Zdá se, že curriculum vitae politických subjektů má – aspoň v našich zemích -poměrně podobný popis. Teď dochází i na Hnutí ANO, lze však očekávat jinou reakci občanů – voličů.
Když ty vládní pohlaváry posloucháte, tak si říkáte – mají nás za nesvéprávné? Jsou si vědomi, že už je nic neohrozí, tak si dovolí všechno? Nebo jsou prostě drzí a teď už i přitvrzují?
Nedávno jsem se dočetl, že v jakési anketě stran příštího presidenta státu má podporu Andrej Babiš 16 %, druhý Marek Eben 15 % a za nimi jsou další, vesměs známá jména s nižším čísly.
Premiér vypustil další ze svých průzkumných balónů – i když v tomto případě se jedná spíše o vzducholoď – na veřejnosti se po delší době zjevila paní ministrová s vahami spravedlnosti v ruce. A stálo to za to.
Vláda nám zakázala vycestovat. Což je naprosto protiústavní a nesmyslné. Je věcí každého státu, koho k sobě pustí, ale bránit vlastním občanů opustit zemi má hodně společného s diktaturou.
Zaručených babských rad není nikdy dost. Nemusí přímo reagovat na bezprostřední omezení, někdy jsou i krutě preventivní.
S malou nadsázkou lze říci, že ten, kdo řídí náš stát, není premiér Babiš, ale jeho mediální poradce a šéf jeho PR týmu.