Neregistrované oběti Covid 19
Na Seznamu.cz je už několik měsíců tabulka (vpravo nahoře, takže snadno k nalezení), kde je celkové a aktuální skóre této nové klinické nemoci. Nikdy nikdo nespočítá další oběti.
Díky profesi mám možnost mluvit s řadou lidí rozličných povolání a slyšet tak skutečné odborníky z praxe a nikoli jen mnohdy podivné existence z médií, kdy má člověk někdy pocit, že je mu vosum, jak pravíval Jan Werich. Paní ředitelka jednoho nejmenovaného domova důchodců, dáma kultivovaná a zkušená.
Na mou otázku, jak to u nich vypadá v době koronaéry, se na mne chvíli dívala a poté sdělila, že poprvé za dlouhou dobu mají spoustu místa. Důvodem je to, že od začátku března tohoto roku se její domov „vyprázdnil“. Ne, nikdo naštěstí neonemocněl současným šlágrem. Lidé zemřeli tak nějak „jinak“. Jejich isolace způsobila výrazné zhoršení psychiky, přestali mít zájem o okolí a o své bližní, ti, co toho byli schopni, seděli před televizí a sledovali venkovní epidemii s hrůzou, co nás to postihlo. Mnozí dříve chodící najednou nemohli jít na svou obligátní procházku a tak ulehli či usedli a za pár dní zemřeli na embolii plic nebo na infarkt myokardu. Mnozí zemřeli steskem po svých bližních, neboť nemohli být navštíveni po mnoho týdnů a povídání přes mobil tenhle problém nevyřešil.
Na druhé straně – jak pravila paní ředitelka – všichni zaměstnanci domova měli panickou hrůzu, že by se u nich Covid 19 objevil. „Příbuzní by nás roznesli na kopytech“ zněla její – jistě oprávněná – obava. „Musela jsem zavést neskutečně přísný režim jak mezi klienty, tak mezi zaměstnanci. Tím jsem však přispěla k onomu „vyprázdnění“ domova.“
Na závěr mi řekla, že si už hledá jinou práci, protože za stávajících podmínek prostě neví, kudy kam. Ať udělá cokoliv, je to špatně. Nechce provádět beztrestnou euthanasii, současně má oprávněné obavy, co by se dělo, pokud by se v jejím domově choroba roznesla. „Nechci být v televizi“.
Vím, že tuhle statistiku nikdo nevede, není to nejspíše možné. Jsem si však jist, že by to číslo vpravo nahoře, čítající počet zemřelých výše popsaným způsobem, bylo podstatně vyšší.
lidi se bojej, protoze jsou vystraseny temi, kteri by meli vedet, ale pouze tapaji
bojej se nemoci – bojej se nasledku sveho jednani – bojej se o svoje blizke
hnusna doba
To je síla. Doklad neschopnosti systému řešit opravdu to, co se řešit má a nedělat humpolácká rozhodnutí.
To nejsou humpolácká rozhodnutí, ale politická. A ty jsou ještě horší, než od nějakých diletantů.
Psal jsem o těch nahoře jako o spolčení hlupců, ale našly by se jiné výrazy a asi i trefnější. Díky a pěkný víkend, Radko.
tesat do kamene , Tomáši, rád sdílím na FB
Díky, Jene, je mi ctí.
No já to vidím zase zase z druhého konce .Máme tchyni se stařeckou demencí v podobném zařízení. Na jaře vyhlásila paní ředitelka zákaz návštěv kvůli chřipce pak následně kvůli Covidu takže trval asi 4 měsíce, teď vyhlásila zákaz opět. Takže manželka se k mamince nemůže dostat. Nakonec po značném nátlaku, vyvezou babičku ven ze zařízení kde se můžou setkat. Takže není to jen o nezájmu ze strany příbuzných,ale i ze striktního někdy až drakonickému přístupu personálu Tím nechci zpochybňovat práci nikoho konkrétního je to těžká doba.No a dalšími oběťmi jsou malí podnikatelé,ti přicházejí o živobytí.
Au! :'(
Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Mám maminku které je 86 let po mozkové příhodě. Je samostatná a chodící. Bydlí sama v bytě o několik pater níže než já s rodinou. Když bylo seniorům doporučeno zůstat doma a nevycházet tak třetí den po neustálé masáži v televizi a nemožnosti pohybu venku mi řekla, že prostě bude chodit ven a nebo raději skočí z okna. Jen za ty tři dny její psychika utrpěla tak, že opravdu pomýšlela na sebevraždu. A to jsme nepřerušili její večerní návštěvy u nás. Dohodli jsme se, že se vyhne obchodům a bude chodit na procházky. Na druhou… Číst vice »
Dobré ráno, Tomáši, mám z první ruky i lepší zkušenost z domova pro seniory, kde dokázali pro každého zachovat venkovní procházky v plném časovém rozsahu. Úmrtnost se tam od března snížila a ředitelku si nedávno uživatelé pozvali, aby jí zatleskali. Nic to nemění na tom, že má úplně stejné pocity jako ta, o které píšete… v poslání postarat se lidem o jejich blízké, které si s vědomím jejich izolace ani na omezenou dobu karantény neprojevili vůli vzít domů.
Jistě budou i lepší zprávy, o kterých píšete, Michaelo, a jsem rád. Já pořád neumím nalézt tu rovnováhu mezi klidem duše a rozvahou, s nimiž bereme současný stav jaký je a současně opatřeními, které – snad – mají nějakou možnost snižovat riziko onemocnění (schválně nepíšu nákazy, protože si myslím, že jsme docela dost už promořeni). Chybí mi rozumný pohled od těch, kteří by jej mít měli. Pěkný den.
Taky už mě napadlo, že kdyby maminka neumřela na podzim, tak na jaře by tu samotu nepřežila.