Už mi nikdy ti rotweileři neutečou
ujišťoval majitel psů tohoto plemene poté, co napadli desetiletou dívku a způsobili ji nepochybně doživotní následky pokousáním a nejspíše i psychickým traumatem
Opakuje se to s železnou pravidelností. Někdo chová psy, ti mu utečou a zaútočí na člověka. Je třeba říci, že zmínění psi za to nemohou, některá plemena mají v sobě geneticky zakódovaný boj, takže se chovají svým způsobem přirozeně.
Na odlehlých pláních, kde se třeba pasou ovce a mohou být napadeny vlky, je jejich přítomnost žádoucí, vlk si v tomto případě jistě netroufne a hledá svou kořist na méně rizikovém místě. Přesto i v těchto případech je jejich isolace od kolemjdoucích nutná a je na majiteli psů, aby se o bezpečnost postaral.
Ëxistují jedinci, kteří si podobná plemena pořídí i do běžné městské zástavby a mají je třeba i v panelákovém bytě /autor blogu si na podobný případ pamatuje/. Tito psi potřebují vybít svou vrozenou agresivitu a 3+1 opravdu není prostor, kde by k tomu mohlo dojít. Pokud mají potlačenu svou přirozenost tím, že se jejich akční rádius smrskne na uvedenou plochu a jdou jednou za den ven za svou potřebou a na vodítku, je na případný problém spolehlivě zaděláno.
V uvedeném případě se dostali ven prokousáním nějaké ochrany. Dle obyvatel města to nebylo poprvé. Starostka města ujistila veřejnost, že se byla sama osobně přesvědčit, že psi jsou nyní bezpečně isolováni. Takže se vlastně až tak moc nestalo, jen jedna dívka bude mít doživotní jizvy na končetinách a nejspíše panickou hrůzu ze psů.
Majiteli hrozí soud, ublížení na zdraví z nedbalosti, nejspíše to skončí pokutou a nějakou podmínkou. Nebýt statečného kolemjdoucího, který psy odehnal, řešili bychom s velkou pravděpodobností daleko závažnější důsledek tohoto „opomenutí“.
Otázkou zůstává, co se musí stát, aby úřady konečně začaly jednat. Aby příslušní poslanci konečně vtělili do zákona, že vlastnictví podobných plemen by mělo být na stejné úrovni, jako je třeba držení palné zbraně. Aby jejich majitelé prošli podrobným psychologickým vyšetřením, zejména je nutno vyloučit, že si je pořizují z nějakého mindráku a jejich chov nemá nic společného se sníženou sebedůvěrou atd. Aby podobná situace, které se tento blog týká, byla posuzována stejně, jako pokus o vraždu.
Každý pes může samozřejmě zaútočit, třeba i vesnický voříšek. Ti ale většinou jen kousnou a utečou. Rotweiler a podobné plemeno, které váží i půl metráku, je naučeno svou kořist roztrhat a zabít.
Opakuji ještě jednou. Co se musí stát, aby se společnost před podobnými vlastníky psů začala důsledně chránit?
Napsal jste to správně. Z osobní zkušenosti mohu potvrdit, že tresty jsou u nás směšný. Muselo by se stát něco politikům, dotknout se jich osobně, aby to zpřísnili, ale ti mají své ochranky i rodinní příslušníci a pohybují se ve svý vilách a na „lepších“ místech. Když jdu ven, především s rodinou, vždy mám u sebe pistoli s ostrýma nebo alespoň nůž. Už jsem nejednou řešil když mi na rodinu vystartoval pes – jednoho většího psa, za kterým „vlála“ majitelka s vodítkem jsem škubl tak, že jsem ho v adrenalinu málem uškrtil a zlomil mu vaz a na jinou majitelku… Číst vice »
Děkuji za poznámku. Všechno je to o lidech. Ohleduplnost, která mnohým chybí, pokora s tímtéž. Občas mne zarazí malé dítě, které rodiče „poslali na procházku se psem“ s rozměry malého telete a váhy půl metráku. A mnoho dalšího….
Pokud si vzpomínám, existoval kdysi nepsaný zákon, podle kterého zvíře, které napadne člověka musí být utraceno. K onomu zákonu mám určité sympatie.
Jako psaný by snad naštěstí neprošel. Existují situace, kdy se zvíře člověku přirozeně brání.
Ten rotvajler se tedy jen chudák bránil desetileté holčičce. Cituji: Studie Centers_for_Disease_Control_and_prevence USA, která hodnotila smrtelná zranění po kousnutí psem ve Spojených státech v letech 1979 až 1998, dospěla k závěru, že psi typu Pit Bull a rotvajleři dohromady způsobili více než polovinu všech úmrtí po kousnutí psem. Švýcarská studie o lékařsky ošetřených poraněních po kousnutí psem publikovaná v roce 2002 dospěla k závěru psi rotvajlerského typu koušou častěji, než je průměr v porovnání s jejich procentem výskytu v psí populaci- Ve studii Ústavu životní podmínky zvířat a chování zvířat na Freie Universität Berlin má rotvajler (pod německým ovčákem) vysokou míru abnormalit… Číst vice »
Neříkám, že se tento rotvajler bránil této holčičce. Reaguji na Vaši určitou sympatii k nepsanému zákonu. Nesdílím ji a nenacházím ji ani v uvedených citacích.
