Edna Nová – Ženy z Bohnic

Blogosféra podpořila v crowfundingu (fuj za tohle slovo, ale nelze asi jinak), vydání knížky naší milé blogerky. A jsem rád, protože je to kniha dobrá.

I v 21. století zůstávají duševní nemoci jakousi „terra incognita“ v spektru chorob, kdy k těm somatickým umíme zhusta přiřadit správné jméno, původ, průběh a třebas i léčbu, zatímco u problémů duše stále toho mnoho nevíme. I přes lepšící se vědecká pojednání, kongresy, nová taxonomická uspořádání a v neposlední řadě hromady prášků exotických jmen a ještě exotičtějšího efektu na jedince, jsme pořád v jakési mlze, jež nám dovolí pohledět dopředu jen na krátkou vzdálenost, nutnost být opatrný při jakémkoli pohybu a stále se ohlížet, co jsme to vlastně provedli a nechali za sebou.

Pamatuji si ze studií roční stážování na psychiatrické klinice, kde nám byli tu a tam předváděni různě nemocní lidé, kteří působili buď politováníhodně (ti depresivní) nebo směšně, když se snažili auditoriu studentů dokázat své spojení s Venušany. Co skutečně prožívají, jsem pochopil trestuhodně až za drahnou dobu z filmu Čistá duše, kde Russel Crowe v roli schizofrenního génia Johna Nashe, matematika s Nobelovou cenou, provádí diváka od prvních okamžiků nemoci přes pověstné slzavé údolí až k finále zklidnění, nikoli vyléčení.

Edna Nová svou knihou nepochybně přispívá k témuž. Tedy pochopení nás – tzv. normálních lidí, nebláznů – těch, kteří jsou na druhé straně bohnického plotu. V svém díle nám předkládá galerii postav, s nimiž sdílela několikaměsíční pobyt v rámci terapie nemoci, jež se zove deprese. Nikoli té, na kterou se vymlouváme, když se nám nic nechce dělat a něco se nedaří. Té skutečné nemoci, která svého nositele likviduje, deptá a sráží na dno. V jejím líčení života „tam“ lze spatřit všechnu nedokonalost současné péče o nemocné, bezútěšný život v pokojích pro 12 lidí, bez kousku soukromí, nutnost sdílet prostor s někým, kdo jen irituje a komu je třeba se vyhnout. Věrnost výpovědi podtrhuje i svým vlastním příběhem.

Ednin literární jazyk si nebere servítky, pálí ostrýma od první stránky a nenechá nikoho na pochybách, že to, o čem píše, má zažrané pod kůží hodně hluboko a že předstírání čehokoli je to poslední, co bychom v textu mohli hledat. Přiznám se, že mne její opravdovost někdy téměř děsila.

Knihu bych doporučil všem psychiatrům jako zrcadlo jejich práce, zejména v okamžiku, kdy mají pocit, že není nic snazšího, než naordinovat ty správné prášky. Laikům, aby pochopili, že lidé s depresí nejsou nějací flákači, lůzři, drzí žadatelé o důchod.  A čtenářům, kteří touží po dobré knize.

Vydala Pointa Publishing s.r.o., náklad neuveden

.

 

 

 

 

 

5 3 votes
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Edna Nová
1 měsíc před

Děkuji za recenzi :)! Potěšila mě, neboť to, co jsem se snažila říct, jste v ní jako čtenář dokázal objevit.

Nada
Nada
1 měsíc před

Na knížku bych neměla odvahu, asi rok jsem pomyslně a virtuálně pomáhala držet jednoho skvělého člověka, dokonce lékaře, velmi nadaného, vzdělaného a sečtělého, nad vodou, jen jsem byla součástí, nepovedlo se…
Ale jinak přeju autorce, aby se knížka prodávala a pomohla potřebným…

Vlasta Fišrová
1 měsíc před

Díky Tomáši za zajímavou recenzi, knížku už mám v mailu, objednala jsem si elektronickou verzi, a přiznám se, že její otevření trochu odkládám, právě z obavy, co hrozného se tu dozvím. Každopádně je moc dobře, že Edna vše sepsala, a snad se časem i psychiatrie pohne k humánnějšímu fungování

Edna Nová
1 měsíc před

Vlasto, neboj :D! On je tam svým způsobem i humor, takový ten drsný, ale je… Já teď mám pocit, že ani jiná odvětví medicíny kolikrát nejsou moc humánní :D, teď mám smůlu na lékaře a sestru, kteří se nenamáhají mi cokoliv objasnit a já na „tohle“ prostě už moc nejsem zvyklá, jen pokyny a nařízení, ale proč nikoliv. Neboť můj psychiatr, jediný lékař, kam tedy chodím opravdu pravidelně i mimo těhotenství (naštěstí jen tam), mi vše důkladně vysvětlí, popíše pro a proti pro různé medikamenty a otázku volby, co nejvíce nechává na mě. A zvláště v těhotenství jsem docela přecitlivělá… Číst vice »

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial