Syndrom vyhoření – skrytá epidemie 21. století

Syndrom vyhoření (anglický termín je burn out syndrom) je mnohem častější, než si myslíme. Mezi jeho projevy patří pocit vyčerpání, emoční oploštělost, potíže s koncentrací a potíže v rozhodování. Ekonomické důsledky jsou fatální jak pro jedince, tak i pro společnost.

Psychiatrická klinika 1.LF UK a VFN a ČLK provedly před časem (ještě před pandemií Covid) průzkum výskytu a důsledků tohoto onemocnění mezi lékaři. Šetření bylo provedeno formou dotazníku, validních odpovědí bylo přibližně 7.500, což je vzhledem k celkovému počtu asi 40.000 lékařů velmi dobrý statistický vzorek. Výsledky průzkumu přinesly některá očekávaná, avšak i překvapivá zjištění. Dá se předpokládat, že podobné výsledky by byly zjištěny u podobně exponovaných nelékařských profesí.

1. Jedním z podstatných faktorů výskytu syndromu vyhoření /dále jen SV/ je spokojenost v práci. Nebylo překvapivé, že nejvíce spokojeni jsou soukromí lékaři, naopak nejméně ti, kteří pracují v obecních zdravotnických zařízeních. Nicméně i v řadách soukromých lékařů je jen asi 30% se svým postavením spokojeno, což úzce souvisí se stressem, který přináší vyžadovaná administrativa, nijak nesouvisející s výkonem povolání lékaře. Lékaři tuší marnost této činnosti a současně se obávají pokut za ignorování nesmyslných nařízení. Rovněž podstatný je pocit právní nejistoty, kdy je lékař ještě před vynesením rozsudku mnohdy veřejně skandalizován, což může znamenat konec jeho profesní kariéry, i když se posléze zjistí, že nic nezpůsobil.

2. Podstatným faktorem, přispívajícím k SV je časový nepoměr, který by chtěl soukromý lékař věnovat svému pacientovi a který mu dovoluje současný pojišťovenský systém. Každý výkon lékaře má svůj časový limit, při jehož striktním dodržení by jakékoli zdravotnické zařízení brzo zkrachovalo. Jinak řečeno, vzhledem k nutnosti výdělku zařízení je třeba omezit rozhovor s nemocným na nezbytnou dobu /týká se jak soukromých, tak i státních zařízení/.

3. Očekávaným výsledkem bylo zjištění, že největší výskyt SV se objevuje u exponovaných oborů jako je urgentní medicína, traumatologie, gynekologie, chirurgie a neurologie. Opačný pól – tedy obory s nejmenším výskytem SV – jsou pracovní lékařství, mammologie  a kožní lékařství.

4. Nenaplnil se předpoklad, že se SV objevuje nejčastěji u lékařů s dlouholetou praxí. Nejvíce postiženou skupinou byli naopak mladší jedinci, kteří byli po svém nástupu konfrontováni s tvrdou realitou práce, s častými nočními službami a nutností přípravy na atestační zkoušku. U nich hraje jistě úlohu i nízké finanční ohodnocení.

5. Rovněž bylo překvapivé, že se SV objevuje mnohem častěji u mužů – lékařů, než u jejich kolegyň. Je to dáno nejspíše tím, že si ženy snáze připustí možnost emočního či profesního selhání a proto mnohem dříve vyhledají odbornou pomoc. Mužští kolegové naopak hrozící příznaky velmi často bagatelizují či přehlížejí a tak snáze dospějí ke katastrofě.

Pandemie Covid 19 akcentovala některé z uvedených zjištění. Pamatujeme ještě lékaře či sestry v médiích, na kterých bylo vidět vyčerpání a beznaděj. Lékaři  a sestry exponovaných oborů, ale i dalších, zažívali příval pacientů, o kterých věděli, že jejich dny jsou sečteny, museli se vyrovnávat s nutností rozhodovat, komu  bude poskytnuta intensivní péče na dýchacím přístroji a u koho to již nemá význam pro infaustní prognosu. Tyto zážitky vzdor zklidnění infekce v nich zůstávají trvale v podvědomí a ovlivňují psychiku zúčastněných možná více, než jsou si sami ochotni připustit.

V současné době jsou terénní ambulance přeplněny nemocnými, kteří mají dominantní psychické problémy. Buď Covid 19 prodělali a mají následky (ztrátu čichu, slabost a nevýkonnost, potíže s dechem a mnoho jiných), případně jim na nemoc zemřel někdo blízký či se obávají další vlny epidemie. Pokud není lékař naprostý cynik, musí ho tento příval negativní energie poznamenat. Vyčerpání tohoto druhu může k SV přispět mnohem více, než byla situace před rokem 2020.

