O co jde v „romských“ školách ?

Díky své profesi se setkávám s lidmi různého povolání a je-li čas, rád poslouchám jejich životní zkušenosti, jež jsou nepřenosné a pro mne zdrojem nesmírně zajímavých informací.

Muž středního věku, speciální pedagog, s mnohaletou praxí v škole, kam chodí romské děti.  Sděluje, že nastupoval s entusiasmem, který jej během let opustil a on musel „přeřadit“ na zcela jinou vlnu, aby své povolání mohl vykonávat dál bez vyhoření.

Potvrdil to, co jsem kdysi slyšel od jeho kolegyně z jiné školy. Malé děti jsou schopné, učení je zajímá, snaží se spolupracovat. To vše do prázdnin mezi 4. a 5. třídou, kdy 1. září přijdou do třídy zcela jiné děti, bez jakéhokoliv zájmu o učení. Od této chvíle je jakákoli výuka jen karikaturou, nikoho nenapadne, že by mohl získat nějaké vědomosti. Vše je pokryto vulgarismy a to i z úst jedenáctiletých slečen.

Pokud se objeví mezi žáky bílá vrána, tedy kdosi, kdo na tento obvyklý úzus nechce přistoupit, stane se terčem posměchu ostatních spolužáků a nakonec to pro svůj vlastní klid vzdá.

Tyto školy nemají vůbec nouzi o peníze, právě naopak. Pokud chtějí nějaké vybavení, mají je pomalu dříve, než stačí říct. Je však nutno podotknout, že toto vybavení je v podstatě k ničemu, neboť není pro nezájem žáků využíváno.

Bavili jsme se o tom, proč pedagogové „nevyzobou“ ony snaživé děti tohoto etnika, u nichž by byla alespoň nějaká perspektiva dobrého vzdělání a možnost dostat se z nepříznivé sociální determinace jinam. Tak, jako tomu bylo v polovině 20. století v USA, kde se postupně podařilo vytvořit černošskou elitu s jejím vrcholem, kterým byl Barack Obama v čele USA.  Onen pedagog mi sdělil, že i přes snahu se o toto pokusit, bývají za podobné pokusy osočováni z různých stran, jak zřizovatele, tak různých podivných společenství, jejichž představitelé si přijdou školu prohlédnout a po této hodinu trvající vizitaci mají pocit, že vědí o problému absolutně všechno.

Budu nyní „nekorektní“ a nepochybně nařčen z rasismu. Nicméně se domnívám, že stávající systém vzdělávání Romů je neefektivní, drahý a de facto k ničemu. Nelze očekávat, že přísunem množství peněz se podaří překročit onen pomyslný Rubikon a z těchto dětí se začnou masivně generovat špičkoví vědečtí pracovníci, právníci atd. (čest výjimkám). Stát si dle mého oním uplácením dělá alibi, aby nemusel řešit závažný fakt, že tyto děti jsou prostě jiné a že by měli mít vzdělávání „ušité“ na jejich povahu a naturel. Že je možná lépe, aby z nich vyrůstali špičkoví muzikanti, tanečníci a umělci všeho druhu, kteří možná nebudou umět integrály, ale obohatí společnost a sebe tím, co opravdu budou umět a co jim přinese pocit štěstí.

S panem pedagogem jsme se rozloučili. Na závěr mi řekl, že výše uvedený názor sdílí značné množství jeho kolegů a kolegyň a dokonce i někteří lidé, kteří pracují na úřadu zřizovatele. Všichni vědí, že pokud by své vidění problému zveřejnili, byli by napadeni a osočeni z rasismu a xenofobie.  Viníkem stávající situace je jednoznačně stát a jeho nesmyslná politika, která se místo cíleného zaměření dát šanci dětem, které se narodily v sociálně nepříznivém prostředí, pošle peníze, aby si vytvořil alibi. Že je to krátkozraké, vědí všichni.

Otázkou zůstává, kdo se odváží zvolat, že král je nahý.

Autor: Tomáš Vodvářka

Člověk, který považuje lidské vztahy za nejdůležitější věc na světě. Administrátor tohoto blogu. Opatrný optimista

7
Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na
Karel Orlík

Občas hovořím s pedagogy v romské třídě, souhlasí s Tvým pacientem, už dávno vzdali naději na výuku těch dětí, děvčata vědí, že stejně budou v 16 už rodit…u chlapců žádný zájem o učení. Světlou výjimkou jsou romské křesťanské rodiny, tam je naděje na posun k lepšímu téměř 100%.

David Moravec

Vzpomínám si přesně na své probuzení ze snu, když jsem nastupoval čerstvě po státnicích do tehdy Zvláštní školy (dnes už nepřípustný název). Paní ředitelka mě provázela školou a po první minutě mi přistál zelený plivanec na ruku z posledního patra. Potom jsem přišel do třídy a zažil jsem něco, co je nepředatelné. V celku rychle jsem pochopil, že státnice z etopedie je mi k ničemu. Trvalo mi několik měsíců, než jsem si vytvořil vlastní cestu, kterou už 15 let brousím 😊. Bohužel nás (spec. pedagogy) nikdo neposlouchá a MŠMT rozhoduje na základě doporučení pseudo-odborníků.

Tomáš Flaška

To je velmi zajímavé. Ale asi to spíše ukazuje, že Romům škodí jejich uzavřenost do vlastní komunity. Nějaké speciální romské školy by proto vůbec neměly existovat. Je to pořád dokola. Nutnost začleňovat, začleňovat a začleňovat. A bohužel tedy i nutnost potlačovat romské sebeuctívání.

David Moravec

Speciální romské školy neexistují. Velmi zjednodušeně lze říci, že existují pouze základní školy zřízené podle § 16, kde se žáci vyučují podle tzv. snížených výstupů (pro žáky s lehkým mentálním postižením). Dříve se těmto školám říkalo zvláštní školy. V těchto školách jsou i třídy, kde se vyučuje podle osnov běžné základní školy, ale mohou být zde zařazeni pouze žáci s poruchami chování nebo poruchami učení. Dnes je absolutně vyloučeno, aby do těchto škol byl kdokoli zařazen bez řádného vyšetření spec. ped. centra nebo ped. psych poradnou. Každý příchozí žák musí mít doporučení z uvedených institucí. Opravdu věřte, že jsou ta… Číst vice »

Radka Kielbergerová

Díky za článek. Jsem pro …segregaci. měním názor…protože…V současné společnosti, se stejně k posunu v toleranci a nepředsudkovosti nedaří…naopak. Mám za to, že je to cesta. Jak vychytat talenty a dodat je v průběhu docházky do škol. Zodpovědně. Kde přišedší budou mít ty děti hned či velmi brzy respekt a nezničí je predsudky ostatních v době, kdy mají všichni stejnou startovací čáru jako maličcí..ale doma nablblé bílé rodiče, co dětem předávají ono zlaté “ přece cikán“ co chceš…atakdále. Ve školách s malými Romy si představuji jako navýsenou kapacitu novou roli duchovních. Farář na vsi to umí v učení s Romy… Číst vice »