Čičičí

Máte rádi kočičky? Téhle se ale vyvarujte…Ona není kočka jako kočka… Ráda bych podotkla, že slabší povahy se nemají ztotožňovat s hlavním hrdinou.

Někdy si vy lidé naplánujete zcela nový jiný život, než jste vedli doposud. Všechno bude lepší, zažijete spoustu nových zážitků, bude to vzrušující… Nebojte se! Plánujte, jen pozor, abyste někde na nové cestě nepotkali kočku

***

Mraky se těžce a líně táhly oblohou. Tu a tam probleskl tenký srpeček měsíce, který stydlivě počítal všechny svoje ovečky na nebi. Manažer zdejší obří továrny se toulal tmavou ulicí. Oslava se protáhla až do noci, ale stálo to za to. Rozlučkový večer spojený s oslavou padesátin se povedl.

Do nedávna se budil zpocený hrůzou, že jeho život končí. Že všechno zažil a nic nového ho už nemůže potkat. Odešel z práce ze zdravotních důvodů. Lékař řekl: „Práce nebo život!“ Vybral si život. Přece se neudře k smrti teď, když ji znovu potkal.

Zčistajasna se jednoho rána objevila na prahu jeho dveří a on se do ní opět zamiloval. Už dřív mezi nimi jiskřilo, táhlo je to k sobě, ale ani jeden z nich nebyl volný. Teď mu náhle spadla do náruče. Divoká a veselá, žena snů. Nabídne ji společné bydlení a zůstanou spolu do konce svých dnů. Chce vedle ní usínat každý večer, každé ráno milovat její dokonalé křivky.

Uvědomil si, jak je šťastný. Kdy byl naposledy šťastný? Předchozí vztah se rovnal rozbitému několikrát po sobě slepenému džbánu, ze kterého neustále teklo.

Tahle bohyně mu dala během prvních chvil vše, po čem může muž toužit. Byla tak dokonalá! Miloval ji!

Z jeho myšlenek ho vyrušil nějaký pohyb na protější straně. Zdálo se mu to? Nebo se tam něco hýbalo? Nějaké zvíře? Šel blíž. Mžoural očima ve tmě. Zřejmě kočka. Sedl si na bobek a hned je uviděl. Dvě malá žlutá světýlka, která blikala při každém mrknutí.

„Čiči.“ Zavolal automaticky a natáhl ruku vpřed.

„Mňau…“ přitulila se velká dlouhosrstá černá kočka. Její oči se vpíjeli do těch jeho. Pohladil ji a ona začala spokojeně příst. Vzal ji do náruče.

„Ty jsi hezká.“ Rukou jí přejel po celé délce těla až po špičku ocasu. Choval jí a mazlil se s ní.

„Pusť mne,“ řekla najednou a své oči zeširoka otevřela.

Přemýšlel, jestli se mu to zdálo. Asi přebral… Pustil ji na zem. Dál se otírala o jeho kalhoty a hlasitě vrněla. Sedl si k ní. Hlavou se silně třela o jeho lýtka a při podrobnějším zkoumání se zdálo, že ta tmavá černá kočičí hlava přestává být zvířecí. Rozcuchaný čumáček se proměňoval v drobný nosík a zubatá pusa se stala plnými rty. Stále tak hlučně vrněla.

Její tělo se prohýbalo pod jeho dotyky a ztrácelo srst. Drápky, které ještě před okamžikem tasila, byly teď rudé, žensky pěstěné. Dlouhé tenké prsty lovily v nohavici a hladily mu lýtko.

Tam kde býval ocas, se nádherně klenul plný zadeček přecházející v dokonalá stehna. Nekonečné štíhlé nohy měla složené pod sebou. Černé vlnité vlasy sahaly v téhle pozici až na zem. Klečela a upřeně se na něj dívala. On nevěřil svým očím.

(Pojďme blíž, ať se koukneme, co se tam dole děje. Pozor, tohle je Uriana, manželka ‚mého‘ pekelníka.)

