Nejsilnější moment OH v Tokiu

Nejsem pravidelným divákem, ale v neděli pršelo a tak jsem koukal na OH a atletické klání. A byl jsem jako všichni svědkem toho nejryzejšího naplnění nejen olympijského, ale lidského ducha. V sektoru skokanů do výšky.

Samotný průběh závodu byl dramatický, většina překonala výšku 237 cm (zkuste si někdo změřit třeba výšku stěny v obýváku, udělat tam čárku jako Miroslav Donutil v Pelíškách a pak si uvědomit, že tuhle výšku někdo z lidí přeskočí – to jen na okraj).

Výšku 239 cm už nedal ze sportovců nikdo a tak rozhodoval počet pokusů. Mutaz Issa Baršim z Kataru a Gianmarco Tamberi z Itálie měli shodný počet a tak o vítězi mělo rozhodnout rozskakování, jakási náhlá smrt, kterou známe z různých sportů. Vždy cítím s těmi, co je postihne, protože byli stejně dobří jako ti, co nakonec vyhrají. Považuji to osobně za poněkud nespravedlivé, když o vítězi rozhodne třeba nepodařená penalta, ačkoliv celý zápas byly oba týmy naprosto rovnocenné.

Ve zmíněném závodě o olympijské zlato měl rozhodnout jeden nepodařený pokus jednoho ze dvou nejlepších výškařů. A pana Baršima cosi napadlo a zeptal se rozhodčího, jestli je to nutné a nebylo-li by možné, aby byli prostě nejlepší dva. Necítil potřebu zvítězit, pochopil, že lze vyhrát i tak, že uzná kvality soupeře za zcela rovnocenné. A překvapivě – a asi i pro většinu diváků – dostal kladnou odpověď.

Radost obou výškařů byla spontánní, nekašírovaná, nefalšovaná. A nejspíše nejen jejich.  Byli svědky naplnění té neryzejší olympijské myšlenky, že není až tak úplně důležité, kdo je vítěz. Že není třeba k vlastní radosti toho druhého porazit, deklasovat a stanout na tom nejvyšším postu osamoceně. (Jsem si vědom, že u některých sportů to nelze, ale o tom není řeč).

Další průběh her přinese jistě silné okamžiky. Pro mne však bylo klání výškařů s nečekaným koncem absolutním vrcholem her, který už asi nepřekoná nic.

Subscribe
Upozornit na
guest
11 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Petr
Petr
1 měsíc před

Děkuji za krásný článek, který jsem si přečetl na Neviditelném psu. S trochou studu jsem zjistil, že Vás pohled na toto téma je mnohem hezčí a určitě přínosnější než ten můj původní.
Děkuji

Soňa Bulbeck
1 měsíc před

Ďakujem, Tomáš, tiež som to zaregistrovala a moc ma to potešilo, ale vy ste o tom ešte aj krásne napísal…

David Vlk
1 měsíc před

Hezky napsáno a hezký příběh.

Anna Vančová
1 měsíc před

Milý pane Vodvářko, mohla bych požádat o spojení? Ráda bych Vám něco navrhla. Děkuji, Vančová, Krajské listy.cz, šéfredaktorka a majitelka

Michaela Klímová
1 měsíc před

Respekt. Překročit svůj stín – kde vítězství i porážka znamenají všechno.

Michaela Klímová
1 měsíc před

Zažít něco takového je pokaždé balzám i inspirace. Když to jde, snažím se to těm lidem říct. 🙂

Radomira Kielbergerova
1 měsíc před

Palec nahoru:)

Tomáš Flaška
1 měsíc před

👍

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial