Krátký (a místy politicky nekorektní) přehled aktuální takticko-strategické situace Izraele ve čtvrtém měsíci války

Vojensky se situace v Gaze pro Izrael vyvíjí dobře. Na severu je Gaza City pod izraelskou kontrolou, uprostřed Gazy probíhají nadále boje v Chan Júnis. Ale i zde už na povrchu izraelská armáda situaci ovládla a jsou vedeny mimořádně náročné a těžké boje v tunelech pod Chan Júnis.

Velkou změnou je, že Jahjá Sivár je na útěku, není schopen velet a obnažuje se už i rozpor mezi Ismaílem Haníjou žijícím v Kataru, pokud jde o možnost vyjednávání z Izraelem. Nyní je situace zcela obrácená než před válkou: K vyjednávání je ochoten více Sinvár než Haníja. Poslední nedotčená brigáda Hamásu je na jihu Gazy ve městě Rafah. Tam se chystají příští boje izraelské armády.

Relativně dobře se situace vyvíjí i na severní frontě s Hizballáhem. Hizballáh se ve svých kalkulacích evidentně přepočítal a dostal se sám do vlastní pasti. Jak jsem uváděl ve videích na Svarovsky Tube, hlavním cílem Hizballáhu je ovládnutí situace v Libanonu. Boj s Izraelem je cílem vedlejším. Ukázala se ovšem rozhodnost @IDF, která Hizballáh zaskočila. Na útoky Hizballáhu reagoval Izrael velmi vystupňovanými údery. To znamená, že dokázal ovládnout eskalační žebřík, což je přesně to, co nedokáží Američané ve vztahu k Iránu/Hútiům. Hizballáh nyní hledá způsob jak ze situace ven a objevují se i úvahy o jeho jednání S Izraelem. Předpokladem rozhodnosti @IDF je politická jednota Izraele. Přetrvala, s pochopitelnými derogacemi rodin vězněných, po celou dobu války v Gaze! Dnes už i opoziční vůdce Lapid uvažuje o vstupu do vlády národní jednoty. Právě to umožňuje izraelské armádě plně využívat svůj potenciál a zasahovat Hizballáh s velkou silou.

Naopak jako negativní se ukázalo váhání prezidenta Bidena. Ten předvádí ve vztahu k Izraeli něco podobného, jak ve vztahu k Ukrajině: Na počátku se postaví na stranu oběti, ale když podpora vyžaduje určitou důslednost, konsekventnost a strategické rozhodování, začne se chovat diametrálně odlišně. Tak, jako v případě Ukrajiny nedokázal rozhodnout o poskytnutí účinných zbraní (odpovědnost za zaseknutí fronty leží do velké míry právě na něm),  tak i nyní tlačí Izrael k zastavení vojenských akcí. Tlačí ho dokonce i k tomu, aby nevstupoval do Rafhu!!!, což by bylo naprosto fatální pro průběh izraelské operace. Bidenova administrativ není ani pro-palestinská (jako byla Obamova), ani pro-izraelská (jako Trumpova). Ona je nevyhraněná, a hlavně chce vypadat hezky na všechny strany.  Biden a Blinken vystupují jinak v kontakty s Izraelci, jinak s Američany, jinak s Evropany, jinak s Araby.

Řekl bych, že prezident byl jedním z největších představitelů appeasementu od dob Chamberlaina. Nicméně v kritickou chvíli zbrojní pomoc Ameriky Izraeli přišla a teď už Izrael může jednat daleko sebevědoměji. A nenechat se nátlakem appeasera v Bílém domě tlačit ke zdi.  To také v minulých dnech Netanjahu Bidenovi jasně naznačil.

 Z dlouhodobého hlediska řeší Izrael mnoho věcí. Aktuálně dvě z nich:  1. Poválečná správa Gazy, do které bude chtít Izrael zaangažovat okolní arabské země. 2:  Vypracování nového systému mezinárodní humanitární a rozvojové Gaze. Takové, která nebude zneužívána a která nebude podporovat šíření nenávisti, jako minulý systém OSN/UNRWA. Domnívám se, že tohle jsou věci, na kterých Izrael v současné době velmi delikátní pracuje a konzultuje okolní arabské země. Samozřejmě, když se válčí, musí taková jednání probíhat za zavřenými dveřmi.  Je úkolem pro Evropskou unii, aby se na vypracování nového systému podpory Palestinců podílela.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články