Ať je i trošku smutno…
„Ať je šero, že jo – ať je třeba i tma – a zima! – A konečně, ať je i trošku smutno – jen když je veselo!“ pravil Terentius Bulva, lid římský, ústy Miroslava Horníčka. A tak, když je kór smutno mně, si tak někdy čmářu, aby bylo veselejc
Teda že by mi to čmárání dvakrát šlo, tak to vono už taky ne. Gramlavý prsty mě už poslouchat moc nechtěj’, vočíčka tu a tam na chvilku slepnou, v kebuli se to placama zauzluje, takže mně to trvá a trvá, a seru se s tím jak hejtman Žižka do bitvy u Lipan. Ale když vynechám deprese, bolení a nasrání, tak čas je vlastně to jediné, čeho teď snad mám nazbyt. – Pokud ovšem pominu, že to je čas, který mi stanné právo (někdy s krutým humorem přezdívané „nouzový stav“) krade z posledních let života.
A když se nepodaří, aby bylo veselejc ausgerechnet mně, tak se zkouším podělit, kdyby se třeba poštěstilo, že by o trošku veselejc bylo aspoň těm, co se na to kouknou.
Tak se prosímpěkně račte podívat, jak těch pár relativně čestvejch čmáranic dopadlo. A kdyby se nelíbilo, tak mě za to nemlaťte, jo? A kdyby holt i jo, tak prosím ne do hlavy! A kdyby venkoncem i do hlavy, tak alespoň ne moc, anžto blbej už jsem dost.
Jo, a kdyby vposledku ani veselejc nebylo, tak holt co naplat – dyk i ten Terentius Bulva pozdějc uznal, že „ vono tady tedy k popukání taky bejt nemůže…“
Krásne obrázky a krásny nadhľad, bez toho by ste to určite nedokázal…a áno,aj keď nám je smutno, je úžasné, keď dokážeme tvoriť veselé veci…držte sa…
Děkuju, budu se snažit držet a vydržet.
;o)
moc hezký:) Vladimíre, tohle Vám závidím…pěkný ve všem:)
Tak já sám sobě popravdě moc nezávidím, že je mně smutno, a asi bych byl sobecky radši, kdyby mně bylo veselejc.
Ale za pochvalu pochopitelně děkuju, a díky jí, když už mi nejni veselejc, jsem aspoň potěšen.
…tak mně je taky dost smutno, já Vám rozumim, přece, taky…a taky i proto si kreslim. A taky se jako Vy rozčiluju, že mě opouští i to, co vlastně miluju. A že jsem v kreslení zprachantěla, taky gramlavá…taky krize… Ale Vy v tom máte pěknou chlapskou srandu… což někdy i umím, ale běda jak to začnu žensky cintat:))) Potěšení mě těší:)
Sice předpokládám, že to byl překlep, ale pobavil mne. Taky bych při svém čmárání rád zprachantěl, a zatím jsem spíš zparchantě, a prachy žádný…
;o)
A to byly doby, kdy moje honoráře za kreslené vtipy sice nebyly horentní, ale ročně to pár tisícovek bylo. Ale vloni už jen pár stovek, a letos, jak se říká na Chodsku, „hanihouno“.
Tož laskavý dny vinšuju, ba co možno ještě laskavější!
Dnes ještě před snídaní trošku vaší “vtipné kaše”. Díky. A to,že mi při čtení ukápla slza svědčí o faktu, že jste zabrnkal na správnou strunu. Stále si totiž uvědomuji skutečnost, že jsem riziková skupina a mnohem víc fakt, že si nechci nechat zbytečně proplynout mezi prsty ani jediný den . A tohle dost drhne.
Dík! To je už dlouho i můj postoj, který vyústil v závěr, že když už, tak snad radši chcípnout na covid než chcípnout na samotu.
Skvělé, dnes jsem to potřeboval jako prase drbání.
Kradu a pouštím na FB.
Děkuju – jednak za shlédnutí, jednak za pochvalu, jednak za šíření! ;o)