Italská Vicenza
Bojíte se koronaviru? Pak je momentálně asi nejlepší z Česka někam vypadnout. My zvolili Vicenzu, ale z jiných než koronavirových důvodů. I když se tu toho taky nezbavíte.
Italové si na jaře užili svoje. Momentálně jsou naopak jednou z nejbezpečnějších zemí. Ale vidíte zde, že to pojímají opravdu vážně. Ve vnitřních prostorách jsou roušky všude povinné a nikdo to nešvejkuje. Když se k někomu přiblížíte na méně jak metr, tak před vámi štítivě odskočí.
Kapitolou samou pro sebe je hotel. Nádherná bufetová snídaně, ale nesmíte vstát od stolu. Kolem vás kmitá obsluha, dolévá kafe, přináší ovoce, nabízí z talířů salámy, sýry … je vám to až nepříjemné na personál mávat každých pár minut. Ale to vše nese výsledky, jak je vidět na současných koronavirových statistikách.
Další vychytávka. Na pánských toaletách lze použít pouze ob jeden, aby byl dodržen dostatečný odstup.Ale pojďme již do samotné Vicenzy. Toto město asi 70 km od Benátek má něco přes 100 tisíc obyvatel a proslavil jí především renesanční architekt Palladio. Od roku 1994 je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Dost teorie a udělejme si procházku, samozřejmě i s tradičními italskými kulinářskými lákadly.
Villa Rotonda či La Rotonda, také Villa Capra nebo Villa Almerico, je renesanční vila asi 2 km jihovýchodně od centra. Byla postavena podle plánů architekta Andrey Palladia, který se zde výrazně inspiroval architekturou starověkého Říma. La Rotonda patří k nejcitovanějším stavbám v dějinách architektury. Od roku 1994 je zapsána na seznamu UNESCO. Patrová vila stojí na malém návrší uprostřed sadu a má čtvercový, přísně symetrický půdorys o rozměrech 24 x 24 m. Všechna čtyři průčelí jsou shodná a odtud vedou monumentální schodiště do zahrady. Uprostřed je kruhový sál, který sahá přes obě poschodí a je otevřen do centrální kupole, která sahá do výšky asi 23 m nad terasami. Palladio své plány uveřejnil a schéma vily bylo mnohokrát napodobeno po celé Evropě.
Na východním konci centra Vicenzy se pak nachází divadlo Teatro Olimpico, též v seznamu UNESCO.
Do dosti neforemné, široké a mělké středověké budovy ve dvoře pevnosti navrhl Palladio podle římských vzorů zkrácené, poloeliptické hlediště s 13 řadami mramorových lavic, dvojitým sloupořadím po obvodu a dekorativní scenae frons (řeckou skené), ozdobnou vysokou stěnu s průchody, před níž se herci pohybovali.
Krátce po zahájení stavby Palladio roku 1580 zemřel a vedení stavby převzal jiný známý architekt, Vicenzo Scamozzi. Ten se pečlivě držel Palladiových plánů hlediště i jeviště, protože se však ukázala možnost stavbu rozšířit směrem za stěnu scény, obohatil návrh o iluzivní dekoraci. Za každým z pěti průchodů stěnou (tři v průčelí a po jednom po obou stranách) vybudoval iluzivní ulici ze dřeva a sádry a vymyslel takové osvětlení, že ulice vypadaly jako skutečné. Ač jsou jen několik metrů dlouhé, působí dojmem dlouhých ulic a jsou rozmístěny tak, že každý divák vidí aspoň do jedné z nich.
Ale pojďme zase do města samotného. Jako skoro všude v Itálii, kostely, kostely a kostely.
Uprostřed města je monumentální kostel, který se samozřejmě nemůže jmenovat jinak, než Basilica Paladiana. Je příjemné se z její střechy trochu pokochat krásou města i z výšky.
A na závěr důkaz, že Italové mají smysl pro velmi netradiční řešení všeho možného.
Tome, nádhera, Vicenzu jsem rovněž nenavštívil, i když jsem jel párkrát okolo, určitě napravím tento deficit. Přeji hodně krásných cest.
Zdravím, fotky hezké, ale dokumentují, že to s tou italskou zodpovědností nebude tak horké. V restauracích má roušku jen stojící paní vlevo vzadu na 5. obrázku a to ji má ještě staženou na bradě. 🙂
No tak ona ani jedna fotka není z restaurace, ale ze zahrádky venku. I v restauracích u stolu samozřejmě roušky nikdo nemá. Ale odejít ze zahrádky dovnitř na WC bez roušky bych si netroufl. A samozřejmě to všichni neberou tak vážně. Ale to procento dodržování opatření je s námi neporovnatelné.
Díky za článek a fotky, moc jsem si to užila. Miluju Itálii!
Dík. Itálie je také má láska ❤.