O jednom splněném snu

Pokud bychom na blogosféře třídili blogy dle kategorií, tento by patřil mezi velmi osobní. Chci se podělit se svými přáteli o jeden svůj splněný sen.  A tím je divadlo.

Pokud vynechám divadelní představení ve školce, kde jsem díky svému šišlání (zlikvidovaném až po úporné práci logopedky po dvou letech) hrál vždy jen němou muchomůrku, byla mi prkna, znamenající aspoň okres, zapovězena.  I když moje rodina a někteří přátelé tvrdí, že prostor ordinace poskytuje dostatečně velký prostor pro seberealizaci v rovině tragédie, komedie, případně dramatických etud, vždy jsem věděl, že tohle to není to pravé, po čem prahnu.

Před 2 lety jsem oslovil jeden velmi dobrý amatérský spolek o laskavé přijetí. Mé přání bylo vyslyšeno a bylo mi určeno místo osvětlovače. Po pár týdnech jsem dospěl k názoru, že je sice jaksi fajn být u toho, ale mé ego mě přeci jen tlačilo spíše na osvětlená prkna, než do hlediště s vypínačem.  A tak se stalo, že po skončení pěveckého souboru Noah se moje nadbytečná energie setkala se stejnou odezvou u kamaráda Jana Siebera a zjistili jsme, že naše chuť si zahrát divadlo je natolik silná, že jí nelze nevyhovět.

Honza našel hru pana Jeffa Barona s názvem „Návštěvy u pana Greena“.  V jednom bytě v New Yorku žije starý osamělý Žid Green, vdovec, který prakticky již nevychází po smrti své ženy z domu. Do tohoto poklidného stereotypu mu vejde mladý muž Ross Gardiner, aby mu všechno převrátil vzhůru nohama.

Hra má několik rovin. Ta povrchní a viditelná je konflikt ortodoxního pojetí víry s moderním stylem života. Ty hlubší jsou pak o toleranci mezi lidmi z opačných stran společnosti. Ta nejhlubší je o lásce, která může mít neskutečně mnoho podob. Další již nelze prozrazovat, aby se nevytratilo určité napětí diváka, který o ději nic neví.

Ujaly se nás dvě dámy – režisérky, které s úporností pijanů z nás vymáčkly asi všechno, co šlo. Silvie Grygarová a Zdenka Kulová ukázaly, že to s chlapy umí a metodou cukru a biče nás dovedly až k předpremiéře. Laskavostí pana Leoše Ryšky nám byl poskytnut sál studia Telepace, kde jsme našli báječný asyl.  Hudebním doprovodem dokreslila atmosféru představení skvělá Anežka Gebauerová svou hrou na akordeon s variacemi klezmerové hudby.

Zbývá dodat, že autorem fotografií je pan David Moravec, který je jakýmsi dvorním fotografem tohoto představení.

Pro zájemce sděluji, že premiéra hry bude v říjnu v rámci odloženého festivalu křesťansko-židovské kultury Templfest.

 

Autor: Tomáš Vodvářka

Člověk, který považuje lidské vztahy za nejdůležitější věc na světě. Administrátor tohoto blogu. Opatrný optimista

19
Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na
Dáša Stárková

Paráda. Vím, o čem mluvíš, hrála jsem kdysi divadlo a bylo to super. Snad ten váš kus uvidím 🙂

Soňa Pražákova
Soňa Pražákova

Super, dělat něco, co člověka baví. 🙂

Petr Závladský

Znám tu hru. Je pěkná.

Vladimír T. Gottwald

Já to musím vidět!!!
Lamtevazy!

Niké Pácová
Niké Pácová

Srdečně blahopřeji, je krásné si plnit sny.
Ať se premiéra povede, škoda, že to mám tak daleko.

Michaela Klímová

🙂 Jeden palec držím a druhý dávám hore. Obdiv!

Adéla Vodvářková

Velice se těším, až zhlédnu tento kus! Za mě jednoznačně kulturní událost roku

Tomáš Flaška

👍