Sliby se neplní? Slovo se nedrží?
Připomínám, že před dvaceti lety jsme se při vstupu do Evropské unie zavázali přijmout Euro. Dnes se diskutuje o tom, jestli to je pro nás výhodné či ne.
Evropská unie nám dala hodně. Nemyslím jenom množství peněz, které k nám za ta léta přiteklo (pořád jsme více příjemci než plátci), a které jsme dle vlastního uvážení lépe nebo hůře investovali.
Evropská unie nám vnutila právní rámce, které vedly k velkému pokroku ekonomiky a neuvěřitelnému zlepšení životního prostředí. Z komunistického marasmu jsme se dostali do elitního klubu nejbohatších ekonomik na světě, kdy jsme již předstihli i staré dobré Španělsko, Řecko, Portugalsko a pomalu dokonce i Itálii.
Evropská unie nám odbourala hraniční buzeraci. Již v dobách hlubokého komunismu měli bezhraniční styk mezi sebou státy Beneluxu a na severu skandinávské země. V té době ještě nikdo ani netušil, co to nějaký Schengen jednou bude. Po pádu komunismu jsme se nebyli schopni na něčem podobném dohodnout ani mezi našimi nejbližšími zeměmi (nejen geograficky, ale i mentálně), Slovenskem, Polskem a Maďarskem. Až nastoupila EU a Schengenskou smlouvou nám otevřít hranice vlastně nakázala. Nemyslím si, že by kdokoliv ze jmenovaných zemí tohoto kroku litoval.
Celá generace našich nejmladších dostala příležitost studovat, pracovat, nebo jen poznávat vyspělý svět za bývalou železnou oponou. A své zkušenosti velkou měrou vrací doma.
A jeden z našich závazků za to všechno bylo přijetí Eura. A tom dnes uvažujeme, zda to pro nás je výhodné, či ne. Přirovnal bych to ke svému příteli, který mi pomohl se stavbou domu a já mu na oplátku slíbil, že až se jednou ožení pomohu zase já jemu, finančně i rukou k dílu. A ten stav nastal a já dnes uvažuji, jestli ta pomoc je pro mě výhodná, či ne. Fuj!
Někdo určitě dřív nebo později namítne, že EU je dnes jiná, než při našem vstupu do ní. A já se ptám – jak jiná? Je lepší? Tak čeho se s Eurem bojíme? Je horší? Tak pak je to podobné, jakoby ten přítel měl autonehodu, byl by upoután na vozík a pro mě by to bylo o důvod více mu nepomoci. Takoví opravdu jsme?
Teď už zbývá jenom jedno. Až se konečně staneme z čistého příjemce peněz z EU jejich čistými plátci a budeme tak podporovat balkánské země a Ukrajinu, stejně jako staré evropské země doposud podporovaly nás, tak začít uvažovat o vystoupení z EU. A pak by se tedy náš charakter už ukázal naplno!
Takže vlastně říkáte, že přijmout € je výhodné spíše pro ty, co už ho mají než pro nás, ale když už jsme se k tomu zavázali, tak bychom se s tím spolkem měli svázat těsněji.
Opravdu si myslíte, že je tak výhodné stát se (nevratně) jen bezvýznamným kouskem jednotného evropského státu?
Není to o tom stát se bezvýznamným kouskem jednotného evropského státu, ale platnou součástí silného hospodářského celku.
Fór je v tom, že většina podniků má účet v korunách a eurech. Pokud vystrčíme nos (vyjma PLR) za hranice, platíme eurem. Prakticky v celé Evropě. Je to pohodlné a praktické. Žádné směnárny, které se u nás pakují na nebohých ciznicích zlodějským kursem.
A máš pravdu v tom, že pokud jsme v EU (což je dobře), měli bychom mít i euro. To lkaní nad korunou (v čemž vede šašek Klaus), je takovou jeho stařeckou pošetilostí, nářkem, že jeho doba již dívno odplula.
Korunu teď kdekdo velebí. Ale bude to jen do okamžiku, kdy si nějaký průměrný finančník usmyslí si zaspekulovat s jejím kursem.