Lékař se syndromem vyhoření je obrovským nebezpečím pro pacienty. Je výrazně snížena jeho empatie, daleko častěji se dopouští diagnostických a léčebných pochybení /odhaduje se, že vinou podobných chyb zemře každoročně v USA 50-100.000 nemocných/. Ve skupině se syndromem vyhoření je větší množství lékařů závislých na alkoholu či podpůrných prostředcích.

Říká se, že snadněji vyhořel ten, kdo hodně hořel. Pokud je to pravda, pak nejohroženějšími jsou právě ti, kteří jsou plně oddáni svému povolání.  Řešením je úprava pracovních podmínek, lepší právní zajištění i adekvátní ohodnocení práce, což se týká nejen financí, ale i společenské prestiže. Je zajímavé, že k podobným výsledkům došli i v jiných zemích Evropy, že nejde o specifickou českou specialitu.

Subscribe
Upozornit na
guest
11 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Marek
Marek
1 měsíc před

Mily Tomasi,

tento mail je, jako obvykle, urcen pouze Vam. Venujete se tematu, ktere bylo predmetem sedmeho a osmeho cisla SDR, pravda, z uplne jiheho pohledu.
Posilam (nyni jiz neverejny) link na sedme cislo, pokud Vas zaujme, poslu i pokracovani a zaver v cisle 8.
https://sciencedynamics.net/index.php/cz/clients/casopis-science-dynamics-review/246-science-dynamics-review-7-2020

Srdecne zdravim a preji vse dobre,
Marek

Pavel Landa
Pavel Landa
1 měsíc před

Omylem jsem při prouzdání po internetu zabloudil na vaše stránky. V minimálním představení svého podniku píšete nelogicky dvakrát po sobě slovo založena. Nejspíš jde o nějaký test, nebo ne, ale pak by bylo možné se na test vymluvit. Bůh s vámi. (Ale proboha mi určitě neodpovídejte.)

Hana
Hana
1 měsíc před

Čísla mám ráda, ale toto je moc smutná statistika. My pacienti raději vidíme svého lékaře jako všemocného, silného, nebojácného, nezlomného. A on je to také jen člověk jako my. Má svého doktora? Obvykle na to asi kašle a radí si sám. Tak se mu neuleví ani trošičku, jako nám, kteří své bolístky a choroby na něj vrhneme.Dost mne to zneklidnilo. Nevím, který z politických subjektů, kandidujících v podzimních volbách, vidí v zlepšování situace ve zdravotnictví prioritu.

Olga Bendová
Olga Bendová
1 měsíc před

Vážený pane doktore, čtu Vaše příspěvky léta. To, že ortoped se může svěřit urologovi a anestezioložka pro blokádu krční páteře nezvedne ruce, jsou příklady z vlastního okolí.
Jestli si někdo myslí, že po 20 letech praxe mne těší trávit přesčasové hodiny v nemocnici místo času s vlastními nezletilými dětmi, tak se mýlí.
Podrobněji klidně osobně.

Radomira Kielbergerova
1 měsíc před

Díky za článek.Tomáši… Byť ohledně covidu u některých praktiků vidím rudě, neni mi vůbec na škodu tento vhled. A získat širší vnímání věci. Co uznám i tehdy, když na adresu některých nemůžu vyvěšovat fangle, že vždycky žasnu, jak přede mnou spíš sedí..z donucení…machrrychlá sekretářka z Okresu na severu, než i nějaký dokror. Tu agendu vidím jako opravdový problém. A otráví to. Jezdím s maminkou do Motola.. vidím to načasování a nervy to dodržet. Na velké zjišťování a hovor není čas…byť jsou skvělí,

Soňa Bulbeck
1 měsíc před

Ďkujem, Tomáš, za otvorenie tejto témy, niečo o tom viem… https://www.knihydobrovsky.cz/e-kniha/vyhorena-262122223

Vlasta Fišrová
1 měsíc před

Ze své zkušenosti můžu říct, že syndromu vyhoření jsem několikrát unikla tím, že jsem včas změnila pracovní působiště… je jednou jsem si vysloveně pohoršila, co se týče pracovních podmínek i mezilidských vztahů, no a nevzdala jsem to, a po čase si našla zas jinou práci. Jsem v tomhle teda nezmar, věřím ve svou šťastnou hvězdu. Takovým nezmarem vlastně byla a stále je i moje máma. Asi jsme my ženy v tomhle fakt silnější.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial