Nauč se smát, aniž bys plakal, zní hebrejské přísloví. K tomu slouží specifický humor, jež si umí dělat legraci z jiných i sebe.
Stalo se to dneska ráno. Kráčela jsem do práce a pomalu se probírala k životu. Všude kolem byla ještě tma. Když jsem procházela uličkou mezi domy, kousek od popelnic, uprostřed hustého keře, uslyšela jsem náhle hlas, zřejmě volající na mě.
Pan Lubomír Volný se postaral o to, že jsme se dostali na úroveň některých asijských, či balkánských zemí, kde se poslanci v parlamentu často fyzicky perou. A samozřejmě to nenechá v klidu žádné sdělovací médium na světě. Takže budeme zase na titulcích všude. Aspoň se zviditelníme.
A je to tak dobře. Proto jsem udiven, že se společnost pozastavuje nad prostým faktem, že v polovině ledna byl proočkován Státní zdravotní ústav (ředitel Březovský resignoval), nyní je v podobné situaci i ředitel největší zdravotní pojišťovny ing. Kabátek.
Byla jednou jedna malá víla, která se omylem zamilovala. Víly nesmí milovat. Ony jsou víly. Smí jen tančit při měsíčku a zpívat. Ony mají srdce pouze na to, aby rozhánělo jejich průhlednou krev do tenkých nožek. Nebo je to jinak?
Václav „Mlaus“ Klaus ml. má samé dobré nápady. Jmenujme například pravidelné referendum o setrvání v EU, které by se opakovalo společně s volbami do poslanecké sněmovny každé čtyři roky. Pro Klause je zkrátka hlas lidu hlasem božím, pokud se ovšem nejedná o jeho vlastní partaj – konkrétně kandidátku Trikolóry v…
Další porce vtipů, týkajících se národa, který snad i díky jim přežil. Nejsou nové, jen sbírám ty, které se mi líbí a o nichž si myslím, že mohou potěšit a rozesmát díky své zkratce, obsahující životní zkušenost i schopnost dělat si legraci sami ze sebe.
Sníh taje ve snech a já, poslouchám za zdí dva šeptající hlasy, které se k sobě tulí ve dvou svetrech, aby nevychladly. Dělají si společné léto v mrazu, jako dešťové kapky při parném, bouřkovém srazu, kdy voda cáká do všech stran, úsměvy na tvářích šťastně mluví a letní večer požehnán,…