Buzerace úředníků
Vztek cloumal nejen mnou, ale hlavně těmi, kdo tomu opravdu rozumí. Ale s úředníkem nehneš. To je jak s párem volů, taky nemáš šanci.
Letitá chalupa potřebovala přestavbu. Tedy ani tak nepotřebovala, ale chtěli jsme ji zmodernizovat a to dost zásadně. Vybourání nosných zdí, stavba dvou nových koupelen a kuchyně, zcela nové rozvody, podlahy i obklady. Totálně překopaná dispozice.
Začalo to tím, že jsem podal něco jako oznámení na stavební úřad. Záhy jsem byl vyveden z omylu, musím prý mít stavební povolení. Jednalo se totiž o zásah do statiky, tedy nosných zdí. Nechal jsem tedy celou mnou vymyšlenou rekonstrukci posvětit v podobě výkresů renomovaným místním architektem (projektoval například rekonstrukci Prezidentské boudy u Bedřichova) a ten mi i pomohl získat ono vytoužené stavební povolení. Práce mohly začít.
Strávili jsme tím horké léto a podzim. Tedy nikoliv teplotně, ale stavebně. To nebylo, to se muselo objednat, tenhle řemeslník říkal, že to nejde, ten to chtěl udělat jinak a pořád dokola. Dva hlavní aktéři, zedník a tesař ale naštěstí vytrvali a dílo postupovalo.
Jednou v létě takhle byl čas uložit nový nosný trám napříč chalupou. Jeho délka byla 5 metrů a průřez 20×20 cm. Sice ze smrkového dřeva, ale i tak úctyhodný macek, který se měl uložit místo dřívější nosné stěny, kde nově vznikal otevřený prostor. Tesař připravil kladkostroj, všechny další pomůcky, a s mým synem se dali do práce. Já o místnost vedle brousil asfalt (chalupa v 60. létech sloužila jako sběrné suroviny) ze 170 let staré bukové podlahy doufaje, že se mi ji podaří zachovat. Chlapy od vedle jsem pořád slyšel funět, klít, nadávat, odpočívat. Trvalo jim to den, ale trám byl uložen. Já na tu podlahu nakonec potřeboval ještě den další, ale zadařilo se.
Za dva týdny přijel na kontrolu architekt. „Ten trám, to je ale 20×20 cm!“ viděl na první pohled. Tesař ho pozoroval: „A co jako?“ Podotýkám, že ten tesař strávil v Jizerských horách celý život, chlap od fochu, v mnoha chalupách bylo vidět jeho dílo, a věděl moc dobře co dělá. Architekt pokračoval: „Tam musí být 20×24 cm, to se musí vyměnit.“
Nebudu popisovat, co si ti dva v tu chvíli vyříkali. Tesař prostě na základě svých zkušeností odmítl a architekt odjel. A pro mě pat. Moc diplomaticky jsem tesaře, s nímž jsme během mnohaměsíčních prací už přešli na tykání, přesvědčoval, ať to se synem předělají. Že jinak mi neudělají kolaudaci. Dva týdny se mnou nemluvil a na stavbě se neukázal. Pak přišel, mluvil, ale publikovat se to nedá. Nakonec to předělali.
A před Vánoci bylo vše hotovo. A léta na tu epizodu vzpomínám. A teď přišlo zemětřesení v Turecku. A já si říkám, ten architekt taky určitě ví co a jak počítá. Co kdyby zadul silný vichr a opřel se do celého průčelí chalupy? Nebo nějaký rok mimořádná nadílka sněhu na střeše?
Nakonec dávám vděčně za pravdu úředníkům.
Před úřadem je potřeba některé detaily utajit. V případně onoho trámu postupujeme tak, že na spodní část nalepíme fošnu o tloušťce 4 cm a spáry pečlivě zamaskujeme (tmelem). Posléze pozveme ouřadu s tím, že jsme tedy trám vyměnili.
Buďte rád, že se o tom nedozvěděli památkáři.
Náš známý se chystal na opravu poněkud historického domu. Památkáři mu nakázali, že okenní rámy musí mít barvu XYZ (bílá poněkud do krémova ale ne zas moc). Taková barva neexistuje.
Další – ale to by bylo na román jako Temno.
Hlavně ať se v tom dobře bydlí. Zdravím.
Tome, pěkný bejvák…..
S těmi ouřady je někdy práce. Ale máš pravdu, pokud by se cokoli stalo, předpis byl porušen a Ty máš prostě smůlu.
Jak jsem tady jednou v diskusi psal – starosta jednoho města v Turecku se nejspíše nenechal uplatit a nespadl tam jediný barák.
Zatímco Erdogan machruje, měl by být potrestán on sám, protože ten binec dovolil a navíc v geologicky neklidné zóně, což se ví.
U nás zemětřas nehrozí, ale vítr může být někdy pěkně ostrý.