Klíč k vánočnímu štěstí

Včera jsme si s naší babičkou, které bude brzo 94, povídali o tom, jaké to bylo, když byla malá. Člověk si najednou uvědomil, kam jsme se za to necelé století posunuli.
Dnes se Vánoce stávají žněmi pro obchodníky a stresem pro ty, kdo věří tomu, že „šťastné vánoce“ mohou mít jen tehdy, když budou mít dárky ještě bombastičtější než minule, a hlavně, když trumfnou ty bohaté sousedy odvedle.

Během babiččina vyprávění jsem si znovu uvědomil, že klíčem ke štěstí je něco úplně jiného. Štěstí totiž není odvislé od toho, kolik toho dostaneme, ale naopak v tom, nakolik se rozdělíme o to, co máme.

Jedním z židovských svátků je „Purim“. Židé při něm vzpomínají na zázračnou záchranu, kterou popisuje biblická kniha Ester. Jak mají být tyto sváteční dny prožity? Biblická zpráva radí: „…aby je slavili jako dny radostného hodování a aby posílal jeden druhému dárky a chudým dary.“ (Ester 9,22)
Myslím, že právě tohle je onen klíč ke svátečnímu štěstí. V rodině nám stačí, když si dáme nějakou drobnost, protože se máme dobře po celý rok. Kolem nás ale žijí lidé, kteří se tak dobře nemají, a těm můžeme darovat něco většího, něco, co jim pomůže pochopit, že nad námi je tu někdo, kdo ví o jejich situaci a posílá za nimi člověka, který se v té chvíli stává „Boží rukou“.

Líbí se mi Ježíšovo vyprávění o „Božím soudu“: „Až přijdu v královském majestátu, v doprovodu všech andělů, zasednu k soudu, kam se dostaví všichni lidé. To bude chvíle konečného rozdělení lidstva. Jako pastýř vybírá ze stáda ty, které si ponechá a které vyřadí, tak i já řeknu svým věrným po pravici: ‚Pojďte, sám Otec vás zve do království, které je pro vás připraveno od počátku světa. Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, neměl jsem střechu nad hlavou, a vy jste mne přijali, neměl jsem co na sebe, a vy jste mne oblékli, v nemoci jste o mne pečovali, a když jsem byl ve vězení, přišli jste za mnou.‘ Ti věrní namítnou: ‚Nevzpomínáme si, že bychom měli někdy příležitost se takto o tebe postarat.‘ Tehdy jim odpovím: ‚Co dobrého jste udělali pro jednoho z mých nepatrných bratrů, to jste udělali pro mne.‘“ (Matouš 25,31-40)
Pokud chceme prožívat radost, dívejme se kolem sebe a všímejme si lidí, kteří potřebují obléci, nasytit nebo navštívit. Pokud jim naplníme jejich potřebu, uvidíme radost, která se z nich přenese i na nás a vydrží mnohem déle než radost z toho, co jsme dostali.

Tenhle klíč je kouzelný. Neotevírá jen „vánoční štěstí“, ale umožňuje nám přístup ke smysluplnému a radostnému životu každý den po celý rok. Přidejme si ho nejlépe hned teď na naši klíčenku.

Subscribe
Upozornit na
guest

2 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Alejandro Azamedo
1 měsíc před

Hezky napsáno.

Jara Rankova
Jara Rankova
1 měsíc před

Vanoce bez babicky uz nikdy nebyly tak „vanocni“. Moc mily clanek!

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial