Zápisky zoufalého lékaře – čekárna

Každý jste to už prožil. Tedy vy, kteří jste aspoň jednou v životě navštívili lékaře a museli jste počkat, až ten před vámi odejde. K tomuto místu slouží čekárna. A že se tam dějí věci.

Moje čekárna je bohužel trochu strohá a to z důvodu záměru architekta budovy, který stanovil, že vysedávání a tím pádem nepohyb škodí zdraví, má vliv na vývoj hemoroidů a slouží rovněž k vzájemnému podezíravému sledování, zda-li ten, co přišel po vás, nejde dovnitř před vámi. Moje lavice jsou tak bez polstrování, sedí se na nich opravdu blbě, ale nikdo na tom není lépe, protože stejnou výbavu najde ve všech 5 patrech polikliniky, ať jde ke mně, k psychiatrovi či čeká s bolavým zubem.

Každý lékař či sestra vám potvrdí, že čekárna je malá agora, kde za příznivé konstelace sedících dochází k výměně vědeckých poznatků. Třeba se dozvíte, že ty červené tobolky, co doktor minule napsal, sice moc bolesti neuleví, ale za to se po nich chodí báječně po ránu na stolici. Nebo po těch modrých začaly zběsile nést slepice, které již byly v pořadí na nedělní oběd. Hodnocení kvality lékaře či sester je trochu vošajstlich, protože nikdo nemůže vědět, jestli ten mlčenlivý pán naproti není náhodou švára někoho z personálu. Tak se jen špitne, že doktor se dneska asi špatně vyspal, protože obstřik bolel „jak sviňa“. A že obvykle štěbetavá sestra dneska mlčí jako Edmond Dantes těsně před útěkem.

V čekárně se bohužel vyskytuje tu a tam jedinec, který tam přichází se zcela jinými úmysly, jímž říkáme nekalé. V rámci osvěty ponechávám na stolku časopisy Respekt, který považuji za poměrně objektivní čtivo. K mému překvapení onen stolek žije jakýmsi vlastním životem, neboť tu  a tam se v kupce objeví nějaký stoh reklamních letáků na cokoli, sem tam nějaký ten výtisk Chvilky pro sebe či jak se všechen ten barevný šunt jmenuje. Doby, kdy jsem jednou týdně vyhazoval několik výtisků Strážní věže, jsou již naštěstí pryč. Svědkové Jehovovi již ke mně svědčit nechodí, vědouce, že na mezuzu nemají.

V bláhové naději na vzdělávání jsem kdysi na stolek vložil několik ročníků National Geographic, které však zmizely asi za 14 dní do jednoho. Jednou jedinkrát se mne nějaká slušná paní přišla zeptat, jestli si ho může vypůjčit domů. Ostatní se vzdělávají ta říkajíc samostatně bez mého svolení. A poté zhruba jednou za 2 měsíce přijde člověk sběrač, který pobere úplně všechno a na stolku nechá pouze leták na nepotřebnou mastičku na nehty. Kojím se nadějí, že jde o chudého studenta, který z nich čerpá vědomosti a ne mizeru, který tento tisk smění ve sběrných surovostech 3,- Kč/kg.

Dalším typem návštěvníka je drobný škudlil. Tak třeba načatá role toaletního papíru je asi nejčastějším úlovkem, stejně jako papírové ručníky či v posledních dnech desinfekce rukou na umývadle. Za mou éru dvakrát zmizela i záchodová štětka i se stojánkem.  Podotýkám, že nebyla zcela nová, tedy již lehce opotřebená specifickou činností.

Za absolutní vrchol kutilství považuji krádež záchodového prkna. Jak známo, k tomuto úkonu potřebujete přinejmenším sikowky, nutnost položit se na zem za mísu a vyvinout značnou sílu při odšroubování dvou matic. Posléze i dlouhý kabát šmátro, pod nímž úlovek radostně pronesete přes čekárnu a při rozbalení doma pak zažijete příval nefalšované radosti. Tato událost se mi stala pouze jednou, nicméně jak uznáte, šlo o zážitek velmi nevšední. Rád bych jen věděl, který z mých pacientů to provedl, protože bych jej rád angažoval na instalatérské práce u mne doma, kde jsem fachmana jeho typu sháněl asi 4 měsíce.

Říci, že v čekárně je nuda, může říct jen absolutní ignorant.

