Mé koně se prohánějí krajinou…

A vždy se zastaví, abych je namalovala, už jich je pět, jednoho jsem ustájila na výklenku zdi kostela sv. Mikuláše v Mikulovicích, úředně zaniklé obci, která ovšem stále existuje a žije svům způsobem. Zůstal tu kostel a kaplička, mezi stromy, o obé se lidé starají, i když tedy péče o kostel je náročnější a na delší čas.

To ale nevadí, místo bývalého hřbitova, nádherně klidné a prostorné, kde si lidi i rozloží deku, posadí se na zem, podebatují… jednu takovou skupinku piknikující rodinky jsem včera viděla a netroufla si je ani vyfotit, abych příliš nevstupovala do jejich soukromí. Fotografické momentky z naší akce mám tedy nejrůznější a ještě přibydou, shromažďuji je teď v Fb skupině Přátelé kostela sv. Mikuláše v zaniklých Mikulovicích, můžete se podívat, jak se nám to povedlo.

Tady na blogosféře dávám prostor mým koním, kobylka s lysinkou je jedním z nich, tu za týden povezu i do zaniklé obce Königsmühle – Králův mlýn, kde se již 10. rokem uskuteční Land art festival plný fajn lidí, už maluju i některé motivy přímo odsud, co jsem tu zažila, viděla, mezi ruinami domů v nádherné přírodě. Nápaditá sochařská díla, oživování ruin, vznikla tu i útulna, z toho největšího domu, který parta dobrovolníků zútulnila pro přespání kohokoliv, a vězte, že sem chodí jen slušní lidé, a třeba je to tím, že musíš jít kus cesty pěšky, a stáváš se pokorným poutníkem krajinou.

Teď prší, voda odnáší vyplavené emoce, zatímco včera jsme měli nádherný den plný slunce.

Jsem za to vděčná, co vše jsem v Mikulovicích u Klášterce nad Ohří zažila, je to místo, kam nevedou značené turistické trasy, ale kdo je má najít, tak najde.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články