Rusové již zvítězili na OH v Paříži v roce 2024.

Rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru o účasti ruských a běloruských sportovců znamená de facto vítězství těchto dvou zemí bez ohledu na tabulku výsledků a počet medailí.

Přes všechna ujištění, že budou startovat jako „nezařazení“ apod. jde o tlachy, které nikdo z výboru nemůže myslet vážně. Nevím, zda byli všichni členové výboru pro či zda se našel aspoň někdo s oponentním stanoviskem. Je jisté, že většina musela respektovat přání předsedy Bacha, který o účasti těchto dvou zemí neměl sebemenších pochybností už v loňském roce. Byl bych rád, kdyby se někomu podařilo vyvrátit moje pocity, že v tomto případě opravdu rozhoduje jen opravdové a pevné přesvědčení a nic jiného.

I když se v radostném křepčení na ploše v zahajovacím ceremoniálu ruská a běloruská vlajka neobjeví, v hledišti tomu bude jistě jinak. Nebo bude opravdu těch několik desítek tisíc diváků důkladně prošacováno, zda-li u sebe nemají nějaké praporky, případně fixy, kterými si na čelo napíší velké Z?

Pakliže vše proběhne bez zádrhelu, bude na stadionech v hledišti ruchový reproduktor, který pověstné „Rasija“ přehluší nějakým francouzským šansonem? Bude divák, který v radostném rauši při vítězství ruského sportovce vytáhne tříbarevnou vlajku, vyveden ochrankou?

A na samotných sportovištích. Proti sobě nastoupí ruský a ukrajinský sportovec. Ten první měl čas se připravovat na vrcholný výkon v klidu svého sportovního klubu a na případných kvalifikacích. Ten druhý si možná jen odskočil z fronty, kde měl to štěstí, že nepřišel o končetinu. Jak se bude ukrajinský atlet cítit, když bude stát v blocích vedle kohosi, o němž ví, že je členem armádního klubu, jehož členové „sloužili“ v armádě na dobývaných územích? Bude toto klání ještě sportem či tragikomedií v přímém přenosu?

Že sport již dávno není jen tím, co měl na mysli jejich zakladetel Pierre de Coubertin, nepochybuje snad nikdo. Je prosycen penězi sponzorů, reklamních agentur atd. Přesto se u nás objevil první záblesk naděje, že tomu tak být nemusí. Realitní společnost CPI Radovana Vítka nechce svou podporou Českému olympijskému výboru být jakkoli spojována s LOH v Paříži v příštím roce a odřekla svůj sponzoring. Plzeňský prazdroj zatím váhá, stejně jako Alpine pro. Možná se něco láme a dočkáme se zajímavých budoucích dní.

Jedno je však jisté. Mezinárodní olympijský výbor umožnil triumf Ruska a Běloruska ještě předtím, než na pařížském stadionu vzplane oheň. Ostuda za to a za dění na sportovištích padá na něj.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články