„Jsi krásná,“ zašeptá muž a začne jí pohupovat těžkými ňadry. „Bože, ty jsi tak krásná!“

Ona se k němu natáhne, až se ho dotkne její vzrušený dech. Okamžitě ucítí napětí v kalhotách. Dlouze ji políbí. Jejich jazyky se lehce dotýkají, synchronně tančí střídavě v jejích a pak jeho ústech. Saje něžně ten její hebký, ona zas ten jeho sjíždí zoubky.

„Chci tě!“ Vysloví přání. Nepřemýšlí, kde se vzala, jak je možné, že se líbají, mozek mu přestal pracovat ve chvíli, kdy se odkrvil.

„Opravdu?“ Zkoumavě se mu zahledí. Něco tam problesklo, nedokázal to popsat.

„Ano, chci. Teď, tady a hned.“

Klečí nahá proti němu. Nemůže se vynadívat. Vždy, když měsíc kontroluje na obloze svá stáda, osvítí její tělo. Tak pružné a hebké. Žluté oči svítí do tmy a ona se tajemně usmívá. A potom?

Zeširoka roztáhne nohy a on vidí chmýří jejího roztouženého klína. Líbají se vášnivěji až skoro zuřivě, vzrušuje ho, že je tak bez ostychu. Jedním pohybem mu sáhne do kalhot.

„Pomalu, pomalu,“ Zastaví ji. Srdce mu tepalo v žilách jeho mužství. Přisune si jí blíž. Potichu si vzdychne a snad i trochu zavzlyká.

„Není to dobrý nápad,“ vydechuje do tmy, slova jí vychází z úst smutně.

„Co jsi zač?“

Nečeká na nic a důrazně nasedá a jejich roztřesená těla se spojí. Jejich touhy se změnily. Ona je stále odvážnější a tvrdší, zatímco on začíná mít pocit, jako by mu jeho pýchu uvnitř někdo velkou silou drtil. Ta bolest je ale dráždivá.

Chvílemi to vypadá, že tuhle jízdu vzdá, ale v mžiku chce ještě chvíli vydržet. Ona mu zatne dlouhé nehty do zad. Vzdychne tak hlasitě, že ozvěna zaplní celou ulici. Její tělo se prudce zmítá v prudkých rytmech.

Muž se však začíná propadat někam do neznáma. To nebezpečí, které cítí, je tak vzrušující. Bolestivé stahy její pánve se mu vlastně líbí. Srdce mu buší jako o život. Nevzdává to a rázně se přidává k jejímu tempu. Neskutečně živočišné! Neskutečně divoké!

Přiblížili se k nejvyššímu bodu. Jeho tělo žebralo o orgasmus.

„Bože!“ Vykřikl. „Umírám!“ V tu chvíli konečně vyvrcholí.

„Ano, umíráš, lásko!“ Pošeptá mu do ucha. Ale on ta slova již neslyší, jeho tělo pomalu klesá na chodník. Vyčerpané, unavené srdce ještě chvíli zkouší tlouct, než se úplně zastavuje.

Ještě ho letmo políbí na tvář, protáhne se v zádech až zapraští a z místa u popelnic si vezme odloženou kosu.

 

 

Subscribe
Upozornit na
guest
10 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Jan Pražák
Jan Pražák
9 měsíců před

Takhle bych chtěl taky umřít…

Tomáš Vodvářka
Admin
9 měsíců před

Popsala jsi to hezky, ty naše mužské konce….

Tomáš Vodvářka
Admin
9 měsíců před
Reply to  Bohunka

No, já nevím, to co jsi popsala v blogu….asi fajn, ale zato definitivně…..

Vladimír T. Gottwald
9 měsíců před

Jak jsem slepej, napoprvé jsem četl „mužské kance“…
Ale to jen tak na okraj. 😀

Jan Šik
9 měsíců před

Lepší a lepší…Kde jen pořád čerpáš tu inspiraci a nápady. Hezký večer

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial