V úžasu

Probudilo se to ve mě, bylo to náhlé

a znělo to táhle, jemně a hluboce,

sladkobolně až křehce,

jako když vidíš kráčet ve slunci bílého hřebce.

Uprostřed nádhery zvuků a slov,

svět se stal nezměrný, já zůstala stát,

s důvěrou čekajíc na příští krok.

Utichám v sobě, v úžasu stojím,

mít prsten od něj na ruce,

stále se trochu bojím…

Však jeho láska z po vzdálí i z blízka,

zvedá mě často, snad mohu si být sebou jistá,

že kroužek dřevěný mi srdce nezlomí.

Pevnost voňavého dřeva

a jeho srdce laskavé, čekajíc, jak dlouho je třeba, jistě mi daruje to,

co jsem vždy ve svých přáních a touhách měla.

Má slova zmizela a země pode mnou se chvěla….

5 2 votes
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Bohunka
3 měsíců před

… krásné …

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial