Jako každoročně v této době, týden na kolech

Tentokrát po českých severních horách. A počasí nám letos přálo. A byl to záhul. Udělali jsme něco pro zdraví. A samozřejmě i objevili nové kouty.

Start jsme stanovili nedaleko Oder, na dohled od Beskyd. Na startovní pozici nás odvezla moje polovička (děkujeme), přespali jsme u dobrých lidí a ráno vyrazili nejprve na východ do Beskyd.

Předstartovní příprava musí být pečlivá, důkladná a příkladná.

Překvapilo jak už jsou zde krásně vybudované cyklostezky. Podél silnic, řek i skrz lesy.

I podél Bečvy jsme se krásně svezli. Ale ryby jsme v ní opravdu neviděli.

Začíná první pořádný výstup. Dáme důkladné tankování pod horami a čeká nás 700 výškových metrů na Pustevny.

Chatu Libušín před pár lety zničil požár. Teď je zase ve své původní kráse.

Zahajujeme sestup ve směru Frýdek-Místek a přenocujeme cestou ve Frýdlantu nad Ostravicí.

Ráno snídaně Ve Frýdku a dál takový nemastný přesun směr Ostrava.

A tady to přišlo. Autorovi této reportáže fatálně odešlo kolo. Pro znalce: ořech byl obroušen a praporky nezapadaly. A je neděle odpoledne. Jediný otevřený Decathlon. Technik Tomáš je velmi ochotný, vše rozebírá, čistí, ale nepomáhá to. Náhradní díly nemá. Budem muset počkat až do pondělka, až otevřou specializované cykloservisy a modlit se, že naše zdržení bude opravdu jen půl dne.

Smutek z rozbitého kola byl velký. To se muselo spláchnout.

Ale druhý den vše vyřešíme hned v prvním servisu, za hodinku a nějakých 1400 Kč a v deset tedy už zase frčíme dál. Přes Opavu a Krnov míříme k Jeseníkům.

Kůrovec tu docela zapracoval, ale spíše jen na východní straně. Nicméně je potřeba vidět i pozitiva. Otvírají se nádherné výhledy.

Spíme ve vesničce zvané Karlovice. Starý barák, místní hospůdka a neuvěřitelně luxusní pokoje.

Tohle si samozřejmě nemůžeme nechat ujít. Praděd! Kdybychom ho nepokořili, tak bychom si to později velmi vyčítali. Ale z Karlovic na vrchol je to 1000 výškových metrů. Trvá nám to 4 hodiny.

Cestou jsou ještě zbytky sněhu. Přeci jen jsme vysoko a v Jeseníkách společně s Krkonoši drží nejdéle.

A jsme tu. Vrcholové foto. Autor reportáže je první zleva.

A následně sjezd do malebné Karlovy studánky.

Dnes přenocujeme na Rejvízu. V místním penzionu majitel někdy v 19. století nechávali vyřezávat opěradla židlí podle svých štamgastů. Ti si museli práci zaplatit, ale na druhé stránce měli svou židli, a tím pádem i místo v restauraci, vždy rezervované.

Tradice zůstala dodnes. Současný majitel se jí snaží udržovat. A tak najdete opěradla s portréty lidí s moderními brýlemi a v současném oblečení.

Obrázek dole je uzavřený sál s původními historickými opěradly.

A to jsou již moderní práce, na které se můžete posadit a o lidi se opřít.

Je zde ztvárněn i známý kuchař Jaroslav Sapík. který sem občas zavítá a uspořádá kulinářské dny.

Další den pokračujeme kouzelnou krajinou se zastrčenými farmami ve směru Kralického Sněžníku.

Užovka jak vyšitá.

Z Horní Moravy můžete vyjet lanovkou pod vrch Slamník a odtud nádhernou panoramatickou stezkou pod vrcholem Kralického Sněžníku do údolí. Tu druhou část absolvujeme, tu první ne. Místo lanovkou od západu, jsme to vystoupali po cyklostezkách lesy od východu.

Stezka v oblacích na pozadí a zasloužená odměna v popředí.

V Dolní Moravě přespíme a další den je na řadě přesun k Orlickým horám. Bohužel nás na tři hodiny uzemnil déšť v Říčkách. Ale naštěstí tu člověk žízní netrpěl.

Když je po dešti vystoupáme na hřeben a dojedeme k Masarykové chatě, kde přenocujeme. Častým omylem je, že se lidé domnívají, že je tak zvaná proto, že tu Masaryk přenocoval. Není tomu tak. Jmenuje se tak jen na jeho počest.

A pak už sjezd do Náchoda a ještě si uděláme oblouk k Adršpachským skalám.

Na obzoru se poprvé zjevuje Sněžka a Černá hora. Jasné znamení, že se blížíme k našim nejvyšším horám – Krkonoším.

Přenocujeme ve Svobodě nad Úpou a na další den máme naplánovanou královskou etapu. Chceme přetraverzovat celé Krkonoše od jihovýchodního koutu (Janské lázně) do severozápadního (Harrachov). To je asi tak 55 km, ale pořád nahoru a dolu. Někteří členové týmu si to pro začátek zjednodušší a výstup na Černou horu absolvují i s kolem lanovkou. Ale ne všichni!

A začínají nádherné náhorní partie Krkonoš.

Vpravo od chaty s lešením je Sněžka. Mezi baráky pak sněhová „mapa republiky“.

Dvoračky a cesta ze Sedla pod Dvoračkami. To je takový krpál, že všichni tlačíme. Já znám osobně jednoho jediného člověka, který to vyjel a o pár jsem slyšel vyprávět. Faktem je, že kdyby se vám to vyjet podařilo, tak osazenstvo terasy u restaurace vám sborové zatleská.

Z Harrachova si dáme ještě 10 km do Jizerských hor, kde strávíme poslední noc.

V neděli už dojedeme jen závěrečných 140 km do Prahy. To vypadá sice dost, ale jede se skoro pořád jen z kopce, nebo po rovině. Takže pro nás odpočinkový den.

Celkem jsme za 9 cyklodnů dali necelých 800 km a nastoupali asi 15 km. To lze označit za horský výkon odpovídající naší trase. Na den připadá v průměru více jak 1500 m výškových.