Václav Filipec – 9 let po jeho odchodu

Dne 1.4.2011 odešel ke svému Otci výjimečný člověk Otec Václav Filipec, kněz, salesián a mystik tzv. moderní doby

Je to už 9 let, co mi volala jeho ošetřující lékařka, že zemřel v Uherském Brodě. I když se dožil téměř 92 let, byl to život ve smyslu výroku Jana Wericha krátký život. Protože on měl stále pořád co říci a bylo by tomu tak i dnes, kdyby s námi ještě žil.

Poprvé jsem jej zaregistroval po roce 1989 v kostele sv.Jana Bosca v Ostravě, kde s neutuchající energií obnovoval salesiánskou komunitu v místě, odkud byla po bolševickém převratu rozehnána, kněží byli internováni a nesměli vykonávat svou práci. Salesiáni byli známí tím, že se soustředili na mládež, pořádali tábory, setkání mladých. Což bylo pro komunistickou vládu rudým hadrem, protože tak nějak „kazili“ tu správnou výchovu socialistického člověka, který měl budovat socialismus, nenávidět jiné třídy a neustále střežit hranici míru (což v bolševickém ptydepe byla čára mezi demokracií venku a totalitou uvnitř.).

Václav byl v době totality dlouho na útěku, skrýval se na různých místech, přesto byl po nějaké době dopaden StB a v rámci onoho třídního boje zmlácen tak, že od té doby neslyšel na ucho. Do revoluce nesměl vykonávat kněžskou službu, aby svým „toxickým“ vlivem nekazil mládež.

Václav vždy mluvil relativně jednoduchými slovy, takže každý pochopil o čem je řeč, i když šlo o hluboké teologické úvahy. Byl jsem velmi překvapen, když jsem k němu poprvé zašel na svátost smíření a kdy jsem snad poprvé v životě měl pocit, že mi bylo skrze jeho službu B-hem opravdu odpuštěno.  Do té doby jsem vždy odcházel tak nějak s divným pocitem, že jsem sice splnil vše, co jsem splnit měl, ale bylo to takové formální, pro mne neuspokojivé, bez onoho B-žího záblesku.

Měl jsem to štěstí, že jsem s ním mohl dost často sedět a mluvit i hodiny. Někdy jsem mu hned neporozuměl, o čem mluví a jeho slova mi došla o mnoho později, kdy jsem se ocitl v nějaké situaci a najednou mi došlo, o čem Václav vlastně hovořil. Stejnou zkušenost měli i členové mojí rodiny a lidé blízcí, kteří našli odvahu mi svůj zážitek sdělit.

Byl jsem velmi potěšen zprávou, že se o jeho životě chystá točit celovečerní film. Nyní se shánějí granty a peníze. Byl by to záslužný čin.

Jeho pozemská absence je pro mne stále trýznivá, jak říká staré přísloví. Po jeho smrti si ďáblové v pekle a na zemi oddechli.

P. Václav Filipec (12.9.1919 – 1.4.2011

Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Inline Feedbacks
View all comments
Rp
Rp
1 rok před

Děkuji. Radím se s ním a pomáhá mi i dnes.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial