Hamás vítězí
Málokdo pochybuje o tom, že jakýkoliv dnešní konflikt není veden jen na poli válečném, ale i v kyberprostoru. A ten, kdo v něm hledá pravdu, nutně narazí.
Dnes je to přesně 2 měsíce od události, která nemá ve 21. století obdoby. Na území suverénního státu vniklo několik tisíců tzv.“bojovníků“ teroristické organizace s jediným účelem. Pozabíjet co nejvíce Židů a to bez ohledu na pohlaví či věk. Posléze, po této první vlně, si pak přišli další z arabské entity z pásma Gaza, aby si odnesli domů použitelný materiál na výbavu vlastních domovů. Nepochybně museli přitom překračovat mrtvoly pozabíjených žen a dětí, mnohdy znetvořených tak, že nebylo možné určit pohlaví či věk. Nejsem si jist, že by některý z nich projevil jakési pohnutí, spíše lze předpokládat radost nejen ze získaného materiálu, ale i z počtu mrtvých sionistů.
Všem muselo být jasné, že toto nezůstane bez odpovědi. Židé jsou se svou nesdělitelnou zkušeností z dob šoa na podobné „aktivity“ vysoce citliví. Doba, kdy kráčeli jako ovce na porážku, kterou jim do jejich osudu nadělil nacionální socialismus a mnoho tisícíletí pogromů předtím, je již minulostí. Mají svůj stát, kde si po více jak 5700 letech svého kalendáře vládnou sami. Že i tento stát má své vnitřní problémy a turbulence, je samozřejmostí, nicméně se ukazuje, že v době ohrožení vlastní existence je schopen neuvěřitelné soudržnosti.
Po dvou měsících od této události se pokrytecký svět strachuje o obyvatele pásma Gaza, nabádá Israel, aby co nejvíce šetřil civilní obyvatele a choval se lidsky. Světová média nekriticky a bez ověření přejímají čísla mrtvých Arabů, prezentují fotografie zkrvavených dětí a naříkajících matek, které volají své arabské bratry ku pomoci. Jen tu a tam probleskne informace, že onen chlapec má systémem umělé inteligence na rukách 6 prstů, případně, že mnoho záběrů je z dob, kdy v pásmu působil tzv Pallywood (zde). Ve velkých metropolích pochodují zástupy mladých jedinců, sympatizujících s Hamásem a požadujících vyhlazení státu Israel z povrchu zemského. To, že v Londýně či Paříži vlaje vedle palestinské vlajky i ta duhová, nepřijde nikomu absurdní. Možná by stálo za zkoušku ji zkusit rozvinout třeba v nějakém městě v pásmu Gaza.
Až po dvou měsících vychází najevo, co skutečně našli vojáci a další záchranáři na místě řádění těch arabských (chtěl jsem nyní napsat prasat, ale ta to prostě nedělají) humanoidů. (zde). Jelikož Židé mají v posvátné úctě nejen život každého člověka, ale i jeho tělesnou schránku (připomínám, že v minulosti byly předmětem směnného obchodu v této oblasti živí arabští kriminálníci s krví na rukách za padlé židovské vojáky), vnímají případné fotografie zohavených mrtvol jako neetické a de facto nepřípustné ke zveřejnění kdekoliv. Záběry, které byly publikovány dříve, byly mnohdy natočeny kamerou arabských zhovadilců, kteří si své „radovánky“ dokumentovali pro vlastní potřebu, případně jako předmět chlubení svým rodičům.
Pokrytecký svět, který zavíral oči kupříkladů při „osvobozovací akci“ v Beslanu, případně v dívadle v Moskvě, kde ruský OMON nebral vůbec žádný ohled na přítomnost civilistů, svět, kterému je zřetelně jedno, co se dělo dne 7.10.2023 ženám a dětem v kibucech v jižní části Israele a který je nyní otřesen a zneklidněn aktivitou IDF v pásmu Gaza, svět, kterému je lhostejný osud zajatých dětí a žen, odvlečených osudného dne do zajetí, tak tento svět vyhrožuje Israeli, že takhle dále nelze.
Aniž by nabídl jakoukoli smysluplnou variantu řešení. Aniž by kupříkladu zastavil veškeré dodávky do doby, než Hamás propustí všechna rukojmí, aniž by hnal k odpovědnosti hlavouny Hamásu za to, že spustili současný kolotoč událostí.
Místo toho kouká na projekci Pallywoodu. A nejsem si jist, jestli v skrytu duše to těm problematickým Židům nepřeje.
