Bude postoj ke skupině bratří Mašínů opět stěžejní při volbě hlavy státu ?
Ještě nezačala ta pravá kampaň presidentské volby a už se ukazuje, že bude opravdu horká. Jedno z nahozených témat je přístup budoucí hlavy státu k naší nedávné historii.
Dva z kandidátů se již k tématu vyjádřili (Petr Pavel a Danuše Nerudová). Generál Pavel by jim dle vlastních slov vyznamenání nikdy nedal, zatímco Danuše Nerudová ano. (Pana Babiše do úvah nezařazuji, neboť dle mého kandidovat nebude a pokud přece ano, záleží na skupině Marka Prchala, který z obou postojů zvolí – nejspíše ten, který bude společností většinově rezonovat).
Téma je to de facto okrajové a bagatelní. Jde o událost, jež se odehrála před 70 lety, ze skupiny žije již jen Josef Mašín, letos 90letý a navíc v USA. Troufám si říci, že je mu případné přidělení či nepřidělení státního vyznamenání nejspíše lhostejné. O současném režimu v ČR se opakovaně vyjádřil, že se doposud nevyrovnal s komunismem, což při vědomí CV dosluhující hlavy státu a bývalého předsedy vlády je neoddiskutovatelným faktem. Na soudech se ještě ve funkci předsedů senátů vyskytují ti, kteří odsuzovali a trestali „protisocialistické živly“. (situace se naštěstí i díky biologickým hodinám začíná měnit)
Jejich působení v 50. letech na území tehdejší ČSSR je dostatečně zmapováno. Při jejich akcích byli zabiti dva příslušníci SNB a jeden účetní firmy, který bránil výplaty. Jelikož na mistě nebyli nestranní svědkové, jsme při líčení odkázáni pouze na popis celé události členy jejich skupiny a zjištění vyšetřovatelů. Nikdo neví, co se skutečně odehrálo předtím, než došlo ke jejich zabití, Mohly tam být výhrůžky ze strany přislušníků SNB, že je udají (což by byl v té době jistý rozsudek smrti). Současně jejich střelba mohla být odpovědí na vytažení zbraně protistrany. Skupina bratří Mašínů se posléze vydala do západního Berlína, kam dorazili pouze oba bratři a Milan Paumer. Zbyněk Janata a Václav Švéda byli během útěku chyceni a následně popraveni. Matka bratří Mašínů zemřela ve vězení a strýc Ctibor Novák, její bratr, byl popraven.
Jsme svědky zajímavého paradoxu. V době působení skupiny bratří Mašínů byli v rámci nového režimu popravováni zcela nevinní lidé, kteří měli jen odlišný názor na společenské zřízení. Byl popraven generál Heliodor Píka, oběšena Milada Horáková. Hrdinové odboje /jak ti, co bojovali třeba v RAF, tak i ti z východní fronty/, byli vězněni dlouhá léta, někteří z nich tuto „péči“ nepřežili /Josef Bryks/. Za tyto bezprecedentní vraždy nebyl nikdo fakticky potrestán a pokud ano, šlo o směšné tresty, které dostávají v jiných zemích zloději slepic. Ti, kteří tento režim udržovali v chodu, dostávali své metály a to ještě donedávna /ředitel Preciosy Ludvík Karl, kde v nelidských podmínkách pracovali političtí vězni/.
V roce 1953 jsme byli de facto ve válce. Té tzv. „studené“, která měla své oběti na obou stranách, nicméně si troufám říci, že těch, kteří byli jaksi proti stávajícímu režimu, bylo daleko více. Tento fakt je třeba vzít v úvahu jako dobu, v níž se vše odehrávalo a neposuzovat ji pod prizmatem dnešní reality. Což je při hodnocení dějin základní požadavek.
Při první přímé volbě presidenta státu v roce 2013 byla položena oběma kandidátům otázka ohledně odsunu německého obyvatelstva po roce 1945 z území Československa. Pan Karel Schwarzenberg tehdy prohlásil, že dnes by za tento čin byl Edvard Beneš souzen v Haagu. Což by byla nejspíše pravda, avšak bylo to řečeno v nešťastnou dobu a nešťastnou formou, čehož jeho protikandidát mistrně využil v rozprostření iracionálního strachu obyvatel naší země z návratu sudetských Němců a otázku vracení jejich majetku. Když se k tomu přidal i Václav Klaus s informací, že žena pana Schwarzenberga byla z nacistické rodiny (vědomá lež), bylo rozhodnuto.
Chtěl bych věřit, že podobné otázky ve fázi ostré kampaně nezazní. Že se moderátoři zaměří na skutečně problémy společnosti a funkci, kterou by měl příští president/ka v ní hrát. Naše země by to po 10 letech rozeštvávání a vědomé polarizace potřebovala jako onu pověstnou sůl.
Ahoj Tomáši, byť ve mě někdy vnímání jejich příběhu probouzí emoce, je vlastně pochopitelné, že náhledy na minulost se u nás tak často liší. Je to svým způsobem daň za 89. rok bez násilí a roky následující bez vypořádání se alespoň s těmi nejkřiklavějšími případy zločinců z KSČ. Máme zkrátka za sebou něco nedodělaného a to bude kvasit dokud budou žít pamětníci… (Tím nemyslím pamětníky Mašínů, ale vlády jedné strany..)
Áno, je to akoby také dedičtvo otcov…ale negatívne..,
Hrdinství je nesmírně zvláštní věc. Patří k tomu také vyřknout svůj názor i za cenu vlastní prohry. Jsem ráda, že to Schwarzenberg tehdy řekl – myšlenka a věta je a zůstane na světě Úplně nezávisle na tom, zda by bylo zmíněné soudní řízení realizováno nebo ne.
Přesně. Dík za reakci.