Jak se žije biomanželkám?

Je to už pěkných pár let, kdy jsem četla knihy tehdy oblíbeného českého spisovatele, který ve svých románech zúročoval svou osobní zkušenost. Když ale napsal román Biomanželka, ve kterém zesměšňoval snahy své ženy o přirozenější žití, a já se též zajímala o různé alternativy, tak už jsem po žádné jeho další knize nesáhla. Přišlo mi to totiž takové hodně macho, až šovinistické, já, donchuán, co pije to nejdražší pití a „umí“ přeci žít.

Pokračovat ve čtení „Jak se žije biomanželkám?“

Dorazil jsem se zpožděním

Od prvního okamžiku bylo jasné, že se zde jednoho dne objevím. Otázkou ale bylo, kdy mi čas dovolí, abych se vyskytoval na několika místech najednou.  Ta chvíle je zde. Pracovně už nejsem tak vytížen a navíc – nic s tím nenadělám, dopadla na mě tvrdá pěst proletariátu, v podobě viru Covid 19.  To byla také otázka času, vzhledem k tomu, co se v USA děje a jak k tomu přistupuje místní úřednictvo. Pokračovat ve čtení „Dorazil jsem se zpožděním“

O jednom starém krásném domě

Byl jednou jeden dům či spíše vila, obklopený stromy, keři, travou… žila tu stará paní, už dlouho sama, a pak už ne, takže dědicové… a rychlý střih, stromy, keře, tráva pryč, jen dým tu stoupá z ohniště, kde všechno vykácené hoří… Pokračovat ve čtení „O jednom starém krásném domě“