Zápisky zoufalého lékaře – žádanky

Život a práce ambulantního lékaře má – jako koneckonců vše na světě – své světlé a stinné stránky. Jednou z těch mnoha druhých jmenovaných je komunikace se zdravotní pojišťovnou, najmě revizními lékaři

Jsem pamětníkem i dob předlistopadových, kdy v mé profesi bylo vše jaksi přehledné. Totiž – nebyly léky, respektive byly jen některé a mnohé z nich jen málo účinné, pokud člověk potřeboval nějaký speciální lék, musel to schvalovat nejen primář, ale i ředitel nemocnice. Šlo o tzv. „dovoz“, případně „cizina“ (čímž byl myšlen prohnilý kapitalistický svět, odkud se tu a tam podařilo sehnat cosi z CIBA-GEIGY, se sídlem ve Švýcarsku a tak mohl být lék nemocnému podán). Netýkalo se zasloužilých soudruhů, u nichž byl servis z této oblasti bezchybný a tím de facto bezproblémový.

Čas oponou trhnul a náš svět se tomu prohnilému kapitalismu přiblížil.  Není zásadního rozdílu v portfoliu léků pro nemocného kupř. v Miami a Žatci. Disponujeme tím nejlepším, co ve světě existuje. Zdálo by se, že vše je v naprostém pořádku a není důvod si stěžovat. Pacient však nevidí odvrácenou stranu, tedy proces zpracování jeho přání a cestu k cíli, tedy vydání předmětného léku/pomůcky do jeho užívání.

Mezi lékaře a pacienty byl vložen de facto parazitní článek a tím je tzv. „zdravotní pojišťovna“, což je poněkud zavádějící název, neboť jde o organizaci, která přerozděluje povinnou zdravotní daň obyvatel potřebným a ponechává si jisté procento pro svůj vlastní chod. O nějaké „pojištění“ zdraví v žádném případě nejde.

Základním komunikačním prostředkem mezi lékařem a tzv. pojišťovnou je žádanka. V dobách nedávno minulých tištěná, posílána poštou či osobně na podatelnu, nyní krásně elektronicky, případě pomocí datové schránky. Lékař vypíše jednak žádanku (dokument 1) , ve většině případů i zdůvodnění, proč žádá (dokument 2) a v složitějších případech i lékařskou zprávu z vyšetření (dokument 3). Jak snadné a přehledné, což?

Nicméně všechno má své mouchy, někdy i poněkud větší faunu.

Pacientka, jež v 17 letech po autonehodě ochrnula vlivem poranění míchy prakticky na všechny 4 končetiny (zůstal jen pohyb pravou paží a částečně i 2 prsty na pravé ruce). Starám se o ni od doby traumatu, nyní má 42 let. Je statečná, pracuje u PC, má jedno zdravé dítě. Za tu dobu dostala řadu pomůcek (invalidní vozík, speciální postel, potřebný materiál proti proleženínám, které u podobných případů bývají časté a jsou přímým ohrožením života).

Krátké odbočení, ale důležité. Zdravotní pojišťovna o vás ví prakticky všechno. U kterého lékaře jste byli a kolikrát, co vám prováděl, čím vás léčil a co berete za léky. Samozřejmě i všechny pomůcky, které jste v případě vážného stavu obdrželi.  U chronicky nemocných je samozřejmě objem dat velký a přehledný.

Moje pacientka vznesla požadavek na speciální sedák proti proleženinám v ceně okolo 3.500,- Kč. Zadávám kód z minulého období na stejnou  věc a vypisuji dokument 1 a dokument 2. Předpokládám, že revizní lékař, který věc schvaluje, má o jejím stavu přehled i vědomost, že se nejspíše nezmění, jak tomu u podobných úrazů bývá (jediným odborníkem na sešití míchy a obnovu funkce byl v 80. letech našeho století sovětský lékař Jumašev, který ovšem nedokázal předvést jediného pacienta a byl na kongresu neurochirurgů veřejně vypískán).

