Takový normální nedělní oběd (něco pro pány)

Taky chodíte do restaurací? Za zábavou, za posezením, za jídlem? Co takhle snít? Hm..? Není už náhodou čas si dát něco dobrého na zub?

Vstupujeme do malé ponuré hospůdky. Chodíme sem často. Jen Pavel, Jana a já. Stará dřevěná podlaha už hodně pamatuje. Po zdech jsou skvrny neurčitého původu. Záclony snad visí od dob pravěku. Ale nám se tu líbí. Nejde ani tak o jídlo. Je tu klid, teple praskající krb a hlavně, je tu ona.

Přiběhne a hned se rozzáří. Krása! Malá, roztomilá, usměvavá krása. Její blond vlasy splývají na její maličká volná ňadra, která se dají vytušit někde pod tričkem.

„Co si dáte?“ Usměje se na nás. TEBE! Chce se mi říct. Tebe, tady a hned teď. Objednám ovocný čaj s citronem. Ťap, ťap, ťap, zase odcupitá.

„Strašně ji žereš očima!“ Odsoudí mne Pavel. Nemůžu si pomoct. Její malé a křehké tělo by se do mojí náruče schovalo tak snadno.

Přinese pití a zas odběhne pro jídlo. Je tak energická. Je tak něžná. Ten její kulatý zadeček v těsných džínách – tak ho chytit a pevně zmáčknout! Přináší jídlo.

……

Moje fantazie jede na plné obrátky…

Jemně ji chytnu za prostředníček a lehce si s ním pohrávám. Rozpačitě se rozhlédne, ale nevysmekne se. Jen se stydlivě usměje a mě to vzruší.

Jedním tahem ruky shrnuji všechny zbytečné věci ze stolu. Pití, jídlo i solničku. Všechno se tříští o zem. Hospoda mizí a my spolu padáme do soukromí.

Obejmu ji. Je tak plachá. Opatrně! Pohledem skáče od mých očí k mým rtům. Stydí se. Tak krásně se stydí… Žena je tak rajcovní, když se nechová jako děvka.

Svleču jí jedním pohybem triko a zjistím, že prsíčka jsou opravdu na volno. Jsou tak malá a nevinná. Skloním se k ní a laskám jí zduřené bradavky jazykem. Pak jí dlouze šimrám v úzké mezírce jejích smyslných rtíků. Ruce pracují na prsou. Posadím ji na stůl.

Náhle nemá žádné upnuté kalhoty, ale širokou sukni. Vykasám jí a přistoupím blíž. Natlačím své koleno do jejího rozkroku. Vzdychne. Líbám její dlouhý, štíhlý krk.

„To se nehodí..“ Občas tiše zašeptá. „To bychom…“

„Nech to na mě, zlato!“ slastně jí zašeptám do ucha a saju její ušní lalůček.

Pevně jí roztáhnu kolena od sebe. Po stehnech putuji rukama až tam. Nahmatám kalhotky. Jsou horké a tak vlhké. To mě vzrušuje. Zaříznu jí kalhotky do jejího roztouženého rozkroku. Zasténá!

Chystám se tam dolů. Okamžitě ucítím tu vůni a předem vím, jakou bude mít chuť. Neznám nic chutnějšího, než je roztoužená žena. Nosem rozhrnu chloupky a přisaju se na ní. Zaklání se dozadu, až úplně leží. Koupu se v jejím klíně. Chci se tam schovat, zalézt do té mezírky, do toho hebkého, teplého a vábivého místa.

Už se ani trošku nebrání. Její tělo se zmítá v záchvěvech touhy.

„Čůrni si.“ Požádám.

„Cože?“ Nemůže dýchat.

„Čůrni si.“ A saju jí. „Chci to!“ Nemůžu to vydržet.

„Tady nemůžu.“ Omlouvá se a opět se tak krásně stydí.

„Já to chytnu, neboj.“

Párkrát ještě rozpačitě vzdychne a já po chvilce na jazyku ucítím malinký pramínek zlatavého tepla. Moje vyvrcholení nastává, stejně jako její.

„Terezo!“ Osloví mne Pavel. „Janička.“

Proberu se. Bože, jsem tak vzrušená! V rozkroku mi tepe jako o život.

„Mami, ci cůlat.“ Otočím se ke čtyřleté dcerce a v tu chvíli je všechno pryč. Škoda!

Při placení se ta maličká víla zeptá: „Chutnalo vám?“

Vidím v jejích očích záblesk? Její koutky se slabě zachvěly a trošku tajemně se usmála. Letmo se dotkne mého předloktí. Ví to?

„Ani nevíte jak!“ Usměju se na ní s příslibem dalších snů.

 

5 2 votes
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Jan Pražák
Jan Pražák
5 měsíců před

To jsem si pošmáknul, Bohunko:-)

Tomáš Vodvářka
Admin
5 měsíců před

Ty nám dáváš porce, Bohunko z Telče…..ještě že jsou hospody zavřené….

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial