Čo má, to muž si vykoná…
„Čo má, to muž si vykoná,
aj keď už klesá opona,
a postojačky dokoná —
čo viac by chcel?…“
Měl jsem rád Cyrana z Bergeracu, měl jsem rád Milana Lasicu. A tak jsem si nemohl nechat ujít vidět Lasicu jako Cyrana. A protože nikde blíž jej nehrál, vyrazil jsem zhlédnout Lasicu jako Cyrana do Městského divadla v Prostějově.
Bylo to krásné představení. I když mému uchu, navyklému alexandrínům Vrchlického, zněly některé pasáže, třeba Balada souboje či Představování gaskoňských kadetů, ve Feldekově překladu poněkud divně nezvykle.
Toho dne jsem se s Milanem Lasicou vlastně naživo setkal naposled. Pak už jsem jej vídal jen prostřednictvím obrazovky.
A dnes se chci rozloučit právě tím finále z Rostandova Cyrana, jak je před těmi dvěma desetiletími říkal on, protože pro mne to říkal i za sebe:
„Čo má, to muž si vykoná,
Ďakujem, Vladimíre, pohladili ste mi dušu, ja som vyhodila svoje pocity včul, bohužiaľ, nie tak majstrovsky ako vy…
Dík za lichotku! ;o)
To jste napsal i za mne. Jde to i z mého srdce.
A také je moc smutné, že se tato slova Cyránova dnes mnoho mužů kolem nás nemůže odvážit ani zašeptat.
Nebojte! Může. – Lhářů je přece dost.
;Đ
Chtěl jsem napsat nějaké povídání o smrti Porthose, ale tohle je o moc lepší.
Seš hodnej.
;o)