Nicméně, datová schránka o týden později sděluje, že kód pomůcky je již zastaralý a je nutno napsat nový (proč  se kódy pomůcek mění v cca 5 letých intervalech nevím, nejspíše jde o umělou zaměstnanost úředníka pojišťovny). Je tedy jasné, že je nutno napsat dokument 1 a dokument 2 znovu.  Napsáno, odesláno.  Za týden dostávám výzvu k doplnění žádosti, neboť reviznímu lékaři chybí dokument 3.

Dovolil jsem si neslýchanou drzost. Volat na pojišťovnu, proč musím opakovaně a neustále u této postižené psát všechno dokola, když není nic snažšího, než rozkliknout minulou zprávu a zjistit neměnný  a tristní stav. Přes subalterní úřednici se po cca 10 minutách dostávám k předmětné revizní lékařce.

Málokdy si pamatuji průběh a styl rozhovoru, tento však byl výjimkou. Po sdělení mé námitky, jestli je opravdu nutné psát stále a stále dokola totéž dostávám sodu. Je přetížená, nemá čas číst (vypracování protokolu o mém pochybení trvá jistě několik minut), my v terénní praxi máme celkem pendrek co na práci a ona za  nás nebude vykonávat naši práci. Vše je přeci dle dikce zákona vyhlášky, kterou bych si měl nastudovat. Dostal jsem čas na špitnutí čehosi o logice, ale byl jsem zepsut jako školák s cigárem, přistižený ředitelem na školním WC.

Time si money, končím zbytečný rozhovor, píšu vše znovu (dokument 1,2,3).

Dnes dostávám informaci, že pojišťovna má k dispozici pouze dokument 3 z roku 2020, tedy „starý“ a potřebuje „čerstvý“. Ten poslední z minulého týdne byl někde zašantročen a mně už nezbyly síly volat s upozorněním, že v pojišťovne panuje chlív. Pokorně vypisuji nový dokument 3.

Třeba s mou pacientkou zvítězíme.

 

Subscribe
Upozornit na
guest

13 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Jana Melišová
7 měsíců před

Ja som vždy nervozna, ked si musím ist po nejakú žiadanku, lebo mám neochotnú obvodnú lekárku, potom ten stres hodí na mňa a mne je to už dosť nekomfortné.

Jan andrle
7 měsíců před

drzim palce, at to vezme dobry konec, Tomasi. Tez jsem zazil anabazi s reviznim lekarem a vysledek byl, no, podle mne laika, ktery s dotycnym denne zil, ponekud nedostatecny….

Jiljí Záruba
7 měsíců před

Jak tak teď s příbývajícím věkem víc chodím po doktorech, všiml jsem si, že po čas mé návštěvy lékařka či lékař daleko víc času tráví nad počítačem nebo nad papíry než „prohlížením“ mě. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně a jestli to tak bylo i dřív, každopádně mě to zaráží, ale bojím se zeptat, aby to nebylo pochopeno jinak…

Karel Rott
Karel Rott
7 měsíců před

takhle to vypadá na souboj „zlá pojišťovna“ versus „hodný doktor“, ale to na druhé straně jsou také doktoři. a systém jim nahrává a oni ho udržují v chodu a dojí ho. např. odborné posudku každých pár let na mého švagra s Downovým syndromem. posudkový lékař, často v důchodovém věku, nebo prostě vyčůránek jako býv. ministr David inkasují každých pár let 10 tisíc za posudek na to, jestli se genetická porucha náhodou sama nevyléčila…

Sona Bulbeck
7 měsíců před

Drzim palce Tome..vam i pacientke…zazila jsem,ake je smutne dokazovat,ze zdravotny stav nemoze byt lepsi a furt dookola…na psychiku nic moc🙏🏻

Brigita
7 měsíců před

Auuuu, tak to je fakt hodně na palici… Hodně sil a trpělivosti přeji

Brigita
7 měsíců před

Naprosto chápu.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial