9. Kaple Panny Marie Lurdské, Stará Bělá

Celkový pohled – vlevo kříž, vpravo kaplička.
Kaplička z kvádrů vysokopecní strusky.
Detail použitého stavebního materiálu – vysokopecní strusky.
Soška Panny Marie Lurdské ve výklenku kapličky.
Celkový pohled.
Poslední XIV. zastavení Křížové cesty.

Bělský les, jedna z největších zelených ploch v Ostravě, patří k oblíbeným místům procházek nejen obyvatel Zábřehu, Dubiny a Výškovic, kteří to tam mají nejblíž, ale prakticky celé Ostravy. Na jeho jižním konci je na katastru obvodu Stará Bělá místo, kterému se říká Starobělské Lurdy – lesní pramen a už více než sto let i kaplička, zasvěcená Panně Marii Lurdské.

Její vznik je úzce spojen s historií nedaleké ozdravovny, zvané Rekonvalescent, kterou nechalo postavit vedení Vítkovického horního a hutního těžířstva (pozdějších Vítkovických železáren) na přelomu 19. a 20. století pro doléčování pacientů Vítkovické nemocnice, tehdy jedné z nejmodernějších v celém Rakousku-Uhersku. První pacienti sem nastoupili v září 1900 a péči o ně převzaly řádové sestry svatého Karla Boromejského.

V roce 1913 se zde doléčoval i vítkovický střihač silných plechů Jan Vycpálek. V práci těsně vedle něj spadla z jeřábu těžká strojní součástka – pan Vycpálek sice vyvázl nezraněn, ale utrpěný šok si vyžádal pobyt v Rekonvalescentu ve Staré Bělé. Součástí pobytu byly i procházky v lese a tehdy jej napadlo postavit u nedalekého pramene malou kapličku jako poděkování Panně Marii za zázračnou záchranu života. Společně s rodinou, která jej jezdila navštěvovat, sesbírali v lese kameny a postavili u pramene malý svatostánek, který byl dokonce i vysvěcen knězem, který v Rekonvalescentu sloužil nedělní bohoslužby. Rok nato ale vypukla první světová válka a ozdravovna pak po čtyři roky sloužila jako doléčovací zařízení zraněných rakouských vojáků a důstojníků.

V roce 1928 přijel na návštěvu ozdravovny ředitel vítkovické nemocnice MUDr. L. Presburger a u té příležitosti jej jedna z řádových sester poprosila, aby nechal lesní kapličku přebudovat. Ředitel souhlasil a žádost předal přímo na generální ředitelství Vítkovického horního a hutního těžířstva. Tam sice nebyli žádostí příliš nadšeni, ale když ředitel Presburger naléhal s tím, že by přece nešlo o žádný kostel, ale jen o malou přírodní kapličku, souhlas získal. Svou roli možná sehrál i fakt, že v roce 1928 Vítkovické horní a hutní těžířstvo slavilo sto let od založení a tak možná bylo nakloněno podobným – jak by se dneska řeklo – PR projektům.

Úkol vytvořit projekt kapličky, který by byl sice ryze sakrální, ale měl současně nějaký vztah k železárnám, dostalo stavební oddělení firmy. Jeden ze stavbařů dostal skvělý nápad: Navrhl, aby byla kaplička postavena z tvrdých a hrubě opracovaných kvádrů vysokopecní strusky. Ne všichni s takovou podobou nového svatostánku souhlasili, rozpaky nad touto myšlenkou vyjádřil dokonce starobělský pan farář, do jehož farnosti kaplička patří. Nicméně, projekt byl zrealizován podle plánu a 1. května 1929 se konala ke kapličce první pouť. Cestou do lesa tehdy kráčelo za zvuků dechové kapely procesí dlouhé jeden kilometr. O něco později se na tomto místě konala první májová pobožnost a po ní pak každoročně následovaly další poutě, takže jaksi spontánně vznikla nová tradice. Lesní kaple dosáhla takového věhlasu, že sem putovaly tisíce lidí ze širokého okolí. Dokonce se věřilo, že voda vytékající z pramene pod kaplí je zázračná a léčí různé neduhy.

V době nacistické okupace bylo nutné žádat o povolení konat procesí protektorátní úřady, ale ostravský oberlandrát pouť zakázal. Tradice se obnovila po druhé světové válce, ne však nadlouho, opět začaly rozhodovat o konání poutí úřady. Ty nakonec daly souhlas, ale ne 1. května, protože by prý lidé nešli do průvodu.

V srpnu 1950 lesní kapli někdo poničil, ale lidé ji opravili. V roce 1952 byla bohoslužba u lesní kaple povolena, ale se zákazem průvodu, který by prý narušoval silniční provoz. V roce 1954 skupina výrostků kapli opět těžce poškodila, ale starobělští občané ji vyspravili, navíc byla před oltář zabudována drátěná síta. Úžasná pobožnost se uskutečnila v roce 1968, kdy do lesa přišlo přes dva tisíce osob.

Po revoluci v roce 1989 se ve Starobělských Lurdech konají pobožnosti třikrát do roka, přičemž sem chodí i hodně nevěřících. Voda, která u kaple vytéká, je opět považována za léčivou, lidé trpělivě čekají, až skromný pramínek naplní láhev, kterou si vezmou domů. Věřící lidé navíc tvrdí, že toto místo je doslova promodleno.

Od 31. října 2019 stojí vedle kaple Panny Marie Lurdské i šestimetrový dřevěný kříž, který je ukončením Křížové cesty, která zde byla toho dne slavnostně odhalena a posvěcena starobělským farářem Msgre. Novákem. Křížovou cestu vybudovaly Ostravské městské lesy díky finančnímu příspěvku Statutárního města Ostravy a individuálních donátorů. Křížová cesta má 14 zastavení a měří 450 metrů. Autorem reliéfů jednotlivých zastavení podle návrhů Karla Burdy je David Sekula, umělecký kovář z Benkovic; reliéfy jsou vsazeny do portálů z modřínového dřeva.

Zdroj:
Reportáž A. Kubici, Český rozhlas, 18. 11. 2014
B. Navrátil, Moravskoslezský deník, 10. 4. 2011

5 2 votes
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Inline Feedbacks
View all comments
Tomáš Vodvářka
Admin
3 měsíců před

Díky za připomenutí mých kdysi zastávek při tréninku běhu Bělským lesem, kde byla mimo jiné moje osvěžovna….

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial