Phil Collins – 70 let
Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. Phil Collins slaví dne 30.1.2021 životní jubileum. Pro mne je to jeden z nejlepších muzikantů konce 20. a počátku 21. století. A jsem rád, že jsem jej viděl 2x „na živo.“
Je držitelem prestižních ocenění Grammy, má Oscara za filmovou hudbu filmu Tarzan. Začal hrát na bubny jako dítě, byl vždy samouk. Jeho hvězdný čas začal vstupem do skupiny Genesis, kde zpočátku bubnoval a jen občas přizvukoval a po odchodu Petera Gabriela, jenž zvolil sólové hraní, se stal frontmanem kapely s nezaměnitelným hlasem.
V 80. letech 20 století vydali Genesis svá slavná alba: Duke, Abacab, Genesis, Invisible touch, která jsou stejně kvalitní jako předchozí Foxtrot, The Lamb lies on Broadway a Trick of the Tail.
V roce 1996 se vydal na sólovou dráhu. Jeho koncert First Farewell Tour z Paříže, který byl vydán na dvou video CD, patří k nejcennějším pokladům mé diskografie. Jeho sólové projekty s perfektními vokály a muzikanty patří k tomu nejlepšímu, co je v tomto žánru k poslechu. Přesto v roce 2007 uspořádal turné s dalšími 2 členy původních Genesis (Mike Rutheford a Tony Banks) a skvělými muzikanty Chestrem Thompsonem na bicí a kytaristou Darylem Stuermerem. Měl jsem to štěstí, že jsem sehnal vstupenky – sezení téměř u pódia, takže vedle skvělé muziky jsem měl možnost vidět gejzír neutuchající energie všech muzikantů, kteří hráli bez přestávky téměř 4 hodiny a svým posluchačům nabídli všechny slavné známé vypalováky.
V červnu 2019 vystoupil v O2 aréně v Praze. I když byl fysicky indisponován ( prohlásil česky, že má „nohu v prdeli“), jeho posluchači byli nadšeni. Asi nejvíce emotivní skladbou byl jeho duet se synem Nicolasem, který jej při hře na bicí zastoupil a lze s jistotou říci, že Phil má velmi kvalitního pokračovatele rodinné tradice.
V přiloženém videu nabízím skladbu In the Air Tonight. Při jejím sledování mne vždy napadne, jakou moc mívali dříve šamani, jak dokázali snadno zhypnotizovat své posluchače. Takže – dejte si, ryzího Phila Collinse. Sedmdesátiletého mladíka, který prostě umí.
Ďakujem, Tomáš, som si to pustila pred spaním a dokonca aj napriek splnu zaspala…naživo som ho nezažila, môj najsilnejší hudobný zážitok bol koncert Pink Floyd v Prahe, ktorí sú mojou srdcovkou…a po nich Deep Purple v Košiciach…Vďaka Bohu za tieto legendy…
Floydi jsou moje krevní skupina – za absolutní vrchol považuji album Division Bell, naživo jsem je bohužel nikdy neviděl, mám nějaká videa s nimi z Pompejí. Skvělá muzika.
Phila Collince mám taky už roky v oblibě… živý koncert jsem sice nezažila, a směju se tu, když mluvíte o šamanech, ano, tihle hudebníci jsou novodobí šamani, a bývá to skvělé, jakou dovedou s pomocí hudby vytvořit na koncertech atmosféru. Z těch nejlepších mám zkušenost z koncertu Paula McCartneyho, snad před třemi lety, poprvé jsem byla v O2 aréně, a byl to skvělý zážitek. A to jsou to kmeti. 🙂 Umějí se ale obklopit mladšími kolegy, to pozoruju u některých našich, že funguje. A energie proudí…
Pamatuji Roberta Planta z Led Zeppelin na Colours of Ostrava, vedle těch mlaďochů přišel na pódium starý rocker – a bylo to prostě něco senzačního, dle mého nejlepší koncert z celejch Colours….
To věřím, na Colors jsem tedy nikdy nebyla a vím, že jsem o dost přišla. Ale zas zažila jinde, u nás na severu míváme třeba skvělý menší fesťák Párty ve Františkánu, kde vystupujou třeba lidi z divadla Sklep, a různé české kapely, které jsem zatím neznala a tím větší překvapení… poprvé jsem tu taky slyšela slam poetry, jako takovou novou disciplínu, pouliční poezie, a bývá to vtipné a osvěžující. Navíc prostředí toho fesťáčku je moc fajn. Nebo k nám jedni osvícení majitelé hotelu a restaurace zvou „staré páky“, taky do komorního prostředí, kam dokonce dojdeme pěšky.Tak jsem po delší době… Číst vice »
Ten chlap si tu chválu zaslouží, ba zasluhoval by mnohem víc! Tak dík, Tome!
Akorát je mně divné, že Phil je vlastně dnes už mým vrstevníkem, ale působí jako mladší než já, ačkoli v mém věku mladším pro mne už byl zavedenou legendou z dob předchozích, ba takořka kmetem velebným…
Je ta relativita ale mrcha!