Po čase sezase cosi nasbíralo a je to třeba dát na papír, respektive na monitor. Židé mají specifický humor, který prý ve světě kromě nich nejlépe chápeme my. Víme proč.
Rivka povídá Sáře:“ Náš Mojše má tři doktoráty. Z psychologie, z ekonomie a z politologie.“
Sára na to:“ To musíte být na toho svýho kluka hrdí!“
„To víte, že jo,“ povídá Rivka, ale pak zesmutní:“ Ale co naplat, je stále bez práce.“
Chvíli je ticho, ale pak Rivce přeběhne po tváři záblesk pýchy:“ O práci přišel, to je pravda. Ale on náš Mojše naprosto perfektně a přesně ví proč.“
„Prej teď žijou s manželkou odděleně, je to pravda, Kranz?“ „Ale no je.“ „A co se stalo?“ „To vám povím. Ten den jsem měl narozeniny. Ráno vstanu, manželka mně nepopřála, ani snídani neudělala, děti ani nepozdravily. Přijdu do práce a kolegové si ani nevzpomněli. Jen moje mladá krásná sekretářka už ve dveřích kanceláře vece: „Vše nejlepší, šéfe! Mohu vás pozvat na narozeninovou večeři?“ No co by Perkeles dělali voni? Tak jsme si dali v restauraci skvělou rybu a košer víno, hodinu si povídali a ona se ptá: „Nebude vám vadit pozvání ke mně na skleničku?“ No tak jsem šel. Usadila mě na velký divan a říká: „Připravte se, šéfe, já si jen na chvíli odskočím do koupelny.“ No tak čekám a najednou se rozrazí dveře a s výkřikem: „Vše nejlepšííí!!!“ vběhnou do pokoje, děti, manželka, kolegové z práce i tchyně. A já tam sedím vykulenej na divanu. Nahej.“
Svátek Purim v Haifě. Veselý večer se chýlí ke konci. Je vyhlášena soutěž, kdo udělá nejstrašnější grimasu. Za vítěze je vyhlášen starý Blumenkranz. Vedou ho na pódium a on se strašně vzpouzí: “ Já jsem se soutěže vůbec neúčastnil.“
Tři reformní rabíni diskutovali o tom, do jaké hloubky jdou progresivně liberální reformy v jejich kongregacích. První se holedbal:“Zařídili jsme v templu snack bar, kde podáváme žíznivým různé nápoje a hladoví si mohou vybrat falafel v pitě, hot pastrami nebo latkes s okurkovým dresinkem. A to dokonce v průběhu bohoslužby!“
Druhý na to:“ To nic není. My jsme tak progresivní, že v průběhu bohoslužeb nejen že nebráníme používání mobilních telefonů, ale dokonce jsme v lavicích zřídili dobíjecí místa a v templu je možné se připojit i na wifi v notebooku.“
Třetí rabín se jen usmál“ To my jsme tak liberální, přátelé, že na židovské svátky templ zavíráme.“
Kornfeld potká na ulici Bluma. „Tak, Blum, aby to taky věděli, narodil se mi kluk.“
„Kluk? A kdo je otcem?“
„Co si to dovolujou, Blum, takovou blbou otázku?“
“ No, omlouvám se a už se nečertěj, Kornfeld, já myslel, že věděj, kdo je otcem. Když to nevěděj, tak to nevěděj, to se taky stává, doba je holt taková. Kvůli tomu přece na sebe nebudeme hulákat.“
– Mamá, Izák mi včera řekl, že jsem nejinteligentnější a nejchytřejší dívka v Oděse. Měla bych ho pozvat k nám domů?
– Rozhodně ne! Ať si to myslí dál.
Pan Silberstein se cítí pod psa a tak neváhal a navštívil psychoanalytika doktora Birnbauma.
„Pane doktore, jmenuji se Mojše Silberstein, cítím se hodně zle, proto jsem vás vyhledal. Mám dokonce sebevražedné nutkání. Co bych podle vás měl udělat?:
Doktor Birnbaum se zamyslí a vece.: V první řadě bych prosil platbu předem.“
Rabbi Bulvon se zajímá o letní mládežnický tábor, jestlipak budou odděleny tábory dívek a chlapců.
„Jsou bez starosti, rabbi,“ povídá vedoucí tábora,“ Na jedné straně je tábor chlapců a o kus dál, skoro na druhém konci, je tábor dívek. Mezi nimi je dokonce les…“
Rabbi Bulvon si promne vous a vece:“ Právě ten les mne znepokojuje.“
Mojše Silberstein věnoval rabbimu Bulvonovi svou knihu sebraných myšlenek.Po čase se potkají.
„Četl jste, rabbi, mou knihu?“, ptá se Mojše netrpělivě.