4.7 18 votes
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
guest
20 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Soňa Bulbeck
1 měsíc před

Milý Tome,veľmi pekne vystihnuté, v tomto je česká a slovenská mentalita úplne rovnaká. V Saudskej Arábii sú osobitné čakárne pre mužov a pre ženy a tak sme obyčajne s manželom čakávali na chodbe, kde sme mohli byť spolu. Všetky čakárne sú ale vybavené Koránom a modlitebným koberčekom a okrem toho aj televíznou obrazovkou ,na ktorej prebieha veľmi realisticky odprezentovaný proces zavedenia gumeného balónika do žalúdku za účelom schudnutia..brr…

Soňa Bulbeck
1 měsíc před

Bohužiaľ, áno, sa striedajú vo vedení s Kuvajtom, kto je na čele v rebríčku obezity…nešportujú, všade chodia autami, kŕmia sa fast-foodom a soft drinkami…niet divu…

Lubomír Stejskal
1 měsíc před

Tome, neuvěřitelné. A nepochopitelné. Mojí jedinou činností v čekárně je tiše meditovat, nanejvýš zevlovat, jako introverta mě nebaví bavit se. Něco zcizit, to bych považoval za svatokrádež. Leč Češi jsou různí, jak patrno. — Vyhovuje mi čekárna plicního lékaře mé ženy, který má pod stolem recepční sestry poměrně velké akvárium. Sednu si naproti a kochám se. — (Díky za mail, článek k výročí připravuji.)

Hana
Hana
1 měsíc před

Pěkný pohled, alespoň pro mne, do minulosti. V čekárnách, kde se pohybuji v posledním roce nepotkávám lidi a pokud ano, nemluví spolu. Je tam divně pusto a ty ošmatlané časopisy a řeči o ničem mi vlastně chybí. Před covidem jsme se dost podivovali v mnochovské pivnici, že na stole nemáme solničku. Číšník nám sdělil, že je jejich štamgasti brali domů na památku, neb jsou s erbem pivnice. Udělali si proto nové, ty klasické slánky, kde se sůl musí nabrat dřevěnou lžičkou. A přesto se ztrácejí dál. Ti lidé si tedy sůl asi sypali do kapsy, nebo si zcela zničili své… Číst vice »

Hana
Hana
1 měsíc před
Reply to  Hana

…ta pivnice byla mnichovská v Mnichově…😊

Matějovský
Matějovský
1 měsíc před

Krásně popsané, já mám v čekárně taky lavice, měl jsem tam i váhu, ale jak jinak byla do dvou měsíců no nepřesná, jak se na ní vážili i majitelé, ač byla do 70 kil. V současné době mám spíše obavy, aby mi to někdo nevybílil kvůli ivermectinu.

Tomáš Flaška
1 měsíc před

Před 2 roky jsem zajel lyžovat do Francie. S Českou cestovní kanceláří. Poprvé po asi 20 letech a asi zase naposled. Budu zase jezdit samostatně. Ale o co šlo?

Před odjezdem přišla delegátka a upozornila nás na zítřejší kontrolu ubytování ze strany francouzského partnera. Po zkušenostech s českými turisty prý hlavně kontroluje, jestli zůstala televize, nádobí, příbory. Dále jestli jsou všude opravdu ve světlech žárovky a dokonce i zda nechybí baterie v ovladači televize. Bylo mi dost stydno.

Bohunka
1 měsíc před

:))))
To je typické. Ano i mě uráží chování českých kradačů.

Lubomír Stejskal
1 měsíc před

Vzpomínám na rok 1990 a první návštěvu Rakouska. Nápisy v obchodech v češtině Češi nekraďte, jinak zavoláme policii (nebo tak nějak) mi ten pobyt lehce znechutily. V tu chvíli je snad lepší mlčet a tvářit se „neslovansky“.

Bohunka
1 měsíc před

Mám podobné zkušenosti z německého pohranici hned po revoluci… A nejen odtud. Na dovolené k nám přišli Němečtí turisté, jestli bychom si s nimi nezahrali volejbal. Překládala jsem, pak se zeptali, jestli jsme Češi a když jsem to potvrdila, mavli rukou a šli jinam. 🙁

Bohunka
1 měsíc před

👍 Nevím, jestli jsou moji smajlici správně. Palec nahoru. Pche, museli na vás přivést machra, aby vás dostali. :)))
Možná si ti naši cizinci mysleli, že Češi neumí hrát volejbal, a přitom já jsem taaaak šikovná 🙂

Bohunka
1 měsíc před

Určitě.

Michal Alexa
Michal Alexa
1 měsíc před

Pane Stejskal, s tímto renomé bych neměl odvahu tam jet a proto jsem tam nikdy nebyl.

Bohunka
1 měsíc před

Tome, to mě potěšilo. Netušila jsem, co všechno může pacient odnést od lékaře. Já odnáším většinou radu, že jsem hypochondr a nic mi není (to byl vtip, nechodím k lékaři skoro vůbec), ne, ne, odcházím nanejvýš s receptem. Ale zážitků těch nezlodejskych mám dost. Možná popíšu v nějakém blogu příště.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial