Už tři měsíce jsem s tebou nespala…

Tichý teplý večer. Sobotní večer. Sedím na terase a těším na persejdy. Se sklenkou vína očekávám zázrak.

Ještě vyluštím poslední křížovku, už na to skoro nevidím.

…část vozu na dva… pche, něco těžšího by nebylo?

„Co to dnes pijeme?“ zaslechnu z otevřeného okna u sousedů.

„Tramínek, miláčku.“

„Hmm, to budu zase pěkně veselá.“

„Miluju, když jsi veselá.“

…část vozu na dva… nesoustředím se. Začne mne zajímat rozhovor z okna.

„Chichi…“ dlouho se nic nedělo a potom…

„Strč tam jazýček pořádně.“

„Hmmm, takhle?“

„Ano, přesně. Ach.“

Co to? Že by? Oni dva, v tomhle věku?

…část vozu na dva… dej pokoj křížovko, mám tu něco důležitějšího.

„Aaaaach, ano.“ zašeptání.

Plesk, plesk, plesk. Musím se smát, takový příjemný večer, na luštění nevidím, ale uši napínám.

Plác!

„Hej, tohle nee, lásko, tohle jsme si nedomluvili.“

„Promiň, nemohl jsem si pomoct, ale když ji na mě takhle vystrčíš…“

„Myslíš, takhle?“

„Ooo, ano, ukaž mi jí.“

„Dívej se bejku. Chichi.“

…část vozu na dva…

„Sedni si na mě…“

„Aaaah, saj mě…“

„Jsi krásná, víš to?“

„Kecko.“

„Miluju tě,“ to je romantika.

„Já tebe víc. Zakloň se trošku, chci, aby ti lampa svítila na prsa.“

„Ooooh.“

„Ano.“

„Jeeeééé.“

Dlouhé tiché pleskání.

Zhasínám světlo, sedím potmě, protože na hvězdy se nejlépe dívá v naprosté tmě. A jsem jako puťka. Abych je nevyplašila. Padající hvězdy, samozřejmě.

„Zvedni pánev.“

„Hmmmm. Uch, uch, uch, uch…“ zrychluje dech.

„CHaaaa, ach, ach, ach.“

„Nohu výš, chci vidět tvou kůži na stehně.“

„Nee, mám ji tam zkrabatělou.“

„To místo je taaak sexy, lásko.“

„Hmmmmm…“

„Uff, uff, uff…“

„Rád si tě prohlížím, když ležíš takhle. Máš krásnou kůži.“

„Hloubš.“

„Takhle?“

„Ó, ano, ano, ano…“

Plesk, plác, plesk, plác.

„Aáááách, miláčku.“

„Ještě, ještě, ještě…“

„Doraž.“

„Chichichi…“

„Copak?“

„Ale, chichichi…“

„Řekni.“

„No, když jsem šla za tebou, všimla jsem si, že sousedka seděla na terase.“

„Hahaha.“

„Asi tam sedí pořád.“

Sedím. Sedím tu jako slídič a představuju si jejich oplácaná těla, jak do sebe naráží, jak jejich jazyky zápasí v ústech, jak se vlní boky a bříško, jak jsou šťastní, jak se milujou.

Po tváři mi tečou slzy. Jsou to už tři měsíce… tři dlouhé měsíce tu nejsi… Bolí to stále stejně jako první noc, ach, tak strašně moc bych chtěla být s tebou, usínat v tvojí náruči, líbat tvé tělo a nechávat se rozmazlovat tvými dlaněmi.

Už neposlouchám, co se děje vedle, jistě už jsou se svým milování hotovi. Závidím jim, tak moc se chtěla milovat. Vnímám jen své srdce a horké slzy padající na knihu s křížovkami.

…část vozu na dva…

0 0 vote
Hodnocení článku
Subscribe
Upozornit na
guest
19 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Vladimír T. Gottwald
11 měsíců před

👍 Inu, oj!
🤠

Pavel Dvořák
11 měsíců před

Chápu paní autorku. Oni tam naklepávali řízky, připravovali pánev, ochutnávali nějaké koření či marinádu – jen jestli to nebyla kuřecí stehýnka, tam bývá kůžička krabatá. A když doma není kousek nějaké flákoty, a chuť je, je to teskné. A to jste si tři měsíce nemohla dojít do řeznictví? Aha – koronáč, potvora.

Jan Pražák
Jan Pražák
11 měsíců před

Hmmm, neměl jsem sem lézt… 🙂

Tomáš Vodvářka
Admin
11 měsíců před
Reply to  Jan Pražák

Honzo, Ty jsi vždy vítán…..

Jan Pražák
Jan Pražák
11 měsíců před

Tome, díky, ale myslel jsem to tak, že jsem se po přečtení Bohunčina článku nemohl soustředit na to, nač bych měl:-).

Tomáš Vodvářka
Admin
11 měsíců před
Reply to  Jan Pražák

To byl z mé strany fór, Honzo, já samozřejmě vím, co s mužskými dělají články Bohunky z Telče.

Jan Pražák
Jan Pražák
11 měsíců před

Právě naopak, Bohunko:-)

David Vlk
11 měsíců před

Super

Tomáš Vodvářka
Admin
11 měsíců před

Mňam, Bohunka z Telče a její extrakty….

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial