkonem hlavní herečky, stárnoucí ženy, která kvůli svému muži přestoupila na islám, aby po jeho smrti zjistila, že vedl paralelní vztah s jinou ženou, s níž měl i chlapce.
Slavnostní zakončení bylo filmem Zpráva (produkce Slovensko, Česká republika, Německo) o útěku dvou slovenských vězňů z Osvětimi, kteří chtěli podat osobní svědectví o poměrech ve vyhlazovacím táboře. Zpráva, které nikdo nevěřil, neboť nikdo mimo tábor si neuměl představit, co se tam vlastně děje. Nedůvěra, zpochybnění, relativizace zla atd., což jsou tu a tam i dnešní pocity, když slyšíme cosi o zemích, kde se to běžně děje.
Vedle filmových projekcí byly zajímavé i diskuse ve stanech – zejména stan Českého rozhlasu a stan Respektu. Mezi nejzajímavější pozvané patřili slovenský herec Martin Huba, Zdeněk Svěrák, filosofka Anna Hogenová, Mikuláš Kroupa a Jan Dobrovský z Paměti národa, kterým skvěle sekundoval Jindřich Šídlo. Kaplan Armády ČR Kamil Vícha vyprávěl o svých zkušenostech z misí v Afghánistánu a Bosně.
A kdo ještě neměl dost, mohl se jít večer projít po městě, které je krásné jak ve dne, tak i v noci.
Dik, krasne doporuceni.