Těžký hokynářovo ráno.

To ráno se mráz líně přavaloval po mrtvé ulici, po které se jako mátohy ploužilo jen pár zoufalců s ksichty schovanými v sepraných a vybledlých kouscích hadry.Studený vzduch se mi dral do plic a spolehlivě mě rozkašlal . Naštěstí nikde žádnej akční soused s kulovnicí, co by mě sundal jako jakou nějakou zatracenou  kašlající zombie.

Hergot …………oči mátoh se vyděšeně zvedly z chodníku a zabodly se do mýho zimou zkrabatělýhu ksichtu.

„V klidu lidi. „Zahlaholil jsem do studeného rána.

„V klidu………. žádnej Covid nehrozí . Jsem prostě jenom starej.“ Utrousil jsem přes hadru nonšalantně a lehce špičkou boty pobídl psa směrem k domovu.

„Tohle není doba, abys to tady kouskoval jak hlaveň brokovnice kámo. Polož pořádnej kabel, já to seberu do pytlíku. Hezky to zahřeje v dlani a mažeme domů.“

Do mrazivého vzduchu zakrákal zoufale nějaký opeřenec. Taky zřejmě čekal jaro a přišel mráz. Vztekle před domem drtím v prstech zčernalý květ letos opět příliš netrpělivé meruňky.

„Kurva, tohle je svět. Všude řádí ten malý čínský parchat , pod palcem to má tady celý ten gauner Babiš a ještě nebude kořalka! Na hovno, kdybych neměl na ksichtu tu hadru, odplivl bych si nejradši jedovatou slinu do trávníku .

„Pojď ženo jedem. Dneska přijedou ryby a maso a mraky chleba, máme co dělat.“

Podivný zachumlaný stoření s další roztodivnou sepranou hadrou na puse se mi nasouká do auta a s povzdechem si zapne pás. To jsme to dopracovali, ještě si pamatuju, jak tady místní vlastenci v médiích lynčovali tu malou arabskou holku, co si ve škole dala na hlavu šátek a dneska máme huby zahalený všichni a bez keců.

Náš zánovní dodávkový Volkswagen naštěstí naskočí na první ťuk . Chvíli trochu brble a pak se jadrnej diesel rozklepe jak parta permoníků u kovadliny. Tak tohle je to, co mi všichni ti lůzři závidí? Ojetá kraksna z bazaru a vstávání o půl šestý ráno . Vyrážím k obchodu.

Bedny , bedny , samý bedny!!!

Makám………… čtyřicet kilo chleba na pult, oběhnout, vyskládat, vrátit bedny na pult, oběhnout a znovu. Pak rohlíky, veky, bagety, buchty koláče sladké rohlíčky. Pak uzeniny, párky, klobásy šunky.  To je pěknej kvicht taková šunka, šest kilo masa. Přivoním s k uzenému boku.

Náááádhera………. takže ho nemám toho malýho sráče! První co ztratíte s Covidem je totiž čich. A taky už cítím ryby, přijela dnes treska. Treska smrdí i když je úplně šerstvá, smrdí prostě rybou. Hrabu se v tom až po lokty. Losos, Treska, Halibut, pstruzi, Tilápie, krevety.

Všude kolem jsou rozházené polystyrenové krabice, podlaha umatlaná od mastné vody z ryb . Povzdychnu si, musíme stihnout ještě vytřít podlahu , musí to být „Tip Ťop.“
Nesmíme teď přijít o žádnýho zákazníka. Tenhle krám  je to, co nás teď drží nad vodou.
Moje kariéra podnikatele vyvrcholila právě teď  a tady, jak tady s mopem v ruce krotím vodu z ryb na kachličkách kolem polystyrénových krabic
A tak tam lítáme se ženou a snažíme se zpacifikovat ten ranní  bordel……. za chvíli otvíráme.
V tom se v těch debilních rouškách srazíme v uličce za chlaďáky a beze slov se na sebe podíváme. Ticho na krámě odpočítává na minuty  jen oddychování a klapot kompresorů chlaďáků.
Vladěnce krásně září tmavé oči  a vsadím se, že se teď se pod tou hadrou lehce usmála . Nemusím to vidět a přece to vím.
Usmála se tak, jak to umí jen ona, jen lehce zvedne koutky a kolem očí se jí udělají  vejířky droboučkých vrásek  a v očích má prostě všechno, celej svět. Věřte mi, znám každou z těch malých čárek ve vějířku a tolik je mám rád.
„Už jsme toho spolu zažili viď? Povodně, ekonomickou krizi, ze které jsme vylezli po kolenou, ale vzpřímení, tolikrát jsme ryli držkou v zemi, tolikrát jsme se zase zvedli a teď tohle zase …………….“Řekne tiše do monotóního oddychování kompresorů.
A já…………..já ji jenom pohladím a jak  se potkáme těma očima, tak najednou oba víme všechno. Víme, že to prostě bude všechno dobrý!
Že to dobře dopadne!!! Musí!
Oba najednou víme, že to spolu všechno překonáme, že my dva spolu prostě zvládneme vždycky všechno a že k tomu nikoho a nic jiného nepotřebujeme!!
Protože………protože………….prostě…………… protože máme jeden druhého!

Loading

Subscribe
Upozornit na
guest

22 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Bohunka Jakubcová
Bohunka Jakubcová
4 let před

… V dobrém i v zlém…. Davide držte se.

Niké Pácová
Niké Pácová
4 let před

Moc pěkný a jsem ráda, že zase píšeš 🙂

Miroslava Šulcová
Miroslava Šulcová
4 let před

Moc krásné pohlazení po duši, vždy jsem se těšila na Vaše povídání a jsem ráda, že pokračujete zde. Budu se těšit na další postřehy ze života

marek valiček
4 let před

hodne lidem budes na iDnesu chybet, ale najdou si te
moc hezky popsany!

Jan Pražák
4 let před

Hezky napsáno, Davide, moc hezky o Vás dvou. Škoda, že jste tak daleko, hned bych k Vám zaběhnul pro něco dobrého:-).
Krásný den, přeju, pozdravuj Vladěnku, držím palce.

Veronika Zapletalová
Veronika Zapletalová
4 let před

Jsem doma už 4. týden na home-office a doma máme rozdělené pole působnosti. Čtvrteční vycházka do Gruntu je můj jediný výlet do civilizace za týden ….a vždycky maximálně příjemný! držím palce ať to všechno ustojíte.

Dana Adámková
Dana Adámková
4 let před

Skvělé, pobavilo. Těším se na zážitky z kavárny to bude teprve něco. Krásnou neděli přeji.

Hana Mayerová
Hana Mayerová
4 let před

Moc pěkné ☺

Jana Majová
4 let před

:-). Pozdravuj Vladěnku.

Jana Melicharkova
Jana Melicharkova
4 let před

Pěkné, těším se na další 👍🍀👍

Tomáš Vodvářka
Admin
4 let před

Ahoj Davide, vítej tady. Napsaný krásně a ten konec způsobil pohnutí i v takovém cynikovi, jako jsem já.

Haslbauer
4 let před

Dobře, virtuální kamaráde!

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial