Budeme mít presidentku?

V souvislosti s blížícím se koncem mandátu stávající hlavy státu se v médiích objevují spekulace, kdo bude v pořadí dalším, kdo bude mít adresu na Pražském hradě.

Lze předpokládat, že se objeví řada známých jmen, poté nejspíše i několik exotů, případně jedinců, kteří kandidují za každých okolností vždy a všude. Některá již ohlášená jména budí vášně poukazem na jejich minulost (např. Petr Pavel) či jsoucnost (Andrej Babiš). Nicméně se objevují i jedinci, kteří za sebou nemají žádné kostlivce ve skříni a jejichž současná veřejná aktivita je vnímána jako pozitivní.

Jednou z nich je i paní prof. ing. Danuše Nerudová, Ph.D, rektorka Mendelovy university v Brně. Je předsedkyní Komise pro spravedlivé důchody, aktivně se věnuje následkům pandemie Covid 19 v rámci projektu KoroNERV-20. Jako rektorka má bohaté zkušenosti se státní správou. Není členkou žádné politické strany. Vzhledem k jejímu věku 42 let lze očekávat, že bude energická, schopna plné zátěže této nelehké funkce.

V médiích lze nalézt její rozhovory a názory na společnost, které lze považovat za velmi střízlivé a nekonfliktní, je schopna velmi přesné a jasné argumentace i ve složitých otázkách, jakými kupříkladu důchodová reforma jistě je.

Malá vsuvka. Před volbou slovenské presidentky jsem sledoval diskusní pořad, v němž byli 4 kandidáti s největším počtem hlasů. Pánové Marian Kotleba, Dušan Harabin, Maroš Šefčovič a paní Zuzana Čaputová. Během diskuse na sebe tři pánové útočili, mnohdy velmi nevybíravě. Pokud byl slovní útok veden vůči paní Čaputové, reagovala klidně a úder nevracela. Nevím, co nakonec rozhodlo slovenského voliče, aby jí dal svůj hlas, ale pokud bych byl na vážkách a onu diskusi sledoval jako volič, byl by pro mne argumentační klid a vyrovnanost velmi důležitým faktorem.

Přímá volba hlavy státu není špatná. Předpokládá však, že jedinec, jenž bude zvolen, bude prvkem stmelujícím, zklidňujícím politické vášně a rozepře, Že bude dodržovat Ústavu a zvyklosti úřadu presidenta s pečlivostí jako příklad pro občany. Stávající situace, kdy pan Miloš Zeman ještě před volbami vyhlašuje, komu svěří jako prvnímu mandát ke složení vlády, kdy se na Hradě pohybují nikým nevolení jedinci, mající přístup k tajným informacím, kdy mluvčí hlavy státu označuje jakoukoli kritiku hradní politiky za fašismus atd. by měla být pro voliče jasným ukazatelem, kudy cesta nevede či by vést neměla.

Naše společnost je 32 let po sametové revoluci rozhádaná, rozštěpená, plná nevybíravých útoků z obou stran. Stávající hlava státu používá svou autoritu úřadu nikoli ke zklidnění, ale přesně naopak k většímu rozeštvávání společnosti až k hyperpolarizaci snad ve všem, co si lze představit.

Je nanejvýš žádoucí, aby tato praxe skončila a na presidentský stolec usedl kdosi, kdo nebude propagovat své hyperego, používat nemístná a zahanbující slova, jimiž označuje některé své spoluobčany. Okolo nějž nebudou jedinci, kteří budí opovržení, obavy anebo smích. Lze do jisté míry předpokládat, že paní Danuše Nerudová by popsané vlastnosti vzhledem ke svým zkušenostem a dosavadnímu životu mít mohla.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články