„Kolikrát ještě s jarním táním zavoní vítr milováním?“ zvolala Iva do prostoru.
     „Co to má být?“ otázal se Denis.
     Sice si na podobné projevy od ní už zvykl, ale tento její výkřik ho překvapil. Vedro a námaha z výstupu úžlabinou na kopec jim přilepily trička na těla, takže nechápal, co to plácá. Iva se jen culila a neodpověděla.

Pokračovat ve čtení „“

Svět podle Bradburyho

„Je neděle a nikam nechvátám…,“ zanotoval jsem si pár slov z písně, kterou zpíval Karel Gott. Žena poznamenala, že nikam nechvátám ani ve všední den. Měla pravdu. A proč bych měl, když všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest? odpověděl jsem jí v duchu výrokem Komenského, ač on prý nic takového nenapsal. Jen v Labyrintu světa a ráji srdce se nachází jeden oddíl nadepsaný „Kvaltování hovadům více než lidem připadající“. Jan Amos tím ale nehájil lenost, ale kritizoval nadměrné namáhání a honbu za ziskem. Dokazuje to prozíravost Učitele národů. Pokračovat ve čtení „Svět podle Bradburyho“

V nebezpečí je poezie

Julie se zabila. Spáchala sebevraždu. Zavolal mi to její manžel. Právě jsem doma psal na počítači článek k výročí sebeupálení Jana Palacha a vtom uslyšel šplouchání vody o břeh, na kůži ucítil pálící slunce a svůj pot, jak jsem si naléhavě vzpomněl na čas u moře, který jsem s ní kdysi strávil. Pokračovat ve čtení „V nebezpečí je poezie“

Z rozpaků a z pumovnic

AMDG – Ad maiorem Dei gloriam čili K větší slávě Boží – jezuitské heslo

Zahlédl jsem ji koutkem oka na mostě Legií a zdálo se mi, že na mě ta dívka civí. Díval jsem se přes Vltavu na panorama Hradčan a vtom se mi před očima zjevila obludně zvětšená karikatura pátera Koniáše, kterou znám odněkud z časopisu. Než jsem stačil rozluštit, proč místo Pražského hradu vidím obraz horlivého jezuity z 18. století, byla dívka u mě a ptala se, zda se mi pohled na Hrad tak líbí.  Pokračovat ve čtení „Z rozpaků a z pumovnic“

Blues o poetické bitvě ve starém domě

Kdysi se ozvalo moje ego, nafouklo se a já jsem zatoužil, aby obecenstvo tleskalo aspoň jednou mým veršům. Víš, jak to bude krásné, nedalo ego pokoj, až se tvoje básně ponesou z pódia a lidé budou nadšeně poslouchat. Rozum sice namítal, že to zřejmě s nadšením publika tak horké nebude, ale nápad už se zrodil, takže jsem se pustil do příprav večera své poezie. Pokračovat ve čtení „Blues o poetické bitvě ve starém domě“

Ambivalentní výlet s roštěnkou

Člověk by neměl být chladný, ale přitom zůstat vždy klidný, zachovat si nadhled a tomu, kdo na něj útočí, neoplácet stejnou mincí. Přemáhat zlo zlem nutně znamená se od zla ušpinit. Zhruba tak se vyjádřila mladá, krásná žena, spíš dívka, která chvíli před tím řekla, že se do mě zamilovala. Pokračovat ve čtení „Ambivalentní výlet s roštěnkou“

Blues na cestu do pekel

Je to nejpůvabnější náměstí, co vůbec znám. Leží na kopečku obehnaném středověkými hradbami a s okolním světem jej spojují jen dvě cesty prudce klesající na protilehlých koncích rynku do města. Vlastně je tu ještě jedna uzoučká ulička, tak akorát, aby jí prošel jeden člověk. Vede mezi domy a mění se ve strmé schodiště na hradby a dál k nábřeží řeky. Pokračovat ve čtení „Blues na cestu do pekel“

Budu to muset nějak vymyslet

Mladá žena sedí s lahví vína a stříbrným notebookem na terase rodinného domu. Jsou Velikonoce, keře okolo dvora jsou obsypané bílými květy. Včely se nemůžou nabažit sytého pylu. Je podvečer, obloha vymetená. Jarní slunce by bránilo práci u počítače, mladou ženu před ním však chrání rozložitý slunečník.

Manžel vyklízí stodolu. ,,Podívej, co jsem našel!“ radostně upozorňuje mladou ženu na ohavnou zdobnou dřevěnou mísu pokrytou pavučinami, prachem a něčím, co vypadá trochu jako myší trus.

Pokračovat ve čtení „Budu to muset nějak vymyslet“

Lahvová – pro začátek něco k mému jménu

Úsměvná povídka ze života. Součástí toho koloběhu se může stát každý z nás.

Pane doktore, moc Vám děkuji,“ děla dojatým hlasem paní Klásková. Doktor tuto sedmdesátiletou dámu právě vyšetřil, pověděl jí pár konejšivých slov, do záznamů si poznamenal, že ty bolesti jsou pouze revmatického původu a ze skříňky jí dal prášky na tišení bolesti, aby se paní Klásková nemusela trmácet do lékárny.

Pokračovat ve čtení „Lahvová – pro začátek něco k mému jménu“