„Nu což“, kroutí se rabbi,“ četl.“
Mojše pokračuje:“ No, a co tomu říkáte?“
„Nu což,“ kroutí se rabbi,“ po pravdě řečeno, dozvěděl jsem se jednu věc, o níž jsem neměl ani tušení.“
Mojše je z toho paf a visí rabbimu na rtech. „A co to, rabbi, bylo?“
Rabbi se kroutí a pak povídá:“ Dozvěděl jsem se tam, že v Havlíčkově Brodě je taky tiskárna.“
„To je dneska hroznej svět, Birnbaum.“
„Mně budou povídat. Co mám říkat já? Na ulici nemůžu vyjít, abych nepotkal šadchena.“
„Copak, to se tak bráněj ženění?“
„Bráním, nebráním, já mu ještě dlužím za nebožku.“
„Roubíček, co se děje, vždyť tento měsíc už požadujou třetí mimořádnou zálohu!“
„Když, pane šéf, moje žena ty peníze velmi nutně potřebuje.“
„A smím se ptát nač?“
„Vy ano, ale já ne.“
„Co je to alternativa, tatele?“ ptá se mladý Pick. Starý se zamyslí a povídá:“ Představ si, že začínáš s podnikáním. Koupíš slepici a kohouta, slepice ti vysedí kuřata, tak to jde dál, pořídíš si farmu, prodáváš drůbež a vejce, vede se ti dobře a tu přijde povodeň, všechna drůběž se ti utopí a voda strhne farmu.“
Mladý Pick má v očích hrůzu, ale přesto se nedá.
„To je, tatele, tragédie, ale já chtěl vědět, co je to alternativa.“
Starý Pick udělá dramatickou pauzu. „Alternativa“, povídá pomalu,“alternativa jsou kachny.“
Lustig jde do trafiky koupit retka. Trafikant je hloubavý muž a takto se táže:“ Lustig, voni věděj všechno. Kolik je na světě Číňanů?“
„No, mnoho přes miliardu.“
„To je velký číslo. A kolipa je na světě Židů?“
“ Snad 15 miliónů?“
„No právě,“ pointuje trafikant,“a to je právě to divný. Jim to nepřipadá divný?“
„A co by mi mělo připadat jako divný?“
“ No protože je to statisticky naprosto nepravděpodobný! Číňan mi ro trafiky jakživa nepáchnul. Co klient, to Žid.“
zajimalo by ma, ci ta chyba je umyselna, alebo len nepozronost
v decembri boli posledne zdiovske vtipy pod cislo XLVII dna 30.12.2021 co je 47 diel
Vo februari boli dalsie uz ale LXVIII co je 68 a dalej to uz ide v tomto poradi
Cize bud mi uslo 21 casti, alebo autor sa v cislovani pomylil a skočil.
je to take prihodne, len vzhladom na kvalitu vtipov by som nerad aby som co i len jedene zmeskal 🙂
Je to dáno tím, že publikuji na více médiích, kde jsou čísla jiná. Jsem rád, že se Vám židovský humor líbí a nebojte, dávám jej současně na Blogosféru a na blog sme. Vodvářka
Většina těch vtipů jsou skvělé příběhy, jako základ pro povídku!!! Já jsem tedy unešený z toho druhého. Mohu se odvážil a pozádat Vás o autorskou licenci, Tomáši?
Žádat nemusíte, Jene, nejsem autor. Vždycky mne pobaví, když jsou tyhle blogy s židovským humorem v sobotu publikovány na Neviditelném psu a někteří mi spílají, že ty „MOJE“ vtipy si jim nelíbí, aniž by postřehli, že jsem pouhopouhý retranslátor. těším se, až téma téhle anekdoty rozvinete Vaším nenapodobitelným stylem.
zajimalo by ma, ci ta chyba je umyselna, alebo len nepozronost
v decembri boli posledne zdiovske vtipy pod cislo XLVII dna 30.12.2021 co je 47 diel
Vo februari boli dalsie uz ale LXVIII co je 68 a dalej to uz ide v tomto poradi
Cize bud mi uslo 21 casti, alebo autor sa v cislovani pomylil a skočil.
je to take prihodne, len vzhladom na kvalitu vtipov by som nerad aby som co i len jedene zmeskal 🙂
Je to dáno tím, že publikuji na více médiích, kde jsou čísla jiná. Jsem rád, že se Vám židovský humor líbí a nebojte, dávám jej současně na Blogosféru a na blog sme. Vodvářka
milujem židovský humor, díky
Iný svet..ako vždy…ďakujem, Tome…
Většina těch vtipů jsou skvělé příběhy, jako základ pro povídku!!! Já jsem tedy unešený z toho druhého. Mohu se odvážil a pozádat Vás o autorskou licenci, Tomáši?
Žádat nemusíte, Jene, nejsem autor. Vždycky mne pobaví, když jsou tyhle blogy s židovským humorem v sobotu publikovány na Neviditelném psu a někteří mi spílají, že ty „MOJE“ vtipy si jim nelíbí, aniž by postřehli, že jsem pouhopouhý retranslátor. těším se, až téma téhle anekdoty rozvinete Vaším nenapodobitelným stylem.
S dovolením se k „těšení“ přidám 🙂