Přede mnou poklekni

Omlouvám se virtuálně Bohumilu Říhovi, že jsem si vypůjčil název jeho historické trilogie. On se nám tady na Zemi totiž rozmohl takový nešvar.

Jak známo, vše začalo tím, že při policejním zákroku v USA zemřel člověk, což by se stát nemělo a to ani v případě, že jde o delikventa. Pokud není policista ohrožován na životě předmětným pachatelem, kdy je použití sebeobrany zcela na místě a případná smrt pachatele by měla po prověření inspekcí skončit jako uzavřený případ bez následků pro policistu, měl by život i toho nejhoršího lumpa být zachován.

Policista není vykonavatelem trestu smrti, o stanovení výšky trestu rozhodne v civilizované zemi soud a to výlučně dle práva.

Jak známo, smrt George Floyda vyvolala doposud nevídanou odezvu v podobě hnutí BLM. Ponechávám bez komentáře soudní proces s policistou, stejně jako výši finanční náhrady, kterou obdržela jeho rodina i další excesy v hnutí BLM, o nichž píšou média.

Z nejasných důvodů se součástí této etapy začaly odehrávat podivné scény, kdy občan bílé pleti poklekává buď dobrovolně nebo i z donucení, před občanem černé pleti. Údajným důvodem je rasismus bílého člověka. Tento nešvar se dále rozšířil i do jiných zemí světa, kde kupříkladu fotbalový tým před zápasem provede tentýž úkon. Na jedince, kteří odmítnou při veřejném vystoupení pokleknout, se nahlíží jako na provokatéry. Ve známém zápase Glasgow Rangers versus Slavia byl za nedokazatelný trestný čin rasistické urážky (osobně občas termín opice používám rovněž a nemám pocit, že jde o rasismus) jeden fotbalista postižen stopem na 10 zápasů, zatímco likvidační zákrok útočníka soupeře na brankáře Slavie (který mohl skončit jeho smrtí), byl „oceněn“ podstatně mírněji.

Existují samozřejmě rasistické urážky, které se týkají přímo barvy pleti (věřím, že všechny rasy na světě jsou schopny „ohodnotit“ tu jinou svým způsobem). Tyto nadávky jsou samozřejmě nepřípustné. Nicméně, odprošování za to, že jsem „bílý“, nebo „černý“, případně „žlutý“, páchne rasismem na sto honů daleko. Dějiny otrokářství jsou staré jak lidstvo samo, otroci byli už ve starém Egyptě, do otroctví se dostávaly celé národy (dějiny Židů jsou dějinami otroctví). I Slované a další rasy jednu dobu tento výnosný byznys provozovali bez jakýchkoliv morálních zábran. Cítit vinu za cosi, co se odehrávalo před 200 lety v USA (tedy zhruba 8 generací nazpět), je vhodné ponechat jen na těch, kteří to tak vnímají, nicméně mnoho jich asi nebude. Myslím, že dnešní svět (vyjma těch opravdu zaostalých zemí kdesi v hloubi Afriky), se na otrokářství dívá jako na cosi odpudivého, co je naštěstí již dávno pryč, stejně jako dějinné etapy systematické genocidy jednoho národa druhým.

Pokleknutí je vyjádření absolutní oddanosti tomu, před kým klečím. Dělá to muž (někdy), který žádá ženu o ruku, dělá to novopečený sir před anglickou královnou při pasování. Dělá to věřící před B-hem. Důvod pokleknutí před někým, kdo má jen jinou barvu pleti, je tím nejhorším projevem rasismu, jaký si můžeme představit. Doufám, že nejen naši sportovci se podobným projevům rasismu vyhnou.

 

Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Lubomír Stejskal
3 měsíců před

Připojuji se vyjádřením naprostého souhlasu s obsahem článku. Víc dodávat netřeba. (Snad jen: tím, že to UEFA – a nejen ona – ne pouze trpí, ale podporuje, nabízí učebnicový příklad pokrytectví. Měla by se stydět!) Díky za téma.

Jan Šik
3 měsíců před

Jde o odraz dnešního světa. Snad ze své podstaty je pokrytecký, ale teď mu vládne faleš a neupřímnost. Fotky na Facebooku vypadají tak dobře, až na to, že zakrývají skutečnost. Ve skutečném světě není nikdo perfektní a dokonalý. Přitom stačí na lavičce v parku nehledět do mobilu, ale kolem sebe na lidi, jak opravdu vypadají, vždyť každý druhý má břicho, pleš nebo křivé nohy. Poklekání před zápasy je podobné. Zakrývá faleš a neupřímnost, kolik z těch co poklekne s pokleknutím souhlasí? Sleduji některé minisérie a seriály a děsí mě, jak účelově a do jakých rolí jsou černí herci stavěni. Rána… Číst vice »

Hana
Hana
3 měsíců před

Jsem ráda, že jste toto téma otevřel a souhlasím s tím, co píšete. V poslední době jsem četla na toto téma hodně znepokojivých textů a začínám se už trošku bát. Pojďme o tom mluvit dříve, než bude pozdě. Nechci se dožít toho, že budou páleny romány Margaret Mitchellové, které v roce 1936 získaly Pulitzerovu cenu ani toho, že sympaťáka Rhetta Butlera bude hrát osoba s černou či žlutou barvou pleti.

Jan Šik
3 měsíců před
Reply to  Hana

Jestli budou tyto romány spáleny, pak si řeknu, že svět se opravdu v p…l obrací. Četl jsem všechny knihy o Scarlett a po revoluci viděl nepřekonatelný film, s Vivien Leighovou a Clarkem Gablem. Každý aktivista by si měl ty knihy přečíst. Jenomže dnes se nečte a filmy pro pamětníky sledují již opravdu jen pamětníci.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial