Ahoj, plním tu přání
Prostý pozdrav vyvedený z papíru, modrá a růžová s bílou, možná trochu hipís, však jsem se onehdy dívala, jak vznikala Lennonova zeď, a to vlastně taky dělám, spontánně a s tím, že se může přidat kdokoliv, kdo to tak cítí. Ohlasy jsou hezké, tak teď plním jedno přání, než půjdu spát a pak si budu zas hrát, tentokrát s vnučkou. Miluju její zvídavost, zkoumání všeho možného, jak se raduje, pozoruje zvířata, veverky v parku, u lesa srnky a lišky, doma psa i kočku. Miluje vše živé, a jak krajinou rychle sviští vlaky a auta, to jí taky moc zajímá, co je to za zvláštní tvory.
Taky už maluje, soustředěně, je to důležitá práce. A když jí něco trápí, tak prostě řve. Vyjadřuje své emoce. Zatímco lidi, kteří jsou už velcí, chodí často schoulení, hlavy plné kdovíčeho. No umím si to představit, taky se mi toho hlavou honí dost a dost, Tyhle myšlenky ale nejsem já, to jen přiletělo a zas odlítne, já je něco jiného. Já je tvořivost, já je i spočinutí v klidu a míru.
Tak si tvořím, hraju, maluju, brnkám na harfičku, a taky o tom píšu, abych rozdávala radost. Chtěli jste vidět koláž, tak tady jí máte. Ještě než jsem jí nalepila na karton. Dělám to takto ručně, aby byl z toho cítit člověk. Ne nějaký kalkul, jak jsem zahlídla plakáty jedné politické strany, už se začínají rojit, a je to úsměvné, jak je to vykalkulované… inu dospělí lidé, vymýšlejí, aby něco získali. Aby náhodou neměli málo.
Taky jsem už dospělá a zároveň dítě, a měla bych už jít spát. A copak se mi bude dnes zdát? Nechám se překvapit.
Možná je to naivní, možná trochu infantilní.
V tom případě mám radost, že nejsem naivní a infantilní sám.
Že bysme si dali spicha někdy na pískovišti a uplácali si bábovičky? To se musí mokrý písek, aby to drželo.:-)
Moja drahá, teším sa s vami, tú radosť, čo je vo vás, cítiť z každého riadku..prajem ešte veľa radosti a podobných kreatívnych nápadov…
Soni, děkuji, veškeré pozitivní komentáře mi dodávají energii v tom pokračovat. Tu vývěsku totiž chodím denně obhlédnout, a často i doupravit, čili to vyžaduje průběžnou aktivitu. Vlastně jsem na sebe vzala určitou zodpovědnost, protože kdybych to teď nechala být, tak možná by tam byly zas vlající cáry papíru… naštěstí tohle chápe i můj muž, který mi kolikrát i vyfotí nějakou aktivitu, když tudy jede do práce (nemáme to hned u domu), a tak jsme mohli zdokumentovat třeba ten krásný malovaný kámen, který si brzy někdo odnesl. Jsem ráda, že tu byl, a že se najdou lidé, kteří takto podpoří, spolupodílejí… Číst vice »
Vlasti, takové „AHOJ“ řekne hodně.
Bohunko, ahoj, sejdeme se u upírů. 🙂
Díky za report, Vlasto. Hodně radosti přeji….
Děkuji Tomáši, ať nás dobrá nálada a nadhled neopouští.