Nejsme v těch covidových absurditách sami
Zvykli jsme si ťukat na čelo při čtení některých vládních nařízení. Zvykli jsme se i smát. A dokonce jsme si zvykli i na ně hodně kašlat. Divíte se?
Nebudu tu zde teď vyjmenovávat zběsilosti z dílny našich vládních mozků. Toho už bylo dost. Teď mě zaujala Itálie. Je vidět, že patent na hloupost nemáme jen u nás.
Florencie zakáže pod pokutou až 1000 Euro večerní procházky centrem města. Vstup do šesti částí v historickém centru města, včetně oblíbené oblasti nočního života Santo Spirito, není dovolen od deváté večerní do šesté ranní, pokud tu lidé nepůjdou do barů nebo restaurací.
Absurdita první je, že dle městské rady se lidé v baru a restauraci nakazí asi s podstatně menší pravděpodobností, než když budou korzovat na ulici venku.
A absurdita druhá je, jak chce policie zjišťovat, jestli se procházím, nebo jdu do baru, či z restaurace? Bude mi měřit rychlost chůze? Bude mě trasovat, zda jdu přímou cestou z bodu A do bodu B? Pokud někdo nesplní podmínku minimální rychlosti, co když to bude z důvodu zdravotního? Nebo proto, že se prostě v baru nacamral, což je dle městské rady povoleno?
Je vidět, že nejen u nás, ale i jinde covid neleze jen na plíce, ale i na mozek.
Četl jsem knížku od Marty Kučíkové, která žije s rodinou už asi 20 let v Itálii a popisuje tamnější poměry za pandemie. Nestačil jsem se divit. Takže mne to, co píšeš o Florencii, až tak nepřekvapilo.
Pravda ovšem je, že jsem četl i popisy jejího bratra, který té hysterii nepodlehl a zhusta uváděl apokalyptické mediální zprávy na pravou míru.
;o)