Kdo je tady odporný?

Hlava státu se nechala veřejně slyšet, jak odporní jsou jí tzv. „transgender“ jedinci, kteří podstupují změnu pohlaví. Tyto zákroky považuje za sebepoškození a de facto trestný čin.

Český občan již tak nějak přivykl, že se z úst představitele, jehož základní rolí v nejvyšší ústavní funkci by mělo být spojování rozličných názorů a tlumení vášní, slyší právě opak. V posledním rozhovoru zabrousil do zatím neotevřeného tématu a opět prokázal, že místo znalosti, pochopení a tolerance je mu nejbližší urážka a skandalizace.

Pokud by jej jeho duo loutkovodičů Mynář-Nejedlý nechalo chvíli s nějakou lékařskou publikací, případně by umožnilo diskusi s patřičným odborníkem, možná by dospěl k poněkud jinému názoru na uvedené téma.

Příroda si někdy s člověkem silně zahrává a tak se občas stane, že namixuje do fysicky daného těla pocity a vnímání pohlaví opačného. Jde o jedince, nicméně i oni jsou součástí společnosti a je třeba je respektovat a vnímat jejich potřeby jako u každého jiného člověka. Tito lidé nejsou, jak se pan Zeman domnívá, nějakou zvrhlou sektou, ale ve skutečnosti velmi nešťastní a zranitelní lidé, kteří si daný stav silně uvědomují a ne vždy se s ním dokážou vyrovnat.

Chirurgickou změnu genitálu předchází mnoho vyšetření, zejména psychologických, kdy teprve příslušný specialista rozhodne, jestli daný zákrok provést. Není tajemstvím, že v této skupině je mnoho těch, kteří spáchají po zjištění daných faktů sebevraždu, či se o ni aspoň pokusí. Z vlastní praxe znám několik jedinců a zejména jejich rodiče. Z jejich vyprávění mrazí, neboť zejména puberta je u jejich dětí opravdu velmi dramatická, kde útěky z domu, ke drogám, častý sklon ke kriminálním aktivitám atd. jsou dennodenním koloritem. Úleva po chirurgickém zákroku, návrat do normálního společenského života a vymizení strachu, že každý telefon či zvonek u dveří neznamená návštěvu či informaci Policie ČR, je nesdělitelná.

Na rozdíl od těchto lidí existuje mnohem větší skupina našich spoluobčanů, kteří si za svou nemoc úplně či částečně mohou sami. Kupříkladu nezřízený příjem alkoholu, trvající mnoho let, vyvolává celkem spolehlivě postižení nervů končetin, které v nejhorším případě vyústí v imobilitu a nutnosti používat invalidní vozík. Péče o tuto početnou skupinu stojí společnost mnohem více peněz, než ojedinělé zákroky změny pohlaví. Navíc, chroničtí alkoholici jsou dost často poznatelní i fysickým zjevem, některými rysy ve tváři a rovněž verbálními projevy, kdy často používajíve veřejném prostoru ty nejhorší vulgarity.

Bylo by laciné a neetické prohlásit, že si za svůj stav mohou sami a že jsou nám odporní. Přesto by to byla, na rozdíl od transgender jedinců, pravda.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články