Jak poznám, že skutečně miluji?

Dnes začnu jedním z nejznámějších textů Nového zákona, který ale vychází ze Starého zákona. Ježíš v něm rozmlouvá s mužem, který hledal smysl života a chtěl mít jistotu, že jde správným směrem.
Ptá se proto Ježíše: „Mistře, které přikázání v zákoně je největší?“
Ježíš mu řekl: „`Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.´ To je největší a první přikázání.“ (Matouš 22,36-38)
Myslím, že tento text křesťané většinou dobře znají. Možná si občas položí otázku: „Miluji Hospodina? Miluji ho celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí? Jak se to pozná?“

David napsal žalm, ve kterém odhaluje svůj vztah k Bohu a možná i odpovídá na otázku z nadpisu. Napsal ho na útěku před Abšalómem. Jako by měl pocit, že ho Bůh neslyší a nebo ho opustil, ale pak si najednou uvědomí:
„Nebo jsi býval mé útočiště,
  a pevná věž před tváří nepřítele.“ (Žalm 61,4; KP)

Při čtení tohoto žalmu se mi vybavila jedna situace z mého manželství. Nepohodli jsme se a já byl přesvědčený, že mi moje žena schválně ublížila. Jak jsem tak seděl a přemýšlel, najednou jsem si začal uvědomovat, že to, co si o Bohunce myslím, odporuje všemu, co jsme spolu zatím prožili. Chvíli jsem o tom přemýšlel a najednou mi bylo jasné, že jí křivdím.
Něco podobného si při volání k Bohu uvědomil i David a tak pokračuje:
„Chci navěky pobývat v tvém stanu,
  utéci se do skrýše tvých křídel.“ (Žalmy 61,5)
V okamžiku, kdy si David začal připomínat vše, co s Bohem prožil, vidí znovu lásku svého Stvořitele a touží po tom, aby zase mohl mít jistotu, že je to Hospodin, kdo střeží každý jeho krok.

Přestože to s Bohem už mnohokrát probíral, říká znovu:
„Přidávej dny králi,
   ať jsou jeho léta jako celá pokolení,
   ať před Bohem trůní věčně.
 Připrav milosrdenství a věrnost,
   ať ho opatrují!“ (Žalm 61,7-8)
Neznám člověka, který by si nepřál dlouho žít, pokud by při tom mohl být zdravý a měl možnost sledovat šťastný život svých potomků. Jenže David si přeje dlouhý život ještě z jiného důvodu. Chce vládnout svému lidu tak, aby v jeho vládě viděli Boží přítomnost. Přeje si žít v Boží blízkosti a svým životem ho také oslavovat.

Svou píseň pak zakončí slovy:
„A tak budu tvému jménu navždy zpívat žalmy,
   den co den budu plnit své sliby.“ (Žalm 61,9)
Vzpomenete si ještě na dobu, kdy jste byli zamilovaní? Na koho jste mysleli? O kom jste mluvili? Podobné je to i s Davidem. Miloval Boha tak, že si přál, aby o něm mohl věčně zpívat.

Jak poznám, že skutečně miluji Boha? Je to prosté. V takovém případě mi ke štěstí stačí jeho přítomnost v mém životě. Už se netrápím tím, jak to bude v nebi vypadat a co tam bude. Stačí, že tam bude Bůh, protože ho miluji.

Loading

Subscribe
Upozornit na
guest

1 Komentář
Inline Feedbacks
View all comments
Tomáš Vodvářka
Admin
28 dní před

Co je bez chvění, není pevné, jak nazval svou jednu z prvních knih Tomáš Halík. Pochybnosti jsou kořením víry.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial