U soudu

Rána to nebyla moc veliká, můj medvídek osmikolý má přecijenom 26 tun i bez naloženého betonu a já tam teď beton za zády měl.

Ten starej nissan stál přede mnou na červené a i když už se dávno rozsvítila zelaná, nepohnul se. Další cyklus a zase nic. Tak jsem se rozjel, asi má poruchu či co. Objížděl jsem jej v uctivém oblouku a v tom ta rána. Sedím vysoko a tedy ani moc nevím, jak se to stalo. Až když zastavím a vystoupím, vidím tu „nehodu“. Rozjel se právě, když jsem jej míjel.

„I am sorry“, byla moje první naučená fráze, co taky říci jelitovi, co vám najede bokem osobáku do předního kola náklaďáku. Ááá, hned mi to začíná být jasné, jen co vystoupil, žvýkající ústa plná načervenalé hmoty a oči těkající po pomačkaném plechu. Na mém mixu jen odřený lak.

„I think, we don´t call for police, it´s not serious“, říká mi lámanější angličtinou než ovládám já sám, ale mýlí se. Vedle nás zastavuje metropolitní policie a orgán se rovnou ptá, zda je někdo zraněn, či je-li škoda vážná. V tom přijde i řidička, co stála před semaforem za mnou a nabízí svědectví. Také musela čekat na červené dvakrát a přišlo jí to divné.

Policista odjel, nechal nám své služební číslo, mám i kontakt na svědkyni a jedu si po svých .

xxx

„Máte tu předvolání k soudu ohledně nehody“, oznámil mi šéf, „zvládnete to sám nebo chcete pomoc firemního právníka?“ a říká mi, že právníka by si nejradši nechal v záloze až na další kolo sporu, kdy nás pan Choudhary žaluje o osm tisíc liber, protože ten stojí ještě mnohem víc.

Velikou rychlostí jsem se prý rozjel a narazil do auta žalobce tak, že se nárazem téměř převrátilo a způsobil tak vážný úraz páteře cestujícímu na zadním sedadle.  Už skoro třičtvrtě roku nemůže chodit kvůli tomu do práce a je to vážně frustrující. To chce odškodné!

Naštvalo mě to. Ta lež. Byl jsem mladý, pyšný, odmítl jsem tlumočníka, přece se v tak jasné věci dokážu po letech studií angliny tu i onde a jako rezident Spojeného Království obhájit sám. No, vyšlo to. Přísahal jsem na Bibli, žalobce na Korán a začal proces.

Zejména díky skvěle vedeným výslechům ze strany soudce (ty jejich paruky jsou stejně úžasné) se brzy ukázala pravda, tedy že ve chvíli nehody byl v autě jen sám řidič a registry NHS prokázaly, že údajný spolujezdec prodělal operaci zad již před dvěma roky a od té doby s nimi marodí. Ani nebylo potřeba proces odročit, volat k soudu policistu, co jel kolem, či svědkyni.

„Mr. Andrle, proč jste se žalobci hned po incidentu omlouval? To přece svědčí o tom, že jste si byl vědom viny? Řekl jste I am sorry, jak uvádí žaloba, či ne?“

„Bylo mi líto, co se stalo, proto jsem to řekl.“

„OK, tedy neznalost nuancí anglického jazyka, dovolím si poznamenat. I tak vyjadřuji obdiv nejen k Vašim schopnostem pracovat poctivě v naší zemi, ale i také ke způsobu, jakým jste dnes dokázal napomoci průchodu spravedlnosti. Děkuji vám..“

Miluju Anglii a byly to nádherné roky tam žít. Jen je mi asi líto, že dnes už to tam bude jiné. I am sorry…

 

 

6
Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na
Vladimír T. Gottwald

Mám rád happy endy! ;o)

Naďa
Naďa

Dobře se to četlo, spravedlnost zvítězila, kéž by to tak bylo vždycky, což nebývá, něco o tom bohužel vím…

Tomáš Vodvářka

Tak tohle je dobrá story, naštěstí s dobrým koncem. Zažil jsem podobné, kdy jsme se mou vinou na ledovce na cestě srazili (nejel jsem rychleji, ale byl tam nečekaný ledový plát)- v obou autech celá rodina, 30. prosince 1999. Auta na šrot, ale všichni na štěstí jen v šoku. Samozřejmě pokažený Silvestr a klasické bolesti za krkem z nárazu (to mají všichni – trvá to pár dní, stačí límec ke znehybnění). Z mé strany omluva a nabídka, že mu uhradím náklady za zničený vůz (měl starý Wartburg). Dohoda byla ústní, rozloučili jsme se po odtahu obou aut. Večer jsem volal,… Číst vice »