„Kde jste, arabští bratři?“

volala arabská žena v Gaze v zoufalství nad situací, jež na tomto území nyní panuje. Scénu nám nabídla Česká televize, která dnes a denně dokumentuje následky útoku zhovadilců organizace Hamás na izraelské kibucy a města.

V tom jejím výkřiku je obsaženo mnohé, možná více, než sama zamýšlela. Je jen málo míst na planetě, kde by za posledních cca 80 let byl takový počet konfliktů, tolik nenávisti a zoufalství, spojeného s faktem, že situace je de facto neřešitelná.

Přesto, jen málokdo je schopen zpochybnit, kdo je faktický generátor všeho, co nyní vidíme v přímém přenosu. Jedna ze zúčastněných stran má ve svém vývěsním štítě likvidaci té druhé. Pokusy o smír, návrh dohod o dvoustátním řešení atd. vždy skončily s tím, že arabské straně nejde o klidný život vlastních lidí, rozumnou spolupráci se zmíněnou zemí a využití příznivé geografické polohy k turistickému průmyslu, jež by se nepochybně odrazila i ve zlepšené ekonomické situaci. Dominujícím faktorem je nenávist k Israeli a tradiční „endlosung“ (tedy „konečné řešení“) židovské otázky.

Vyklizení pásma Gaza v roce 2005 se ukázalo jako strategická chyba. Opuštěné osady židovských obyvatel pásma se nestaly základem pro obživu aspoň některých Gazanů. Byly zničeny a to jen proto, že jejich zakladatelé byli Židé. Využití k vlastnímu prospěchu přebila nenávist. Učebnice žáků (financované Evropskou unií) jsou plné nadávek vůči státu Israel a velebení vrahů obyčejných civilistů. Stát se mučedníkem (rozuměj člověkem, který se odpálí na tržiští či autobuse s tím, že zabije řadu Židů) je považováno za naplněný smysl života.

Naše a nejspíše i světová média již z důvodu četnosti prakticky nezmiňovala stálé raketové útoky (jež díky sofistikovanému systému Iron dom působily zpravidla jen materiální škody), s velkou nadsázkou je možné konstatovat, že se to bralo jako jakýsi folklór, věc, nad níž je možné mávnout rukou, že se prakticky nic neděje. Odveta byla vždy cílená, bylo zničeno odpaliště. Pokud šlo o obytný dům, bylo vždy obyvatelstvo upozorněno, že dům bude zničen s dostatkem času, aby místo opustili. Marně uvažuji, jestli to kdekoli na světě kdokoli dělá.

Poslední akce, zabití 1300 převážně civilistů po invazi teroristů z Hamásu, byla nepochybně poslední pověstnou kapkou při přetečení poháru. Židé mají historickou zkušenost nejen z dob nacismu, ale mnoha staletí předtím. Vždy to dopadalo špatně, zabíjením, okradením, vyhnáním. Nové je to, že od roku 1948 mají vlastní stát, o nějž museli mnohokrát bojovat a který je, byť obklopen nepřáteli, oázou jejich bezpečí, klidného života a možnosti technologického a kulturního rozvoje. Poslední akce z minulého týdne tento pocit silně narušila a je jisté, že Židé udělají vše, aby se situace vrátila do normálních mezí.

Ve stejných geografických podmínkách, tedy se stejnou možností racionálního rozvoje společnosti, jsou zhruba 2 milióny obyvatel pásma Gaza. Pokud by v čele této enklávy byli kdosi, kdo by všechny prostředky, které se do pásma hrnou odevšad, rozumně využil, nebylo by zřejmě rozdílu mezi ním a územím Israele. To, že lidskoprávní organizace poukazují na bídu jejich obyvatel, není dáno ničím jiným, než prostým faktem, že jsou peníze využívány na cosi zcela jiného, než pro blaho svých občanů.

Araby z pásma Gaza by jistě nebyl problém rozptýlit v řadě arabských zemí okolo, koneckonců, v okolních zemích jich už hodně žije. Jen v Jordánsku se jejich počet odhaduje na 2 miliony. Okolní země však své „arabské bratry“ prostě přijmout nechtějí. Dúvod tedy není nepochybně v jejich relativně malém počtu, ale v tom, že s uprchlíky by dorazili jistě i představitelé Hamásu. A která země na světě si dobrovolně vpustí do země jedince, jejichž jediným „raison d´etre“, je permanentní boj, nenávist a terorismus.

„Kde jste, arabští bratři?“ volá zoufalá žena v televizním šotu.

Nejspíše sedí u televize. A čekají, kdy Israel udělá „špinavou práci“ a zbaví pásmo Gaza vlády Hamásu, který je tím pravým původcem současného napětí. Verbálně a veřejně jistě Israel odsoudí. A v duchu se budou radovat, že to nemusejí řešit oni sami. A životy těch obyčejných „bratrů“z Gazy jsou jim lhostejné, protože jinak by tento problém už dávno zmizel.

Subscribe
Upozornit na
guest

1 Komentář
Inline Feedbacks
View all comments
Tomáš Flaška
8 měsíců před

Na otázku v titulku: „Kde jste, arabští bratři?“, je jednoduchá odpověď: jsme ve stálém nácviku teroristické činnosti, učíme naše děti ve škole k nenávisti vůči Izraeli, ve svých osmi letech voláme – Smrt Izraeli -, ve dvanácti pak házíme na izraelské vojáky kameny. Sníme o tom, že se nám jednou podaří vyhodit se do vzduchu společně s několika desítkami Židů a za to vše vděčíme víře v boha, kterého stále vzýváme a opěvujeme.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial