Sdílený virtuální prostor
S těmi slovy se ke mně včera přikradl manžel a vedl mne na zahradu. Překvapením jsem vydechla, přeci jen už jsme spolu nějaký pátek, tak co by mě mohlo přimět k hlasité reakci. Ale byla neděle, lehce zakaboněná obloha získala krásný odstín díky zapadajícímu sluníčku, všude převládala hrášková jarní zeleň, ptáci zpívali,…
Jedni naši známí se chystali vzít. Už spolu žijou, ale znáte to. Jednou se takhle rozhodneš, a donedávna bylo i možný naplánovat nejrůznější taškařice v kostýmech, někde venku, jenom s kamarádama a kamarádkama a tak.
Dneska jsem se zastyděl, protože nemám teď moc času sem psát, ale ………….
Člověk by neměl být chladný, ale přitom zůstat vždy klidný, zachovat si nadhled a tomu, kdo na něj útočí, neoplácet stejnou mincí. Přemáhat zlo zlem nutně znamená se od zla ušpinit. Zhruba tak se vyjádřila mladá, krásná žena, spíš dívka, která chvíli před tím řekla, že se do mě zamilovala.
Spisovatel Salman Rushdie si dovolil vydat umělecké dílo, které se nějakým způsobem dotklo islámu. A je jedno jestli oprávněně nebo neoprávněně.
Povídku, kterou jsem zahájil své publikování na Blogosféře, označil Tomáš Vodvářka za poesii v próze. V mém pojetí hranice poesie a prózy často splývají. Nicméně chci nyní nabídnout tři básničky – první je psaná vázaným, druhá smíšeným a třetí volným veršem.
Dovoluji si jako administrátor Blogosféry uvést pár dat, postřehů a dojmů po měsíční existenci tohoto prostoru.
Je to nejpůvabnější náměstí, co vůbec znám. Leží na kopečku obehnaném středověkými hradbami a s okolním světem jej spojují jen dvě cesty prudce klesající na protilehlých koncích rynku do města. Vlastně je tu ještě jedna uzoučká ulička, tak akorát, aby jí prošel jeden člověk. Vede mezi domy a mění se…
V domovech pro seniory a vůbec pro lidi, kteří nemají to štěstí, aby byli samostatní, je stále zavřeno. Jejich svět se oddělil od zbytku vesmíru a od toho našeho běžného zmizel. Naštěstí ne docela.