To je Vaše dobré a demokratické právo.
Děkuji Tomáši, že jste blog na toto téma napsal. Celou dobu myslím na to, k jak strašlivé události došlo. Kladu si otázky, jak bych se asi cítila, kdyby tato událost potkala někoho z mé rodiny. Zde nemohu stranit chovatelům psů, jakkoliv jsou pečliví a starostliví. Stojím na straně lidí.
Ahoj Radko, nemyslím si, že článek Jirky Turnera je pitomý. Podstatou – aspoň jak jsem pochopil – je to, jestli si ti 4 magoři mají odsedět celý trest, nebo jestli mohou požádat o podmínečné propuštění (jak je tomu dle našich zákonů možné a to prakticky u všech trestných činů). Nebudu diskutovat o pocitech matky Natálky ani o postojích ministra spravedlnosti. Máme – naštěstí – právní systém, který jaksi omezuje působnost zainteresovaných osob na soudním řízení. (Možná víš, že třeba v Iránu trest de facto určují postižení. Což by u nás znamenalo s jistou nadsázou popravy i některých lékařů, kteří zklamou… Číst vice »
Píšeš to přesně. Jedna věc je právní řád. Ten nemá s emocemi co do činění. Bývá chladný, neúprosný. Nikdy neřeší, jak to mává s těmi, kteří jsou zainteresováni. Pak jsou emoce. Ty jsou samozřejmě odlišné dle situace, naturelu, atd. Emočně budeme posuzovat jinak vraždu dítěte a třeba dospělého násilníka, kterého zabije týraná manželka. V obou případech je výsledkem mrtvý jedinec a určitě i Ty budeš obě situace posuzovat jinak. A o tom to je. Emočně můžeme různě posuzovat, jestli propuštění obou magorů je dobře nebo ne. A jak to vidím, oba se asi lišíme. A je samozřejmě dobře, že v… Číst vice »
👍 Načež to naplnění někdo pod sprostým titulkem ochotně hájí.
To je tak, když se v parlamentu věcně obstruuje, řeší se věci které na prvním místě umí zviditelnit vybrané politiky (neustále ti stejní, žvanilové) a odkládají nebo se vůbec neřeší zákony a pravidla pro běžný každodenní život.
Pane Vodvářko, mám rád vaš blogy a většinou s nimi souhlasím, ale dnes se musím ostře ohradit. Máme doma (4+1) dva psy. Já mám jezevčíka 9,5 kg a moje manželka amerického pitbulla 38 kg. Začali jsem spolu bydlet, když psi byli již starší. U nás doma vládne jezevčík a pitbull si pro nás chodí, aby jej pustil na gauč. Vlastnictví psa ani jeho rasa není předpoklad, že pes někoho pokouše, nebo ne. Oba naši psy mají velmi rádi děti, velmi oceňují jejich pozornost a určitě by jim neublížili. Na druhou stranu znám z našeho okolí mnoho psů, kterých se děti… Číst vice »
Samozřejmě to není černobílé, proto je to tak těžko řešitelné. Jeden z nejlaskavějších psů, které jsem znala, byl rotvajler.
Ale vždyť o tom pan autor píše… Nehází do stejného pytle všechny chovatele psů přeci. Píše stejně jako vy, že je třeba přísně trestat majitele, kteří se o své miláčky neumí postarat a způsobí podobnou tragédii. Což se bohužel neděje. Tenhle případ skončí pořádkovou pokutou a maximálně odškodněním, pokud bude majitel vstřícný a nebude se chtít dostat k soudu. Protože se „nic nestalo“. Tedy stalo se hodně, ale žádný mrtvý. Asi tak. Přitom tihle psi už jiní nebudou a při další šanci udělají totéž. Měli by být utraceni a majiteli navždy zakázáno chovatelství pod rizikem odnětí svobody. Není to jeho… Číst vice »
Přesně, je to opakovaný případ, takže pan majitel asi nebude zcela pečlivý.
Vůbec nerozporuji to, co píšete. Jste odpovědný za své psy, což by měla být alfa a omega chovatelství. Jistě se shodneme i v tom, že péče o čivavu bude poněkud odlišná, než třeba o zmíněného rotweilera. Mám-li uvedenou rasu psa, o které vím, že může někoho zabít, musím jej (i přes jeho deklarovanou a mírnou povahu) stále pečlivě střežit a to na rozdíl od bichonka, který nejspíše nikomu zásadně neublíží. U těch velkých psů, o kterých píšu, nikdy nedáte 100% záruku, že může náhle – poprvé ve svém životě – zaútočit a to zcela nečekaně. I u nás se stalo,… Číst vice »